Svátek má: Vendelín

Komentáře

Kníže se klaní před Vystrčilem. Až tak hluboko klesl?

Není od věci pozastavit se nad výrokem K. Schwarzenberga, kterým vzdává hold proslovu předsedy Senátu Vystrčila, pronesenému na akademické půdě tchajwanské univerzity, když prohlásil, že to byl výborný, osobní projev, v němž bylo řečeno vše a nebylo v něm nic zbytečného.

Dodal, že se klaní panu předsedovi a blahopřeje mu. Tento projev by si, podle pana Schwarzenberga, měl přečíst každý Čech. Nuže, rady pana knížete jsem uposlechl a projev si přečetl. Uf, to je síla!

Za jistých okolností bych asi k projevu zaujal stejné pozitivní stanovisko či názor jako pan Schwarzenberg, snad jen s výjimkou toho klanění. Říkám-li, že za jistých okolností, pak to znamená, že bych ovšem nutně musel zastávat stejné politické, ideologické a také nezanedbatelné prospěchářské (řiťolezecké) názory a postoje k západní euroatlantické zahraniční politice (kromě jiného), jako to činí pánové Vystrčil, Schwarzenberg, Fiala a ostatní pravicoví politici z ODS, TOP 09, STAN nebo KDU-ČSL. Musel bych také provokačně demonstrovat úmysl neakceptovat mezinárodní dění a politickou situaci, mezinárodní smlouvy, podporovat antičínskou, resp. antiruskou politiku podle představ a direktiv našeho nového velkého přítele, ochránce demokracie a lidských práv, USA. Musel bych být úplný debil, abych si neuvědomil důsledky, které mohou následovat v důsledku nerespektování vnitřní politiky Číny, která, jak známo, považuje Tchaj-wan za součást Číny, čínského politického vlivu, byť na Tchaj-wanu existuje, ve srovnání s Čínou, poněkud odlišný společenský a politický, de facto (stejně jako u nás) svérázný demokratický režim. Nicméně faktem zůstává, že z mezinárodního hlediska je Tchaj-wan považován za součást jedné Číny, což si pan Vystrčil svérázně přizpůsobil svým potřebám, jen aby mohl provokativně a s velkou slávou stejně smýšlejících politiků na Tchaj-wanu tuto zemi navštívit.

Pan Schwarzenberg „vysekl“ panu Vystrčilovi velkou poklonu, když prohlásil, že se před ním klaní. Jistě to neznamená, že by až tak chtěl projevit souhlas s obsahem proslovu na tchajwanské univerzitě, spíše tím chtěl všem navzdory podpořit jeho cestu na Tchaj-wan, se kterou, jak známo, nesouhlasili jak prezident Zeman, premiér Babiš, tak samotný ministr zahraničí Petříček. Postoj pana knížete Schwarzenberga není nijak překvapující, protože všechno, co je v zájmu USA, je pro něj důvodem k pozitivnímu postoji. A jak víme, ministr zahraničí USA M. Pompeo při své návštěvě ČR, potažmo Senátu Parlamentu České republiky s velkým porozuměním podpořil cestu předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Už třeba jen proto, že tato cesta je nepochybně v zájmu politiky USA, protože to způsobí politickou (potažmo ekonomickou) roztržku mezi ČR a Čínou, což se USA tzv. velmi hodí do krámu.

