Svátek má: Blanka

Komentáře

Menzelovo nevyvážené subjektivní hodnocení

Je nedlouho po smrti režiséra Jiřího Menzla a jak už to bývá, na veřejnost vyplouvají různá fakta a skutečnosti, které ne všechny se za jeho života tzv. dostali slechu veřejnosti.

Mimo jiné vdova po panu Jiřím  Menzelovi vyjevila skutečnosti, které až vyráží dech a jí, jako manželce slavného režiséra,  to rozhodně dobrou reputaci nedělá. Ono mít tři děti a ne od vlastního manžela zas není úplně běžné a už vůbec ne normální.
    
Nicméně jsou tu i jistá společenská témata, která nejsou bez zajímavosti. Pan režisér se totiž mj. také vyjadřoval i k politice. Často se prý vracel k roku 1968 a hlavně, dost významně se stavěl na stranu Václava Havla. Tak např. v rozhovoru pro Parlamentní  Listy.cz tvrdě zkritizoval ruský vpád na ukrajinský poloostrov Krym a srovnal ho s akcí Adolfa Hitlera. No, hodně nadsazené a přehnané a skutečnostem neodpovídající hodnocení avšak v rámci demokracie nelze nikomu upírat svobodně vyjádřit svůj názor, natož jej upírat panu režisérovi, takže budiž, jenže...
     
Historik a spisovatel Pavel Kosatík připomněl slova režiséra J. Menzla z roku 2007, ve kterých režisér zavzpomínal nejen na poměry na Barrandově. Ve vzpomínkách došlo také na výše zmíněného Václava Havla, o kterém pan Menzel konstatoval, že si jej vážil. V jakém konkrétním smyslu sice neuvedl, ale vezmeme-li v potaz kritické hodnocení současného prezidenta Zemana,  vyjdou nám jisté skutečnosti, které zřejmě mají  být opakem osobnosti Havla. Nepochybně bude mít v ledačems pravdu, nicméně dávat ososbní negativa M. Zemana do příměru s osobou Václava Havla je poněkud, ne-li hodně nepatřičné. U osoby prezidenta Zemana režisér Menzel poukazuje na to, že prý často mluví nejen nesmysly, ale také nepravdu, jinými slovy, že lže a poukázal na několik jeho výroků, které prý byly nepravdivé. Má za to, že M. Zeman jakoby prý počítal se ztrátou paměti našich občanů, proto si prý často vymýšlelel nepravdy, jen aby prý dokázal, jak je informován a jakou má paměť. Budiž, na každém šprochu je pravdy trochu, jak praví staré české přísloví. Protože však pan Menzel svůj kladný vztah k V. Havlovi nikterak nespecifikoval a o jeho vlastnostech se nezmínil, lze to také považovat za záměr, aby na druhé straně mohl o to více důrazněji poukázat na negativní stránky a charakter M. Zemana.
     
Pokud by se pan Menzel měl blíže vyjádřit k Václavu Havlovi, jistě by se také musel zmínit, že měl stejné, ne-li ještě větší nedostatky, než má Miloš Zemab. Počínaje kouřením, požíváním alkoholu a lhaním konče. Zvláště Havlovy lži byly o to vážnější, že zatímco Zemanovy extemporé a případné faux pas často pobouřily jen jistou část politiků, případně antizemanovskou část veřejnosti, V. Havel svými promyšlenými, zavádějícími a nepravdivými slovy dopustil totální společenský chaos a nevratné zklamání velké části občanské veřejnosti. Je přece rozdíl pokud, jak vzpomíná režisér Menzel, prezident Zeman na Letenské pláni údajně obelhával občany výroky, jako že Československo je v podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí někde za Ugandou nebo když Havel na shromáždění občanů prohlásil, že už nikdy nevstoupíme do žádného vojenského paktu, nebo aféra se Zemanovým kufříkem ve srovnání s lživým prohlášením V. Havla, že prohlašuje, že bude prezidentem pouze jedno volební období, protože se prý chce věnovat své dramaturgické činnosti. A mnoho dalších lží a nepravd. Źe jako prezident přísahal věrnost Československé socialistické republice snad není nutné připomínat (ostatně, této vlastizrady se nedopustil sám).
   


To jsou jistě dost vážné skutečnosti, proč o nich pan režisér Menzel raději pomlčel a jen konstatoval, že se stavěl na stranu V. Havla. On ten vztah pana Menzela k V. Havlovi měl také tak trochu umělecký,nádech, pan Menzel totiž byl (na rozdíl od Havla) světoznámý filmový a divadelní režisér (víc filmový), zatímco Václav Havel (do jisté doby) méně či vůbec známý (lépe řečeno neznámý) dramaturg a spisovatel, takže je jaksi pojila tzv. umělecká sféra.
    
Jak také již výše zmíněno, pan režisér Menzel se také (občas) zajímal či zabýval politikou, což mj. vyústilo jeho ostrou kritikou anexe Krymu Ruskem. Jeho vyjádření k této události bylo, jak se dnes říká, „hodně hustý“, spíše ale naprosto irelevantní, rusofobní, prozápadně zdůvodněné. Jeho připodobnění Hitlera s Rakouskem ve smyslu, že prý se Putinovi zatím nepodařilo obsadit Ukrajinu tak, jako prý měl zřejmě v úmyslu (pan režisér buď neznal, nebo nechtěl znát faktický důvod, vyplývající pro Rusko z nebezpečné situace na Krymu před jeho anexí v podobě alokací US army na amerických základnách na Krymu), je nejen hodně demagogické, ale také to svědčí o jeho loajálním postoji k politice západních přátel a našich, či spíše jejich nových bratrů.   
    
Pan Jiří Menzel je po smrti, jeho memoáry jsou potvrzením či důkazem, že jak byl na jedné straně  dobrý či vynikající umělec - filmový režisér o to slabší byl jeho osobní charakter. Důkazem je nejen jeho pochybné manželství a otcovství, ale i jeho do značné míry nevyjasněné, či umělecky chápané pojetí politiky, kterou se snažil respektovat stylem dělej co umíš, ale neškoď sobě ani jiným, což u něj platilo jak v době totality, tak dnes v kapitalismu. Pan Jiří Menzel byl co se jeho profese týká, bezpochyby umělec, co do morálního charakteru byl slaboch k pohledání.

Jiří  Baťa