Svátek má: Marek

Komentáře

Prazvláštní je ta naše spravedlnost

Dovolím si parafrázovat jednu virtuální událost s písničkou: Pec nám spadla, pec nám spadla, kdo pak nám ji postaví... s tragickou událostí : Most nám spadl, most nám spadl, kdopak bude potrestán...?

Je to možná poněkud nepatřičné, nicméně událost s tragickými následky ve Studénce, kde do přijíždějícího expresu spadl rozestavěný most, má hodně, resp. zcela prazvláštní konec šetření této tragédie a naprosto nepochopitelné vynesení rozsudku. Není nutné opakovat, co se všechno v daný okamžik událo (skutečně to byla událost několika málo vteřin), podstatné jsou samotné následky. Jak víme,  bezprostředně po pádu mostu na přijíždějící expres, nepřežilo sedm cestujících, dva další  pak zemřeli  v nemocnici dva dny poté. Kromě toho bylo  ještě 95 cestujících zraněno, rychlíková souprava a opravovaný most byly zničeny, provoz na trati na delší dobu přerušen. To jsou fakta.

Po devíti letech vyšetřování bylo orgány činnými v trestním řízení, obžalováno deset lidí, kteří byli postaveni před soud. Očekáván byl spravedlivý trest pro všech deset obviněných, jenže soud rozhodl naprosto neočekávaně. Údajně prý z důvodů nemožnosti prokázat, že za tragickou srážku vlaku s padajícím mostem, nikdo z deseti obžalovaných nemůže. Neskutečná skutečnost, jaká je ta naše spravedlnost. Co bude dál? Že bude vyšetřovacím orgánům nařízeno, aby znovu prověřili příčiny, důvody a (ne)zavinění těch, kteří na mostě pracovali, resp. stavbu řídili a to tak, aby se dobrali výsledku, totožným s rozhodnutím soudu tedy, že deset obviněných  lidí bylo obviněno neprávem? Může někdo z velkomyslných, prozíravých a rádoby také spravedlivých soudců alespoň naznačit, kdo za tragedii nese vinu, když ne ti, kteří u toho byli? Nebo to máme považovat za kontra případ srovnatelný s Čihošťským zázrakem?

Je tu ale jiná skutečnost, která totálně podlamuje tvrzení o právním státě. V případě tragedie ve Studénce existuje několik definitiv, za prvé: spadlý most, lidé, kteří na něm pracovali, resp. kteří stavbu řídili. Ti lidé bez jakékoli pochybnosti nesou odpovědnost za tragickou událost, o tom není třeba pochybovat. Za druhé: těsně po události zůstalo sedm mrtvých, dva zemřeli později. Za třetí: kromě mrtvých bylo také 95 cestujících zraněno v různém rozsahu zranění. Za čtvrté: byly zničeny vlakový expres, most,  trať s výlukou dopravy na delší dobu. To jsou fakta, které nelze nerespektovat. Vinen : nikdo! Ku.va, je to možné?


Paradoxně tu existuje cca stejně stará kauza Čapí hnízdo versus Andrej Babiš a spol. Hodně se o tom napsalo, hodně bylo kolem toho řečí, pomluv, padaly silná slova o nemožnosti kandidovat na post premiéra člověkem, který.... a jsme u zásadní otázky, který spáchal co? Andrej Babiš je pouze podezřelý, možná už i obviněný, ale soudem dosud neřešený a přesto je u  celé řady politických odpůrců prezentován jako viník! Žádná presumpce neviny, zdrženlivost, ale přímo označován a vydáván za viníka jenom proto, že se jim to tzv. hodí do krámu: dehonestovat jej natolik, aby neobstál ve volbách,  což se ale nepodařilo. A. Babiš se stal premiérem, takže nyní už bude jen na soudu, pokud k němu vůbec dojde, aby jej odsoudil podle představ soudu, nebo jeho odpůrců?

Je zde ovšem ještě jeden moment. V případě nepochopitelného osvobození deseti nevinně obviněných zcela nepochybně zapracovaly jisté vlivné elementy, jinak si totiž lze jen stěží vysvětlit, jak soud k takovému rozhodnutí dospěl.  Při vědomí těchto negativních zkušeností nelze  vyloučit, že by k podobné „frašce“ (jako v případě soudu s obviněnými ze spadlého mostu ve Studénce) mohlo dojít i   v případě soudu s A.Babišem, jehož postavení ve společnosti je natolik mimořádné,  že jen bezmozek může věřit, že by soud rozhodl v jeho neprospěch.

Rozdíl mezi oběma případy je v tom, že zatímco v případě tragedie ve Studénce by měla být vina obviněným zcela jednoznačně prokázána, protože je k tomu nepřeberné množství usvědčujících indicií, u pana Babiše tomu tak není. Všechny dosavadní obvinění jsou tzv. na vodě, či spíše ve stadiu zbožného přání jeho odpůrců. Oba zmíněné subjekty jsou posuzovány nestejně ocejchovaným metrem spravedlnosti, i když v prvním případě na podivném rozsudku má zásluhu soud,    ve druhém vinu vznáší jen „krvežízniví a pomstychtiví“ odpůrci A. Babiše.  Tak i onak je otázka, zda lze ještě mluvit o spravedlnosti a právním státě, potažmo demokracii, neboť situace   je více než tristní.

Jiří Baťa