V projevu, proneseném panem Vystrčilem, není rovněž nic, co by se od politika, odchovance proslulého „odéesáka“, předchozího předsedy Senátu J. Kubery nedalo předpokládat. Vlezdoprdelismus jak do americké, tak i do tchajwanské řitě trčí jako sláma z bot z každého odstavce jeho proslovu. Upřímně řečeno, některé pasáže jeho projevu sice odpovídaly pravicové realitě, jiné jako by byly světovým unikátem v přechodu české společnosti z komunistického režimu do demokracie, tedy způsob, který je prý tolik podobný přechodu k demokracii na Tchaj-wanu, a konečně i velmi pochlebovačné konstatování, kolik toho prý máme společného. Popravdě řečeno, tolik společného toho zase není, přesněji je toho pramálo. Jenže předseda Vystrčil ve svém proslovu stavěl především na tzv. realizaci a budování současného období nastolení demokracie, lidských právech a svobody, počínaje „sametem“ 1989, aby to předchozí komunistické období budování válkou zdevastovaného Československa 1945-1989 zmínil, kromě vyzdvižení činnosti disidentů v čele s V. Havlem, jen jako pomíjivý, nic neříkající pohled z okna jedoucího rychlíku.



Pan Vystrčil v proslovu také zmínil i dojemné okamžiky, které byly vyvolány úmrtím J. Kubery, neopomněl také zmínit ničím nepotvrzenou domněnku, že jeho skon mohl být způsoben tlakem, který byl na něj vyvíjen ze strany Číny a Hradu, poté co vešlo ve známost jeho rozhodnutí, že cestu vykonat chce. Někteří uronili slzu, těžko říct, faktem ale zůstává, že pan Vystrčil, leč mu síly a možnosti stačily, se prezentoval nejen jako velký (falešný) přítel Tchaj-wanu, ale dokonce se prohlásil za „tchajwance“. Jestli mu tchajwanské, byť jen čestné občanství bylo oficiálně přiznáno nebo ne, není také známo, ale je možné, že díky tomu může mít na Tchaj-wanu dveře vždy otevřené. To ovšem za předpokladu, že mu je Čína rázně nezabouchne před nosem. A nejen jemu, ale i jiným, které Vystrčilův vzdor ze strany Číny postihne.

Pan kníže Schwanzerberg se holedbá tím, že (nepochybně jen virtuálně) se klaní před páně Vystrčilovým projevem, ve kterém podle jeho názoru bylo řečeno vše a nebylo v něm nic zbytečného. Konstatování, o kterém by bylo možno nejen dlouho diskutovat, ale také s mnohým zásadně nesouhlasit. Říkáme-li, že jsme demokratický stát, říkáme-li, že ctíme lidská práva a svobodu projevu, pak je na místě také říct, že pan Vystrčil se vedle již zmíněného pana Schwarzenberga, pana Bělobrádka, pana Hermana a především samotného Václava Havla svou cestou na Tchaj-wan zařadil do řad morálních vlastizrádců a zaprodanců, kterým je zcela evidentně bližší západní, krví potřísněné triko, než český vlastenecký kabát.

Pan Schwarzenberg vyjádřil svůj osobní, ryze prozápadní názor. Jsme v pomyslné demokracii, nechme pana knížete s jeho právoplatným názorem v poklidu, zamysleme se však nad faktickými důsledky a dopady páně Vystrčilovy cesty na Tchaj-wan. Ta je projevem naprostého vlasteneckého selhání, opovrhováním českou státní a mezinárodní oficiální politikou, projevem osobní ješitnosti, licoměrnosti, zpupnosti, sobectví, ale i pokrytectví a bezmezné nadutosti. Pokud se pan předseda Senátu Vystrčil svým malým vzrůstem cítil ve společnosti (obrazně řečeno) handicapován, pak jeho cesta na Tchaj-wan jej větším rozhodně neučinila. Pravda, z politického hlediska sice může někomu jeho vyvzdorovaná cesta na Tchaj-wan připadat jako velkorysá, což by mohlo pana Vystrčila učinit větším (!) politikem. Zda v tom pozitivním či negativním smyslu nechme stranou, a nechť si každý úsudek učiní sám. Já osobně s jeho cestou, natož s jeho projevem, demokraticky vyjádřeno, rozhodně nesouhlasím. Ostatně, ta cesta na Tchaj-wan, cui bono? Česku rozhodně ne (tedy kromě pana Vystrčila a jeho kolegů)!

Jiří Baťa