Svátek má: Xenie

Politika

Velikost textu:

Vrbětice a spol.: Špionská komedie má pokračování

Vrbětice a spol.: Špionská komedie má pokračování

Komedianti z Respektu mají nového sólokapra: Přiletělo v červnu pracovně do Prahy pět detektivů z severoamerikánské FBI.

Jaroslav Doubrava, senátor, spoluautor článku
2. srpna 2021 - 07:20

Prý přiletěli kvůli pohádce o možném zapojení ruské jednotky GRU 29155 na nájemných vraždách amerických vojáků v Afghánistánu. Jde o podobně přihlouplou pohádku jako je kauza českých Vrbětic.

Šmoulové z Respektu dumají, že jednotka ruské vojenské rozvědky podle některých tajtrlíků zodpovědná za teroristický útok ve Vrběticích prý také platila Talibancům za zabíjení vojáků USA. Američané prý také zkoumají při své genialitě, jestli některé Američany přímo nezabili Rusové. Je to typická konspirační komedie, uvádějí v článku publicista František Roček a ústecký senátor Jaroslav Doubrava.
                                                                                                                                     
Začalo to v roce 2020

V květnu 2021 Američané přispěli svou troškou do vrbětické kauzy – byť velkou oklikou. Podobně jako ve Vrběticích i v americké kauze hlavními aktéry byli Rusové, GRU a jednotka 29155.

Princip příběhu je podobný jako ve vrbětické kauze: Pomocí indicií, které se dají různě vykládat, vytvořit hypotézu a podpořit ji tím, že se něco dokládá pomocí slov „domnívat se“.

Začalo to tím, že začátkem roku 2020 zadržení členové zločineckých skupin napojených kšeftařsky na Taliban, americkým vyšetřovatelům řekli, co prý slyšeli, že Rusové nabízejí peníze za vraždění amerických a koaličních vojáků.

Mediálně podáno: Tvrzení, že Rusko se pokoušelo platit za častější útoky na západní síly, bylo ohromující, zejména proto, že se Spojené státy snažily vyjednat dohodu s Talibanem o ukončení dlouhotrvající války v Afghánistánu. Analytici CIA se rozhodli zjistit více. V tisku se nakonec v květnu 2021 objevilo, že nově odtajněné informace ukazují, že analytici CIA objevili „závažný důvod se domnívat, že tvrzení byla přesná.“ Použití slov „důvod se domnívat“ znamená: Máme tvrzení bez důkazu.

Prý členové mafiánské sítě spojené s Talibanem úzce spolupracovali s agenty z notoricky známé jednotky GRU, ruské vojenské zpravodajské služby. „Zapojení této jednotky GRU je v souladu s tím, že Rusko podporuje útoky proti americkým a koaličním pracovníkům v Afghánistánu, vzhledem k vedoucí roli (jednotky) v těchto smrtících a destabilizujících operacích v zahraničí," uvedla Rada národní bezpečnosti ve svém prohlášení poskytnutém New York Times.

Ale vzhledem ke kvalitě informací mohlo být napsáno i následující: „Zapojení jednotky CIA je v souladu s tím, že USA podporují útoky proti americkým a koaličním pracovníkům v Afghánistánu, aby odůvodnily další setrvání jednotek NATO v Afghánistánu…“

Aby „vrbětický“ scénář byl ještě pikantnější, na briefingu novinářů vysoký úředník administrativy poznamenal, že zpravodajská komunita hodnotila informace, že Rusko nabídlo Talibancům odměnu s „nízkou až střední jistotou“.

Poté někteří komentátoři považovali informace o kvalitě svědectví za důvod, že vláda stáhla své podezření z roku 2020, ale poezie takových svědectví je krásná: Kdykoliv to lze oživit.

Povídá se, povídá

The Times proto loni v létě informoval, že různé zpravodajské agentury se shodly na samotném hodnocení, že k tomu došlo, ale neshodly na tom, zda mají informace střední nebo nižší důvěru. Důkazy, které mají analytici k dispozici - alarmující fakta i frustrující mezery mezi nimi - zůstávají v podstatě stále stejné.

