Svátek má: Jaromír

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Co (na) nás čeká

Tak se nechají zkráceně formulovat různé otázky, které dostávám i ve spojení s Vrbětickou pohádkou.

Rozdíl mezi otázkami je pro člověka s obecným zájmem a vzdělaností malý nebo dokonce žádný, jazykovému a profesionálnímu analytikovi rozdíl napoví více, než je našinec schopný si představit. Prosím nechápat toto konstatování jako urážku. O tu se snaží například společnost Graphika zabývající se sběrem dat, mapováním online sítí a aktivit GRU. Tvrdí, že ČR čelí dezinformačnímu tlaku souvisejícímu s výbuchem munice ve Vrběticích. Proč a komu to v sobotu sděluje, indikuje, že se jedná o společnost bez vlastního mozku, že vystupuje na popud zahraničního nebo vládního subjektu a má daleko k objektivnímu hodnocení faktů.

Její dnešní (24.4) sdělení na Seznamu s pomocí autorů Jiřího Burýška a Petra Juna stojí za přečtení, protože sám příspěvek spojený s Vrbětickou pohádkou, které nevěří němečtí, rakouští a jiní zpravodajci, a trojice Babiš-Hamáček-Kulhánek nabízejí bezpečnostním analytikům na západě a východě, severu a jihu možnost průběžně hodnotit kvalitu současných politických reprezentantů ČR, jejich úroveň vzdělání, myšlení a charakteru. V neposlední řadě nabízí možnost připravit si alternativní efektivní řešení pro konflikty v představitelné budoucnosti, které jsou na cestě. Na ní jedinou neznámou pro veřejnost je a zůstane i po oznámeném projevu pana prezidenta v neděli, kdy k nám příští konflikt dorazí, koho trefí jako první a koho zabije.

Protože nemám zájem podílet se na lokální diskuzi různých guru, firemních sociologů a politických geografů o Vrbětické pohádce zmiňuji se pouze o dnešním příspěvku v PL Jana Schneidera (1955) - Stydím se, stát je jak onuce a rozhovoru generála Šándora (1957) - Naše služby mohly mluvit s Rusy. Zatím co kvalita textu Jana Schneidera mne nezklamala, slova pana generála ano. Vrbětická pohádka by neměla být vojákovi důvodem velice opatrně vážit každé slovo, vyřknout i ta, kterým sám nevěří a nemůže věřit jako profesionál a tím zveřejňovat vědoucím důležité o svém charakteru. Co se týče mne a Vrbětické pohádky obdržel jsem otázky od osobností se zahraniční zkušeností a od místních občanů. Z respektu k nim a následkům pohádky nabízím krátký pohled na ni z jiné strany. Je určen i k zamyšlení těch, kdo cítí potřebu pomoci tonoucí a nemocné zemi dostat se z objetí rašelinových bažin, lží, klamu a násilí a nastoupit dlouhou rekonvalescenci, pokud bude vůbec možná po podzimních volbách.

Již povrchní jazyková, gestikulační a hlasová analýza páru Babiš - Hamáček během veřejného křtu Vrbětické pohádky dokazuje, že obsah jejich sdělení nebyl kongruentní (tj. souběžný a souladný) s jejich znalostí věci a osobním charakterem. Zohledním-li k tomu vystoupení premiéra Babiše (1954) z 12. prosince 2014, týkající se Vrbětického výbuchu nabízejí se otázky spojené s patologiemi, léčbou a marností. Tu dokumentuje mimo jiné snaha posílit se nespecifickou podporou německé kancléřky v odcházení a poselstvím českého velvyslance u NATO pana Jakuba Landovského (1976). Výborně načasovaná zvěst z Bruselu ohledně střetu zájmů ve spojení s dotacemi a společností Agrofert zvyšuje kontrast na cestě premiéra do důchodu a ČR do představitelné budoucnosti definované velkým resetem.

