Svátek má: Leoš

Komentáře

František Roček

novinář a spisovatel

Jak málo stačí, aby se z celebrit stali idioti

Koncem ledna se stal legračním šlágrem kvikot třicítky evropských intelektuálů z celé Evropy, kteří podepsali manifest varující před nástupem nacionalismu a populismu.

Mezi prvními česko – moravskými kritiky tohoto manifestu byl europoslanec Jan Keller.

Manifest (pamflet) je zajímavý tím, že j primitivní ptákovinou.

Kritika kritiky

Europoslanec a profesor Jan Keller (Právo, 28.1.2019, str.6) ukazuje v čem se rozchází manifest s realitou a podobně Jiří Weigl a Ivo Strejček z Institutu Václava Klause.

Podívejme se na samotný text manifestu. Z hlediska literární tvorby může být považován za hymnus sekulárního náboženství.

Český překlad se zjevil v internetových Britských listech:

„Myšlenka Evropy je ohrožena. Ze všech stran přichází kritika, urážky a utíká se od této kauzy."

"Dost 'budování Evropy'!" vládne křik. Spojme se místo toho znovu se svou "duší národa"! Objevme znovu svou "ztracenou totožnost!" To je agenda, kterou sdílejí populistické síly, jejichž vlna zaplavuje Evropu. Je jaksi jedno, že abstrakce jako "duše" a "totožnost" často existují jen v imaginaci demagogů.“

Základním hříchem populistů je, že nevysvětlují význam toho, co říkají. Proto populistický je i tento pamflet. Co říká slogan "Dost 'budování Evropy'!"…? Nic. Měl autor pamfletu na mysli „Dost budování stále hlouběji integrované Evropy“?

Je zcela zbytečná věta: „Je jaksi jedno, že abstrakce jako "duše" a "totožnost" často existují jen v imaginaci demagogů.“  Samozřejmě, že slovo duše existuje v imaginaci, nevíme zda existuje, proto je vždy jenom objektem nějaké víry.

Hledání posmívané „duše národa“ a „ztracené totožnosti“ je neustále dějinami probíhajícím procesem. Lidé se rozbíhají do světa svou vstřícností a očekáváním nového, a jiní ve větší míře cítí potřebu v určité chvíli integrovat sílu národa na svém území - ve svém vztahovém prostředí. Jenže, v pamfletu nenajdeme vysvětlení proč nějaká tendence není momentálně cool.  

Demagogové jsou i ti, kdo podepsali pamflet, protože se považují za „evropské vlastence“. Jaké je vlastenecké teritorium evropských vlastenců? Evropu vidí populisticky, tedy politicko - imaginárně, ne geograficky.

Syndrom sirotka

Manifest/pamflet je svým způsobem náboženským textem. Francouzský filozof a historik Raymond Aron upozornil, že „…způsob uspořádání industriální společnosti rozpoutává vášně, protože volba systému s sebou nese přimknutí se k některému z táborů, přijetí víry či téměř jakéhosi náboženství.“ (Historie XX. století, s.61, Academia 1999)

Aron dodává: „Navrhuji nazývat sekulárním náboženstvím ta učení, která v duších našich současníků zaujímají místo víry, jež se vytratila, a spásu lidstva umisťují do tohoto světa, do daleké budoucnosti, v podobě společenského řádu, jejž je třeba vytvořit… Je fakt, že sekulární náboženství dokáží přivést duše k této oddanosti, k téže nesmiřitelnosti, k témuž bezvýhradnému zanícení jako náboženství víry v dobách svého neautoritativního a nejrozsáhlejšího vlivu…“ (Historie XX. století, s.150 - 151, Academia 1999)

Tomu odpovídá i téměř nábožný strach z apokalypsy v manifestu:
„Na Evropu útočí falešní proroci, kteří jsou opilí resentimentem, a v delíriu nad možností dostat se před světla ramp. Evropa byla opuštěna dvěma významnými spojenci, kteří ji v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou: jedním za kanálem La Manche a druhým za Atlantikem. Evropský kontinent je zranitelný vůči stále drzejším zásahům obyvatele Kremlu. Evropa jako myšlenka se nám rozpadá přímo před očima.“
V textu není definováno kdo jsou proroci a jaké resentimentní pozice zaujímají. Tvůrce pamfletu to  zapomněl říci světu.

Že pamflet je podivný je vidět i z následného tvrzení: „Evropa byla opuštěna dvěma významnými spojenci, kteří ji v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou: jedním za kanálem La Manche a druhým za Atlantikem.“

Evropa není nikým opuštěna: USA naopak diktují západní Evropě trendy v rámci vojenské politiky NATO, snaží se diktovat i hospodářské mantinely a směřování EU, což je vidět na rozkazech jak se má EU chovat vůči Rusku a Číně a jaké sankce přijímat.