Ale kauza může být kdykoliv oživená jako nesmrtelná, podobně jako vrbětická. Stačí, když špiónští analytici mohou ze dne na den zhodnotit kvalitu dostupných informací, že jsou s „vysokou důvěrou“.

 - to znamená, že úsudek je založen na vysoce kvalitních informacích z více zdrojů - v klíčových bodech důkazy. Co by to mělo být? No přece, že existovaly silné vazby mezi ruskými agenty a afghánskou nelegální sítí, kde byly probírány nároky na odměnu: „Nezávisle jsme ověřili vazby několika jednotlivců v této síti na Rusko," uvádí se v prohlášení Rady národní bezpečnosti… Několik zdrojů potvrdilo, že jednotlivci z této zločinecké sítě pracovali pro ruské zpravodajské služby více než deset let a v dubnu 2019 odcestovali do Moskvy.“

Ale stejně věrohodné by bylo tvrzení v tomto znění: „Nezávisle jsme ověřili vazby několika jednotlivců v této síti na CIA," uvádí se v prohlášení Rady národní bezpečnosti… Několik zdrojů potvrdilo, že jednotlivci z této zločinecké sítě pracovali pro CIA více než deset let a v dubnu 2019 odcestovali do Washingtonu.“

Jaksi američtí novináři zapomněli napsat, že ruská i americká strana měla dlouhodobě kontakty s řadou lidí z Talibanu. Probíhala řadu let utajené neoficiální jednání, protože zpravodajští specialisté se nevzdávali možnosti, že by bylo možné se s Talibanem dohodnout na nějakém politickém kompromisu. Dokonce Američané spolupracovali s Talibanem v útocích proti ozbrojencům Islámského státu.

Podobně jako v otázce vrbětické kauzy i zde se objevila propagace baletního souboru „jednotka 29155 GRU“. V květnu 2021 se psalo v tom smyslu, že vláda USA se dříve bránila otevřeně mluvit o skupině GRU, ačkoli vyšetřování novinářů v roce 2019 ji spojilo s různými operacemi s odvoláním na západní bezpečnostní úředníky, kteří hovořili pod podmínkou anonymity.

Rozpaky nad kauzou

A máme tu odkaz na novičok, a na to, že v polovině dubna 2021 předseda vlády České republiky uvedl, že existují „jasné důkazy“ shromážděné tamními zpravodajskými a bezpečnostními službami, což potvrzuje „důvodné podezření“, že jednotka 29155 byla účastníkem dvou výbuchů v muničních skladech. Řekl, že vláda vyhostí téměř 80 ruských diplomatů. O několik dní později generální prokurátor v Bulharsku oznámil, že vyšetřuje možnou souvislost mezi jednotkou 29155 a čtyřmi výbuchy muničních skladů za poslední desetiletí.
V rozhovoru zveřejněném 30. dubna v ruských novinách Nikolaj Patrušev, předseda ruské rady bezpečnosti, opakovaně uvedl, že to není pravda, neexistují žádné důkazy.


Nakonec v USA zaznělo: Ve zpravodajské komunitě chybí důkaz, který by vázal jakýkoli konkrétní útok na odměnu. „Nemůžeme potvrdit, že operace vedla k útokům na americké nebo koaliční síly… Nemáme důkazy o tom, že tuto operaci řídil Kreml," uvedla Rada národní bezpečnosti.

Zajímavé je, že někteří stoupenci Trumpa - stejně jako někteří levicoví kritici CIA a vojenských intervencí - argumentovali tím, že nabízení odměny za smrt vojáků NATO bylo odhaleno jako „falešné zprávy“ bez důkazů.

Ale také platí: Kdykoliv je možné vytáhnout kostlivce ze skříně. Např. mezi těmi, kdo shledali „důkazy a analýzy“ přesvědčivými, byl Nathan Sales, vysoký protiteroristický papaláš ministerstva zahraničí za Trumpovy vlády: „Zpráva o tom, že Rusko přidělovalo odměny za hlavy amerických vojáků, byla tak vážná, že vyžadovala silnou diplomatickou reakci," uvedl pro novináře v e-mailu.

