V  následných revolucích, epidemiích a hladomorech zemřelo 101 milionů Evropanů. Téměř polovina z nich právě na těch teritoriích, na nichž se dnes bojuje, případně jimž hrozí, že se na ně válka rozšíří, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

   

Americký historik Timothy Snyder širší území východní Evropy nazval „krvavé země“. Současné události tomuto označení dávají za pravdu. Putinova invaze na Ukrajinu je však z hlediska geopolitiky jenom nejviditelnější částí přechodu našeho světa od dosavadního monopolárního uspořádání k budoucímu multipolárnímu. Globalizace skončila, místo ní se svět rozpadá na bloky, jejichž hranice více než diplomacie a ekonomika budou rýsovat podobné krvavé konflikty jako současná válka na Ukrajině.
  

Zatím geopolitická situace vypadá trochu jako zopakování poválečné historie vzniku bipolárního světa. Vedle USA a jeho spojenců z NATO plus Austrálie, Japonsko a Jižní Korea, vzniká trojspolek z Čínské lidové republiky, Ruské federace jako jejího jaderného a surovinového přívěsku a Íránu. Ten bude dělat ve vztahu k Západu to, čemu se Čína zatím chce vyhnout a RF na to nemá sílu. Další blok nejspíše vytvoří Indie, která se kvůli územním sporům vymezuje vůči ČLR a kvůli Pákistánu i vůči Spojeným státům.

   

Toto nové geopolitické uspořádání světa se již začíná projevovat v čínském přístupu ke konfliktu na Ukrajině. Vůči Ruské federaci se Čína chová jako zdráhavý spojenec, který nejspíše nevyhoví její žádosti o vojenskou pomoc, ale ostře vystupuje proti sankcím na Rusko uvaleným. Naslouchá nabádání ze strany USA, aby ČLR svým vlivem na prezidenta Putina pomohla ukončit válku, ale zároveň se tvrdě odmítla připojit k odsouzení ruských válečných zločinů na Ukrajině s tím, že o to nemůže žádat ten, kdo se chová stejně. Poukázala na bombardování Jugoslávie a zásah svého velvyslanectví v Bělehradě v roce 2009.