Evropa není opuštěna ani Velkou Británií, protože je kromě NATO též součástí kšeftařské kultury europrostoru. Brexit znamená jenom odpoutání se od byrokratické bruselské sekty EU. Je to ale komplikováno vzájemným vydíráním, jako když se v manželství dva rozvádějí a použijí proti druhému cokoliv, aby se pomstili za rozvod – zradu.

Také je falešné tvrzení, že dva spojenci Evropu „v minulém století dvakrát zachránili před sebevraždou“. Britové v 1. i 2. světové válce byli schopni (jako ostrovní stát) odolávat německé branné moci. Nic více. Teprve impuls válečných půjček, dodávek techniky a nakonec i vojenských jednotek z USA vždy zvrátil poměr sil na západní frontě. Ekonomicky na kolenou po 1. i 2. světové válce byly nejen poražení, ale i vítězné západoevropské mocnosti Francie a Velké Británie, a začal jejich trvalý mocenský úpadek. Vůči USA se tyto vítězné státy staly ve 20. století dvakrát vyčerpanými pokornými dlužníky.

Že manifest je bez významu, o tom svědčí nejvíce jedna věta: „Evropský kontinent je zranitelný vůči stále drzejším zásahům obyvatele Kremlu.“
Pokud jde o fenomén Ruska, vojenský rozpočet Ruska je menší než souhrn rozpočtů evropských států NATO, natož rozpočet severoamerického státu USA. Protiruská hysterie je pouze politickou manipulací, stejně jako za socialismu panovala oficiální státní hysterie proti zemím NATO a zvláště proti USA.

Apokalypsa podle idiotů

Pamflet jako projev sekulárního náboženství je výkřikem literárního biskupa:
„Toto je to jedovaté ovzduší, v němž se v květnu budou konat evropské parlamentní volby. Jestliže se něco nezmění, jestliže nenastane něco, co by zvrátilo ten rostoucí, sílící, naléhavý příliv, jestliže nevznikne nový duch odporu, tyto volby budou nejkatastrofálnějšími, jaké jsme kdy zažili. Zvítězí v nich ničitelé. Pro ty, kdož stále ještě věří v dědictví Erasma, Danteho, Goetha a Komenského, bude jen ponižující porážka. Zvítězí politika pohrdání inteligencí a kulturou. Bude docházet k výbuchům xenofobie a antisemitismu. Postihne nás katastrofa.“

Jde doslova o archetypální zpěv proroka o nebezpečí před branami. O projev úzkosti sekulární náboženské komunity.

Odvolávání se na univerzálně intelektuální světce Erasma, Danteho, Goetha a Komenského? Nikdo z vyjmenovaných svatých svým odkazem nezabránil šíleně krvavým válkám – jako třicetileté válce, napoleonským válkám, 1. a 2. světové válce, ani trestným expedicím koloniálních armád v Africe a Asii. Není pohrdání inteligencí a kulturou permanentní normou politiků?

Též hrozit xenofobií je bezvýznamné, protože termín je zneužíván podle potřeby.  Antisemitismus je pro liberální populisty darem božím, mohou s ním strašit permanentně. V každém státě v Evropě je určité procento jedinců, kteří věří ve starou křesťankou pověru o židovském spiknutí.

Čekají na spásu

Následující část pamfletu je velmi poetická:
„My, nížepodepsaní, patříme k těm, kteří odmítají rezignovaně přijmout tuto blížící se katastrofu.
Počítáme se mezi evropské vlastence (skupinu, která je početnější, než se obecně usuzuje, ale která je často příliš mlčenlivá a příliš rezignovaná), kteří chápou, o co tady jde. Tři čtvrtě století po porážce fašismu a třicet let po pádu berlínské zdi vznikl nový boj o civilizaci.“

Poetický text je gradován lží, že „vznikl nový boj o civilizaci“.

Jak si vysvětlují signatáři pamfletu civilizaci, kterou chtějí bránit? Mohu jenom předpokládat, že kdyby text psal inteligentní člověk, napsal by alespoň o boji za liberální civilizaci třeba proti konzervativnímu pojetí civilizace. Také to nic neříká, ale naznačuje to alespoň  směr jejich pláče.