Chlouba ministra Hamáčka (1978) jak byla vyhoštěním zničena hnízda GRU a SVR v české kotlině, že bude klid a suverenita ČR bude posilovat, dovoluje tvrdit, že jako ministr vnitra a kurátor bezpečnostních složek popírá výmysly to, co ví o tajných službách a jejich práci v rámci diplomatických vztahů a mimo ně. Proto předpokládám, že nejpozději po ukončení první fáze hodnotové revoluce, který očekávám během příštích tří až pěti let, odjede do Aspenu, bude tam lyžovat a pracovat ve své původní profesi. Jeho působení v politice nové doby a opakování vyslání na odstřel nového ministra si jenom těžko dovedu představit. Tentokrát to byl ministr zahraničí Jakub Kulhánek (1984) koho odstřelil. Jeho oficiální životopis na stránkách MZV, vystoupení v TV po uvedení do funkce panem prezidentem, které charakterizuje ultimátum v americkém pojetí RF, indikuje, že nemá ponětí o historii tradiční a lidové diplomacie. Jeví se mi, že by mohl být více efektivní v práci ve stínu než na veřejnosti a mohl se tak věnovat mj. studiu čínské problematiky z profesních a politických důvodů. Nabízí se The Hundred Schools of Thought. Ta mj. obsahuje The School of Diplomacy or School of Vertical and Horizontal Alliances, Agriculturalism,  Syncretism, School of the Military, Yangism (forma etického egoismu založená Yang Zhu), ale i tzv. The School of "Minor-talks“.

Posledně jmenovaná škola byla zvláštní tím, že sbírala, diskutovala a hodnotila myšlenky a ideje lidí z ulice, neznámých a obyčejných lidí. Obsahy a jejich hodnocení byly přednášeny vůdcům. V tomto smyslu má pan Kulhánek možnost být inovátorem v české kotlině. Současně má ale také co dohánět, chce-li si uchovat šance na kariéru u svých školitelů v USA a kapitalizovat znalosti a zkušenosti v nové době, kterou již dnes spolu definují RF a ČLR. Ve zpustošené české kotlině nebude mít překvalifikovaný pan Kulhánek štěstí. Žádný ruský, čínský a jiný ministr z eurasijského a asijského prostředí nebude po jeho nedávném vystoupení s ultimátem vážně jednat s člověkem na jedno použití, bez humoru a empatie, a současně zdůrazňujícím na webu MZV, že má bezpečnostní prověrku na přísně tajné.

Zmiňuji se ve spojení s panem ministrem Kulhánkem o éře kulturní a intelektuální expanse v Číně ze čtyř důvodů: 1) Éru charakterizoval chaos a krvavé bitvy a přesto se i dnes označuje za zlatou dobu čínské filozofie. Doba od 475 př.nl. až do roku 221 př.nl. tj. období válčících států, ve kterém se království měst-státu starověkého čínského jara a podzimu spojila do větších území, je charakterizována pokroky ve vojenské technologii a vzdělání, mj. díky vlivu konfucianských filozofů. V té době v Číně byl možný vývoj všech možných myšlenek a idejí a jejich volná diskuze. Tento fenomén se v angličtině nazývá  Contention of a Hundred Schools of Thought. V současné ČR je pro mne nepředstavitelný. 2) Myšlenky a ideje této éry zásadně ovlivnily a ovlivňují i dnes životní styl, hodnoty a sociální vědomí nejenom v Číně ale i ve státech východní Asie a diaspory všude ve světě. I to je pro mne v současné ČR s její bohatou minulostí nepředstavitelné. 3) Intelektuální úroveň společnosti zmíněné éry charakterizovali putovní učenci. Ti byli angažováni různými vůdci jako poradci ve věcích vlády, války a diplomacie. Současní vůdci angažují trafikanty, rychlokvašky moderního VUMLu a jednostranné specialisty. 4) Dynastie Qin, která ukončila zlatou dobu čínské filozofie, nabízí poučení všem, kteří chtějí nebo musí mít co dělat s ČLR na poli politickém, obchodním a diplomatickém. Sjednocení Číny prvním císařem, absolutním monarchou Qin Shi Huang (také Shih Huang-ti), doktrína Hanem Feiema (233 př.nl), zabezpečující, že moc státu a jeho monarchových zájmů má zásadní význam, a politika v tomto duchu, která vedla k zatížení státní pokladny a v konečném důsledku k ukončení dynastie Qin, jsou velmi poučné.




