Svátek má: Lukáš

Komentáře

Jiří Valenta

poslanec PS PČR (KSČM)

Kde začíná a kde končí vlastizrada?

V neblahé situaci, kdy hrozí dočasné či snad dokonce trvalé umístění amerických vojsk na výsostném území ČR, je třeba se urychleně zastavit, zhluboka se nadýchnout a zamyslet se a k tomu pozvednout varovný hlas...

...a teď mi promiňte ten termín, na „vejlupky“, kteří o to z různých, někdy až zavrženíhodně egoistických, důvodů usilují.

Pro informaci uvádím, že za vlastizradu lze podle naší platné legislativy, konkrétně podle trestního zákoníku, § 309, považovat čin, kdy český občan rozvrací republiku, proviní se teroristickým útokem, terorem jako takovým, či sabotáží, a to ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem.

Z dikce tohoto zákona vyplývají, v zajímavých souvislostech, minimálně dva aspekty. „Rozvracení republiky“ je z deklarovaného požadavku umístění amerických bojových jednotek více než zřejmé, neboť se, alespoň podle mého názoru, jedná o interní pokus o narušení samostatnosti země. Důležitou pro zhodnocení může být i další zmíněná zákonná podmínka „ve spojení s cizí mocí“. Všechny podporovatele umístění vojsk, jinými slovy „eventuální americké vojenské přítomnosti“, musím upozornit, že i tento legislativní požadavek je již dopředu splněn, neboť za cizí moc se obecně považuje každý stát mimo ČR a je zcela lhostejno, zda se jedná o „transatlantického spojence“ či někoho jiného. A posvěcení parlamentem je potom již pouhou „dýmovou clonou“.

I z těchto důvodů, ale samozřejmě nejen z těchto, je třeba nehorázné snahy o další nesmyslnou amerikanizaci našeho státu, a jeho očividné vystavování válečné hrozbě, již v prvopočátku a ze všech úrovních politického rozhodování, ale  i z liniích občanské participace, rázně odmítnout.

Povšimněme si, aniž bych kohokoliv jmenoval, kdo z českých politiků je tomuto, prakticky   nevratnému procesu, nakloněn. Jedná se především o členy a sympatizanty pravicových stran či hnutí, kteří stojí dnes, v problematice ukrajinské občanské války, na straně „kyjevské vlády“.  Velká většina z nich se prokazatelně nemůže nazývat českými vlastenci a ani levicová politika jim příliš nevoní. Ve své, často „a priori“ vyjevované,  nenávisti k socialistickým myšlenkám jsou schopni jít až za rámec únosnosti politické soutěže a pojistit si tu „svoji pravdu“ americkým jaderným krytím .

Z některých veřejných zdrojů, například amerického serveru Defense News, se můžeme dozvědět, že se Pentagon zvýšení své vojenské přítomnosti v některých zemích východní Evropy, včetně ČR, vůbec nebrání, ba právě naopak! V rámci plánovaného cvičení a rozmísťování vojáků na území Rumunska a Bulharska, v rámci operace Atlantic Resolve, by mohlo dojít také k jejich vyslání do ČR, Maďarska nebo Gruzie. A považte, náš ministr obrany Stropnický by se takovému kroku nebránil, i když pro jistotu raději diplomaticky poznamenal, že trvalou přítomnost US Army „vidí vzhledem k historické zkušenosti jako nepříliš vhodnou“.

Již ale jednou byli „američtí jestřábi“, donuceni hlasem široké občanské veřejnosti, ustoupit od záměru se do ČR přímo vojensky naroubovat a to se mělo tehdy jednat o  relativně „nevinný“ radar. Ani to jim naštěstí tehdy nevyšlo, ale co by to bylo za „velmocenského četníka“, kdyby  se svoji „spravedlivou“ vůli nepokoušel prosadit opakovaně, což v jednoduché explanaci znamená, že když Češi nechtějí radar, potom budou zde mít vojenskou základnu. A tento „kukaččí přístup“ našim  nekritickým a neobjektivním transatlantickým milcům vyhovuje „beze zbytku“!

Fakt, že celou zemi takto vystavují zvýšenému nebezpečí, je nezajímá. Nová ruská vojenská doktrína vnímá totiž další rozmisťování vojsk NATO na východ jako ohrožení svých hranic a považuje jej za národní bezpečnostní problém. Proamerická aktivita některých českých politiků, již ale  v tomto ohledu, přesahuje mez doposud zajišťující mírový stav na „starém kontinentě“ a blíží se tak rychle k momentu spuštění válečného konfliktu. V něm by Evropa měla hrát, podle prostého amerického scénáře, striktně přidělenou roli „teritoriálního a lidského štítu“.

A co nato v podstatě zlikvidovaná česká armáda, doposud implementovaná do dysfunkčních vojenských struktur NATO? Podle hodnocení „spojenců“, prostřednictvím Global Firepower Indexu, který srovnává armády na základě padesáti různých kritérií, se sice nalézá na slušném třicátém místě, dokonce sedm příček před armádou obávané Severní Koreje, ale ani tento statistický údaj by českým vojákům nedával větší šanci na přežití. A s padlými vojáky obvykle přicházejí i oběti civilní a rozdmýchaná válka moderního typu by náš národ zcela jistě zdecimovala, možná až totálně a definitivně! Uvědomují si ale možné důsledky svého jednání  i někteří čeští „vlastizrádci“?

Jiří Valenta