Tajemství víry

Fascinující je také následující část manifestu, jde vlastně o modlitbu: „Máme víru ve velkou myšlenku, kterou jsme zdědili, a o níž jsme přesvědčeni, že kdysi byla onou jedinou silou, která byla dostatečně mocná na to, aby pozvedla národy Evropy nad sebe i nad jejich minulost plnou válek. Jsme přesvědčeni, že i dnes to zůstává jedinou silou, která je dostatečně ctnostná na to, aby dokázala porazit nové známky totality, která za sebou přitáhne starou bídu temných věků. To, o co všechno jde, nám zakazuje, abychom se vzdali. Proto publikujeme tuto výzvu, abyste se přidali k nové vlně.

Proto tento apel k činům v předvečer voleb, které nechceme přenechat hrobníkům evropské myšlenky. Proto tato výzva k tomu, abychom znovu pozvedli pochodeň Evropy, která, navzdory jejím chybám, jejím omylům i jejím občanským činům zbabělství, zůstává majákem pro všechny svobodné muže a ženy na této planetě.“

Pokud je v textu uvedeno „Máme víru ve velkou myšlenku, kterou jsme zdědili“, a přitom není myšlenka definována, a není uvedeno ani po jaké linii jsme myšlenku (a od koho) zdědili, je to šílené, nebo je to mimo běžný život, v rámci určité víry.

Věřící vědí co autor tohoto pamfletu/manifestu/proroctví neurčitými slovy myslel. Ale badatel za 50 let bude mít problém identifikovat o co v manifestu šlo. My dnes nepopsané a nevyslovené blouznění  jsme schopni v kontextu zhruba pochopit, i když nejsme věřící určitého politického kultu…

Poněkud šílená generalizace

Manifest uvádí, že existuje nějaká velká myšlenka, kterou jsme zdědili, „kdysi byla onou jedinou silou, která byla dostatečně mocná na to, aby pozvedla národy Evropy nad sebe i nad jejich minulost plnou válek.“

To je šílená generalizace. Neboť není žádná jediná síla dostatečně mocná, protože řada politických, kulturních, ale i náboženských a ekonomických siločar vytváří řadu souběžných a zároveň i protichůdných tendencí. Vždyť i křesťanství se roztříštilo do řady filozoficko – politických větví a každý stát měl svou pragmatickou variantu využívání víry k politickým účelům. Nepochopil jsem co jaká velká myšlenka byla jedinou silou (spásy), proč ji adresně nepojmenovali.

Neidentifikovaná (nepopsaná) síla „i dnes to zůstává jedinou silou, která je dostatečně ctnostná na to, aby dokázala porazit nové známky totality.“ Použít o nějakém politickém směřování (síle) slovo „ctnostná“ je buď projevem perverzity, cimrmanovké geniality nebo jenom obecně pitomé naivity.

Ctnostné může být chování jedince a skupiny, jejichž cílem je dodržovat asketická pravidla, jejichž hlavním cílem je neškodit bližním. Lidské jednání ve společnosti nemůže být ctnostné, protože je plné kompromisů – tedy i lhaní, dívání se stranou, když to je výhodné nebo nutné, protože jinak to v tom okamžiku nejde.

Zoufalý manifest stále dokola opakuje v dalších odstavcích, které již nebudu uvádět (protože jsou informačně  bezcenné), mantru tohoto typu:
„Musíme nyní za myšlenku Evropy bojovat, anebo být svědky toho, jak zahyne pod vlnami populismu...  hrozí, že zničí všechno, co činilo naše společnosti velkými, čestnými a prosperujícími…“

Kdo to mohl podepsat? Jak málo stačí, aby se z celebrit stali naivní idioti? Aneb umět něco dobře napsat a stát se slavným ještě neznamená, že mám všech pět pohromadě…

Signatáři pamfletu:
  • Milan Kundera, Salman Rushdie, Elfriede Jelinek a Orhan Pamuk jsou spisovatelé. Bernard-Henri Lévy je filozof.
  • Další signatáři: Vassilis Alexakis (Atény), Svetlana Alexievich (Minsk), Anne Applebaum (Varšava), Jens Christian Grøndahl (Kodaň), David Grossman (Jerusalem), Ágnes Heller (Budapešť), Ismaïl Kadaré (Tirana), György Konrád (Debrecín), António Lobo Antunes (Lisabon), Claudio Magris (Terst), Ian McEwan (Londýn), Adam Michnik (Varšava), Herta Müller (Berlín), Ludmila Oulitskaïa (Moskva), Rob Riemen (Amsterdam), Fernando Savater (San Sebastián), Roberto Saviano (Neapol), Eugenio Scalfari (Řím), Simon Schama (Londýn), Peter Schneider (Berlín), Abdulah Sidran (Sarajevo), Leïla Slimani (Paříž), Colm Tóibín (Dublin), Mario Vargas Llosa (Madrid), Adam Zagajewski (Krakov)

František Roček