Všechno se dá odůvodnit. Viz: Michael J. Morell, bývalý ředitel CIA, uvedl, že když analytici hodnotí něco jako informaci s nízkou jistotou, neznamená to, že si myslí, že závěr je špatný. Spíše vyjadřují větší obavy ohledně omezení počtu zdrojů, přičemž stále usuzují, že hodnocení je nejlepším vysvětlením dostupných skutečností. Čili v takovém případě jde o „úsudek, o kterém analytici věří, že je pravdivý… I když máte úsudek s nízkou důvěrou, analytici věří, že úsudek je správný. V tomto případě se analytici domnívají, že Rusové nabízejí odměny. “

A tím končí článek o americké mediální variantě Vrbětic. Článek byl dlouhý, pracovali na něm šikulové Julian E. Barnes, Charlie Savage a Eric Schmitt z Washingtonu a Michael Schwirtz z New Yorku. Tento článek využili i šikulové z Respektu, když psali o výletu 5 agentů z dobročinné organizace FBI do České republiky.

Útoky proti politické konkurenci nebo jiným státům (podle potřeby) pouští do světa podplacený tisk nebo pověření vládní úředníci. Viz například: Americký tisk obvinil Rusko z toho, že se spiklo s Tálibánem proti americké armádě v Afghánistánu. Britské ministerstvo zahraničí zase tvrdilo, že Rusko téměř jistě zasahovalo do parlamentních voleb v roce 2019, a podle potřeby se kdykoliv objeví téma o dalším sankčním balíčku proti Rusku v souvislosti s údajným porušováním nějakých lidských práv.

Podobně si na oplátku v Rusku nebo v Číně všímají diskriminace v USA, tamních nepokojů, vražd a podobných drobnůstek. Cokoliv se hodí kdokoliv použije. Do tohoto pytle patří i vrbětické bum bác.



Klamání je základ, s mrtvolami se počítá

Před více než 20 lety se na internetu hojně diskutovalo o rozhovoru Zbigniewa Brzezinskeho, bývalého poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Cartera, poskytnutém v lednu 1998 francouzskému týdeníku Le Nouvel Observateur. Brezinski se v něm vychloubá, že přesvědčil prezidenta Cartera, aby vyslal do Afghánistánu, v němž vládl prosovětský režim, příslušníky amerických výzvědných služeb. Tím se povedlo vyvolat sovětskou invazi do Afghánistánu. Na článek (Le Nouvel Observateur (Francie), 15.-21. ledna 1998, str. 76) tehdy upozornily české levicově liberální Britské listy.

Brzezinski uvedl: „Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až v roce 1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán. Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná: Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu. A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci… Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.“

Na otázku „Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?“ Brzezinski odpověděl: „Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Rusové vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval? Onoho dne, co Sověti oficiálně překročili hranice, jsem napsal prezidentu Carterovi, v podstatě: Teď máme možnost dostat Sovětský svaz do jeho vietnamské války. A skutečně, téměř deset let musela Moskva pak vést válku, kterou sovětská vláda nebyla schopna podporovat, byl to konflikt, který vedl k demoralizaci a posléze k rozpadu sovětského impéria.“

Konstrukce tohoto typu mají za úkol pošpinit protivníka za jakoukoliv cenu. Proto i zdánlivě nesmyslné jednání, jako ve Vrběticích, se může stát účelově „hodnověrným“ příběhem. Stejně jako další podobný současný příběh z Afghánstánu o tom jak Rusové měli uplácet Talibance, aby vraždili Američany. Copak pár tisíc Američanů Talibanci nezlikvidovali i bez amerického údajného uplácení?

Informace v tomto článku budou též součástí nové knihy senátora Jaroslava Doubravy o dalším hysterickém zahřívání studené války č. 2.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)