Svátek má: Jiří

Komentáře

Když Černochová peskuje Chovance za policajty ve vazbě

Poslankyně Jana Černochová je energická politička. Něco jako současná premiérka Británie.

Stejně jako ona je vyznavačem konzervatismu, jen je to - na rozdíl od Theresy May - pohledná ženská. Na nedávné sněmovní schůzi se tvrdě pustila do vlády kvůli nejvyššímu počtu policistů ve vazbě, což je prvenství, jímž se dle poslankyně ministr vnitra Chovanec chlubit nemůže.  

Černochová: Tato vláda má nejvíc policistů ve vazbě. Náhodička?

Vypadá to tak, že poslankyně za opoziční ODS považující coby pravověrný konzervativec morálku za stěžejní pilíř života,  shledává problém vysokého počtu policajtů ve vazbě výrazem morálního poklesu rezortu vnitra.  A viní z toho ministra. Kdyby se to hluboce nepříčilo jejímu politickému vyznání, mohla by poslankyně Černochová prohlásit za pomocí jazyka užívaného na vnitru za totality, že Chovanec  se v rezortu dostatečně nevěnuje „politicko – výchovné práci“.

Vysoký počet trestně stíhaných policajtů, kteří musejí být dokonce bráni soudem do vazby však nutně nemusí znamenat, že je – řečeno s Shakespearovým Hamletem – „něco shnilého ve státě dánském“. Naopak, mnohem horší by bylo, kdyby policisté zákon porušovali a ministr vnitra by se vše snažil zahladit.

Nezákonná činnost příslušníků policie, jimž se nedostávalo spravedlivého potrestání byla často příznačná pro časy totality. Pomineme-li celé období padesátých let minulého století, v nichž probíhaly politické procesy vyznačující se tolerovaným porušováním zákonů, existovala i řada individuálních  případů, kdy stát projevil zájem, aby „jeho člověk“ unikl spravedlnosti. Příkladem může být kauza jistého náčelníka StB ve vojenské kontrarozvědce. Ten při překročení dovolené rychlosti narazil za deště v zatáčce do protijedoucího vozidla.  Následky havárie byly fatální. Zahynula jeho manželka, syn a další lidé byli zraněni.  Ačkoli byl příslušník StB zprvu označen za viníka,  jeho trestní stíhání bylo posléze zastaveno. Záměru zbavit estébáka trestní odpovědnosti totiž pomohl kreativní znalecký posudek. Dle něj měl být povrch vozovky v inkriminovaném místě údajně v tak dezolátním stavu, že za deště by k nehodě došlo bez ohledu na rychlost jízdy!  (Pro zajímavost: Tento příslušník StB se později stal náměstkem federálního ministra vnitra.)    

Snaha zametat trestnou činnost policistů pod koberec však neustala ani v době, kdy Ústava naši republiku začala označovat hrdou svatozáří „právní stát“.  S cílem odstranit protekci, jíž se policistům dostávalo od Inspekce ministra vnitra prověřující jejich trestnou činnost vznikla od roku 2012 ministru vnitra nepodřízená instituce zvaná Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).  Nový nezávislý orgán dostal do vínku (na rozdíl od nižší kompetence Inspekce ministra vnitra) pravomoc trestné činy rovněž vyšetřovat.  Pohlédneme-li však na více než pětiletou činnost nově vzniklé inspekce, nelze zřejmě ani o tomto orgánu odpovědném premiérovi České republiky s jistotou prohlásit, že trestnou činnost policistů projednává dle hesla „padni komu padni“.  