Qinská říše bývá také popisována jako policejní stát s vládou, která má absolutní moc. Soukromé zbraně byly zabaveny. Šlechtici byli převezeni do hlavního města. Dynastie Qin ale také vyvolala nové myšlenky a vynálezy, umožnila standardizovat váhy, měřítka, mince - bronzovou kulatou minci se čtvercovým otvorem v šířce středového písmena a vůle vozu. Psaní bylo standardizováno tak, aby umožňovalo byrokratům v celé zemi číst dokumenty. Dnes se o to stará zjednodušená angličtina a eurospeak, dovolující číst dokumenty, nerozumět jejich obsahu, za to ale umožňující tvořit iluze známé pod názvem Fechnerovy barvy nebo iluze, které umožňoval v éře Qin vynalezený zeetrope, jeden z předchůdců kinematografu. Blíže k zemi stojí za zmínku využití farmářské práce pro vybudování Velké nástěnky (868 km).

Zmiňuji se o Číně, protože její diplomaté a politici se zcela nepochybně poučí z vystoupení a konání současných českých ministrů a politiků ve funkci slouhů USA a instrumentu kognitivního kapitalismu, protože nevylučuji, že konfrontace s RF bude trvat delší dobu a bude doprovázena konfrontací s ČLR. Ta, vedená komunistickou stranou, která bude zanedlouho oslavovat 100 let od založení, bude jednat z objektivních důvodů zcela jinak, než RF dnes. Jinými slovy: dojde-li k přímé konfrontaci ČR s ČLR dovoluji si představit, že reakce vlády ČLR bude mnohem tvrdší než Rusů, evropské státy si budou muset rychle osvěžit znalosti a význam historické paměti a politické loutky bude odstraňovat ze scény loutkovodič a ne volič.  

Jestliže již dnes nedostala ČR jednotnou pomoc od EU, kterou RF nepovažuje za suverénní subjekt v jednání, je zcela vyloučeno si tvořit naději, že tomu bude jinak v konfliktu s ČLR. Papírové podpory z NATO kanceláří a výpovědi diplomatů ze států trpaslíků nikoho v Kremlu a Pekingu dnes nezajímají, ani co se týče sběru dat a informací legální a nelegální formou.

Pokračování v démonizaci Ruska nemůže být v zájmu ČR v žádném případě. Hospodářské sankce proti ČR nebudou oficiálně vyhlášené. Mohou se ale s pravděpodobností hraničící s jistotou projevit v neoficiálních. Například, německým a jiným společnostem obchodujících s RF bude sděleno, že jejich produkty a dodávky nesmí obsahovat nic z českých společností. V takovém případě české firmy buď zavřou brány, nebo budou za hubičku odkoupeny cizinci, a čeští občané budou moci pracovat za 17-18 tisíc českých korun měsíčně ve dvou směnách, jako v jihočeském pohraničí a chlumeckém kraji v roce 2021. Zvýšená cena energie se také nemusí projevovat po celé EU. Může klidně postihnout státy trpaslíky, které se octnou na připravované černé listině Kremlu. Pánové Babiš, Bartoš & Co ztratí tak to poslední málo k vládnutí, co lze ještě nazvat české. Protože konflikt ČR s RF a potažmo s ČLR je evidentně součástí velkého konfliktu s EU, se Západem jako celkem včetně USA a technologie konfliktu je jasná, ČR se nepochybně stává součástí osy zla i v kontextu velkého resetu bez suverenity, národního zájmu a respektu. Nabízí se proto všem adeptům na funkce v povolební vládě zdokonalovat se nejenom v angličtině, ale i ve znalostech čínštiny a němčiny a přečíst si Das wahre Buch vom südlichen Blütenland, 12 kapitolu (Nebe a Země, verš 11) čínského filozofa a spisovatele Zhuangzi (asi 365 př.nl - 290 př.nl). Souhlasu netřeba.

Jan Campbell