Svátek má: Taťána

Komentáře

Člověk člověku vlkem

Stále bobtnající státní aparát, který by měl sloužit výhradně pro efektivní podporu prosperity společnosti, se stává parazitující ropuchou na státním prameni.

Indiánská moudrost říká: Člověk chová ve svém nitru dva vlky. Jeden je hodný a ten druhý zlý. Oba mezi sebou neustále bojují o dominanci. Vyhrává ten, kterého krmíme.

Pokud se podíváme touto optikou na stát, který reprezentuje politický establishment, asi málokdo, pod tíhou nekonečných korupčních kauz a neskonalých vzájemných politických hrubostí, může stát vnímat jako mocenskou instituci, která pozitivně organizuje lidskou společnost.

Příklady selhávání státu:

Podvodné volby

Každé volby, o kterých se občané naivně domnívají, že se naplní jejich společenská objednávka dobra, jsou ze strany politiků, kteří se zaklínají falešnou demokracií, dokonalým sofistikovaným podvodem. Ten spočívá především v trvalém porušování Ústavy, konkrétně Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod čl. 14, který zakazuje diskriminaci politických menšin. V článku 24 Listiny jsou jmenována práva - zajištěná státem, kde nesmí být narušena rovnost občanů, nárok kolektivních a individuálních práv vyplývající přímo z Listiny práv a svobod, ve které není podmínka vydáním zvláštního zákona. Přesto si politická diktatura v rozporu s ústavou prosadila diskriminační omezení menších stran, pětiprocentním limitem pro vstup do poslanecké sněmovny. Tímto nezákonným aktem bylo v rozporu s Ústavou odstaveno v posledních parlamentních volbách cca 317 tisíc občanů (voličů), kterým nebyl umožněn podíl na demokratickém principu politické soutěže v následné účasti jejich zástupců v parlamentu. Jednoduše řečeno, byli z tohoto procesu zlovůlí konkurenčních parlamentních stran vyškrtnuti. A co na to Ústavní soud, který má garantovat ústavní charakter výkonu státní moci? Nic. A přitom se jedná o zásadní rozpor s ústavností. Stát je tady od toho, aby uspokojoval poptávku normálních lidí a ne vymezené parlamentní šlechty. A protože stát řídí politici, ti si na svůj dvoreček další politické soupeře nepustí. Ústava pro ně neexistuje.

Iluze demokracie

Demokracie sama o sobě nezaručuje svobodu a lidská práva, ty jsou v rukách politického procesu a ten ze své podstaty končí na pofidérní struktuře většiny politických stran a hnutí. Jak je to možné? Je to dáno autoritativní mocí předsedy. Pokud má předseda ve své pravomoci mluvit do toho, kdo bude na kandidátkách, nelze hovořit o demokratických procesech, neboť toto nemá s demokracií nic společného. Stačí si přečíst stanovy jednotlivých politických subjektů a budete mít jasno. V těchto stranách a hnutích se na kandidátku nedostane nikdo, kdo by přišel s odlišným názorem, než má předseda. A z těchto důvodů nebude nikdo riskovat ztrátu dobrého parlamentního bydla. A tak jsme svědky toho, jak zákonodárci poslušně hlasují tak, jak jim pán velkomožný káže. A proto si o svobodné politické soutěži založené na demokratických hodnotách a lidských právech můžeme nechat jen zdát. Jedná se o politicky zdeformovanou demokracii, která brání moudrým a energickým členům v prosazení potřebných změn a napomáhá kartelům a oligarchům k snadnějšímu prosazení svých protistátních zájmů. Pilíře demokracie jsou postaveny na svobodě lidského rozhodování. Všeobecné lidové referendum, jaké mají zakotvené ve své ústavě Švýcaři, je jednou z nejdokonalejších nástrojů opravdové a lidem sloužící demokracie. Důkazem je jejich vysoká životní úroveň. A proč v česku nemáme referendum? Protože se ho establishment bojí.



Šikanózní státní pijavice

Demokracie nezapříčiňuje ekonomický rozvoj společnosti

Ta je na bedrech těch, kteří něco tvoří. Tedy každého, kdo pracuje na tvorbě a obsluze materiálních hodnot. Stát, tedy politici, kteří mají tomuto procesu vymetat cestičku tak, aby se tato oblast co nejlépe ve prospěch celé společnosti rozvíjela a prosperovala, se však chová přesně naopak. Uvalují na tuto oblast neustálou záplavu byrokratických, populistických a hlavně legislativních paskvilů, norem, vyhlášek a nařízení, které brzdí rozvoj, a tím i svoji vlastní státní prosperitu. Političtí byrokrati zatěžují společnost legislativním smogem a trvalým růstem nových daní, na vše, kde ucítí možnost vysát peníze na zalepení dluhů, které sami napráskali. Stále bobtnající státní aparát, který by měl sloužit výhradně pro efektivní podporu prosperity společnosti, se stává parazitující ropuchou na státním prameni, neb jejich příjmy přerůstají příjmy jejich živitelů. Politický populizmus tlačí do oblasti státní sféry obrovské finanční prostředky formou dárkové rozpočtové politiky, neboť si je dobře vědom toho, kolik vděčného voličstva se v této oblasti nachází. Jedná se o 1.761.000 státních zaměstnanců, kteří mohou svým hlasem odměnit svého potencionálního chlebodárce. Současná vládní garnitura předvádí přesný opak ekonomické vyváženosti mezi příjmy a výdaji, která jediná může přinést celospolečenskou prosperitu. Vše ostatní je vykrádání budoucí prosperity.

Závěrem bych položil otázku politikovi, který sám sebe nazývá urputným hovadem, a který před nástupem do politiky většinu výše popsaného kritizoval.

Kterého vlka v sobě, pane premiére, krmíte?

Státní dluh za vašeho působení v politice vzrostl o 120 miliard. A dle vašeho novoročního proslovu chcete v zadlužování naší země bez uzardění pokračovat. Čím vyšší je státní dluh, tím razantnější bude v budoucnu znehodnocení úspor a soukromého majetku nás všech. Vše, čím se chlubíte, jste dosáhl dluhem. Na firemní potenciál, který živí tento stát, a na občany jste uvalil nehorázné daně a pořád to nestačí pokrýt stále rostoucí státní výdaje. Krmíte zlé vlky, které nelze ze státních příjmů nasytit.

Ze slov se stávají skutky, ze skutku se stávají zvyky, zvyky utváří charakter, charakter vytváří náš osud a osud, to je náš život, pane stíhaný premiére.

Přeji všem úspěšný rok 2020.

Petr Havlíček