Jednou z řady problematických kauz, v níž neblaze figurovala GIBS bylo například těžké zranění dvacetiletého motorkáře způsobené v Praze roku 2014  nezákonným jednáním policistů. Ti do něj nejprve narazili služebním automobilem, poté, kdy se jim snažil ujet, protože neměl k řízení motorky oprávnění. Po nárazu  jeden z policejní hlídky na ležícího motorkáře zaútočil; zkopal jej a udeřil několikrát do obličeje. Celý případ se GIBS snažila hned zpočátku ututlat. Ani jeden z policistů nebyl postaven mimo službu.  Nebýt záznamu pouliční kamery, věc by spadla pod stůl na základě lží, jež o incidentu napsali do úředního záznamu brutálně se chovající policisté.


Trestní stíhání řidiče, jenž motorkáře nabral na kapotu policejního vozidla bylo státním zástupcem několikrát podmíněně zastaveno a snad  teprve v roce 2017 rozhodne v trestní věci soud.   Druhý z policistů byl  postaven před soud již v roce 2015.  Soudní výrok, jehož se dočkal byl však nehorázným cynickým výsměchem spravedlnosti.  Prvoinstanční soud totiž od potrestání násilníka upustil, jelikož dospěl k závěru, že k jeho nápravě postačí, byla-li  trestní věc soudně projednána!  Pro neznalé trestního zákoníku: V případě upuštění od potrestání se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Jinými slovy, ačkoli není pochyb, že trestný čin spáchal, od soudu odchází s čistým štítem! Věc skandálního rozsudku se pokusil napravit odvolací soud. Žel, rovněž nespravedlivě.  Surový policista byl potrestán podmíněným trestem odnětí svobody, uloženým však  pod dolní hranicí trestní sazby.  K takovémuto mimořádnému uložení trestu přistupuje soud pouze tehdy, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití standardní (vyšší) trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné.  A zde jsme u negativní role Generální inspekce bezpečnostních sborů: Byli to nepochybně její příslušníci, kdo pro možnost uložení mimořádně sníženého trestu opatřili v přípravném řízení „přesvědčivé údaje“. Zcela jistě byl dle obsahu spisu uvedený policista – surovec vylíčen  jako výlupek ctnosti, jako hrdinný ochránce pořádku, který jinak ve své činnosti vždy do roztrhání těla „pomáhá a chrání“.  Z praxe advokáta zabývajícího se trestními věcmi mohu uvést, že civilista by za ublížení na zdraví trest odnětí svobody ve výši pod dolní hranicí sazby tak lehce neobdržel, i kdyby byl ověnčen hroznem polehčujících okolností. Útěchou je, že dotyčnému policejnímu surovci odvolací soud uložil zároveň pětiletý trest zákazu činnosti policisty.

Zejména díky nové krvi v řadách soudců Ústavního soudu (např. Šimáčková nebo bývalý advokát Uhlíř) se při rozhodování o ústavních stížnostech již daří prosazovat myšlenka, že v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány.

Takže suma sumárum. Nejvyšší počet policajtů ve vazbě (snad mimo časů ministrování nebožtíka Grosse, jak pravila Černochová) by další šrám na pověsti ministra vnitra Chovance znamenat nemusel. Ledaže by však poslankyně Černochová jako specialistka na bezpečnostní problematiku se znalostmi věci  nabytými v jejím dosavadním životě z nejrůznějších zdrojů výčitkou na adresu ministra vnitra o nejvyšším počtu policistů ve vazbě  myslela ještě něco víc, než pouhou kritiku nízké profesní morálky policejního sboru.  Proč například ve svém sněmovním projevu, v němž zmínila policisty ve vazbě hovořila o „náhodičce“ v souvislosti s tím, že „policisté vidí, jakým způsobem se někteří jejich kolegové  chovají a vidí, jak vnímají i ty politické souboje mezi současnými členy vládní koalice, kdy zrovna náhodou minulý týden se zatýkají lidé z hnutí ANO. A úplně náhodou se tento týden konají domovní prohlídky u členů ČSSD.“

Vysvětlení by bylo vhodné, nemají-li se projevy pronesené z tribuny Poslanecké sněmovny stát zašifrovanou mluvou určenou pouze pro zasvěcené.     

Jaroslav Hošek