Svátek má: Benedikt

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Jak mohou být pojmy ze 7.století interpretovány

Titulek příspěvku představuje jednu z mnoha komplexních otázek týkajících se nejenom veršů z Koránu, které byly napsány v jiné době a v jiné lokalitě, ale i překladu a interpretace.


V době, ve které se objevila moderní forma religiózních válek, komerční migrace, doba, ve které je Islám démonizován, je důležité se pokusit pomoci o porozumění textu těm, kteří nejsou teology, nemají základní znalosti teologie, ani osobní zkušenost s Islámem. Osobně jsem měl štěstí, že jsem mohl v Londýně na IIBI studovat Islámské bankovnictví a pojištění, žít a pracovat téměř sedm let v Malajsii a tím se nemateriálně obohatit.

Na příkladu súry 7 (سورة; odvozené z pozdně hebrejského šúrá, česky skladba), jedné ze 114 kapitol Koránu, verše 199 v nejlepším německém překladu Herbert Bobzina je možné se přesvědčit, že Islám je kompatibilní nejenom s ústavou (Grundgesetz) SRN. Zmíněný verš vyzívá muslimy respektovat neislámské právo a nestavět právo Šaría nad neislámské. V překladu Herberta Bobzina výzva zní: Sei nachsichtig und gebiete was recht ist. Und meide die Unwissenden. V češtině, něco jako Měj porozumění, sleduj pravdě, a vyhýbej se nevědoucím. Uvedené imperativy vybízejí se ptát, zda-li verš 199 neobsahuje protiklad nebo, jaké spojení existuje mezi jednotlivými výzvami. Odpověď na uvedené a podobné otázky nabízí kontextové posouzení celého verše. S jakým výsledkem?

Súra 7 se nazývá „výšky“ ve smyslu nejvyšší zdi. Na ní stojí v den  parusie lidé (což v křesťanské teologii znamená "příchod", nebo "výskyt", tzv. druhý příchod Ježíše Krista na konci věků, kdy Kristus vzkřísí mrtvé a slavnostně vykoná Poslední soud), kteří nevědí, zda li budou vrženi do pekla nebo půjdou do nebe. Konec verše totiž popisuje tři vlastnosti lidí stojících na nejvyšší zdi. Vlastnosti rozhodují o cestě. Islámská teologie spojuje tyto tři vlastnosti do jednoho popisu: mezilidské chování, (mu´amalat). To se odlišuje od religiózních povinností (ibadat).

Tři zmíněné vlastnosti – mít porozumění, sledovat pravdě a vyhýbat se nevědoucím, mají zabezpečit – podle konsensu předních islámských religiózních vědců, mírové soužití lidí všeho druhu. Za připomínku stojí, tři věci: 1) První imperativ verše 199 – arabské afw, stojí nad porozuměním. Současný jazyk používá slovo prominutí, v politice se používá slovo amnestie. 2) Jeden z nejvýznamnějších expertů na interpretaci Koránu, v roce 1930 v Aleppo narozený Muhammad al Sabuni interpretuje první imperativ – khudh al-afw jako výzvu dobré se má převzít, jinými slovy, ctěné vlastnosti dobrých mravů. 3) Třetí imperativ, vyhýbat se nevědoucím (i´rad) znamená pochopit, že snaha mluvit s nevědoucím končí obyčejně konfliktem. To odpovídá interpretaci andaluského experta na interpretaci Koránu Qurtubi (1214 – 1273). Ten interpretoval i´rad jako výchovu pro celé lidstvo.


Aby toho nebylo málo, vrátím se k druhému imperativu. Výzva sledovat urf (ve standartním překladu urf znamená právo) v kontextovém pojetí představuje pouze náznak stavu věci. Proč? Protože urf znamená také neislámské zvykové právo. Urf tak představuje výsledek toho, co je lidem důvěrné, nebo důvěrně známo (ta´arafa). V současném jazyce a pojetí sem patří sociální konvence a jejich rámcové podmínky. Kdo se rozhodl akceptovat zvykové právo, rozhodl se také akceptovat právní rámec. To je pravdivý obsah verše 199. Z této interpretace proto vyplývá, že Islám jako víra je silně spojen se smluvní vazbou, smluvním vztahem. To dokazuje také a mimo jiné imperativ verše 5. Ten zavazuje Muslima k dodržování smlouvy bez výjimek nebo podmínek.

Na tomto místě se dotýkám jednoho z mnoha kritických bodů napětí v dnešním světě. Bod představuje výpověď smlouvy Iránu prezidentem Trumpem, a mnou očekávané následné výpovědi německých, francouzských, britských, možná i českých společností, které začali investovat, nebo obchodovat s Iránem po uzavření smlouvy o ukončení vojenského atomového programu, a ukončení embarga.

Dalším kritickým bodem napětí ve světě je globalizace. Ta redukovala svět do rozměru vesnice, která nedovoluje dávat žádný smysl domu Islámu a domu Války a rozdílu mezi nimi. Tak píše ve své knize Die Gesetzewissenschaft vom Dschihad (figh al jihad) v roce 1926 narozený a ve světě uznávaný odborník na Korán, Yusuf al Quaradawi. Kniha pojednává mimo jiné otázky chování Muslimů v neislámském prostředí, připomíná jihadistům, že výzvu k ochraně Muslimů může dát pouze legitimní vůdce, a v neposlední řadě, že současný svět je světem smluv a dohod. Na tomto místě připomínám osud egyptského prezidenta Muhammad Mursi, který veřejně akceptoval smlouvu mezi Egyptem a Izraelem podepsanou v Camp - David v roce 1979. Připomínám také, že z islámské tradice vyplývá pro Muslima povinnost akceptovat zákony státu, který byl požádán vystavit vstupní vízum, především s cílem delšího nebo trvalého pobytu v něm. Již pouhá žádost o vízum totiž představuje pro Muslima akceptování právního řádu státu, který chce navštívit, protože se jedná o smlouvu.

V tomto smyslu se nabízí politikům celá řada možností, jak zamezit dalšímu vyhrocování hodnotového konfliktu uvnitř EU, jak se připravit na reakce islámských států po výpovědi nebo nedodržování smluv západní státy (viz příklad Irán), jak definovat migrační politiku a řídit migrační vlny, které se nevyhnou české kotlině tak, jako se jí doposud vyhýbají tsunami, stoleté povodně nebo zemětřesení. Staré židovské přísloví praví: Všichni si stěžují na nedostatek peněz, nikdo ale ne na nedostatek rozumu a moudrosti. My však žijeme v době peněz, nedostatku rozumu a vymírání moudrosti. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell