Svátek má: Klement

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Staccato

Staccato je hudební výrazová forma. Je to styl přednesu, kdy jsou jednotlivé tóny hrány zkráceně s co nejvýraznějším oddělením, a zbytek trvání noty je nahrazen pauzou.

Pauzy v příspěvku nabízejí možnost se odděleně a v tichu zamyslet. Nad cestou do šťastné a krásné budoucnosti, jak hlásal prezident Trump v OSN, po té co mu Gréta napověděla, že jsme ji okradli o dětství, sny a budoucnost, a že proto musí stávkovat. 

Premiér Babiš nestávkuje. Točí v OSN jednu piruetu za druhou, jako by chtěl překonat mladé ruské krasobruslařky a zalíbit se Ukrajinkám. Proto příliš neváhá vstoupit na tenký ukrajinský led, jako zprostředkovatel míru. Skleněný palác mu dovoluje vidět českou kotlinu zářit podobně, jako září prezidentu Zelenskému Ukrajina po dobytí Donbasu a Krymu s pomocí prezidenta Trumpa. Od něho se chce i dál učit. Proto již v OSN namířil svůj nesouhlas na kancléřku Merkel a prezidenta Macrona. Ti mají organizovat EU finance pro Ukrajinu. Bude-li následovat radě kolegy Trumpa, nezapomínat na východního Vladimíra, nevím. 
Za to vím, že neporušuje tradici. Porošenko vozil na konference plech, Zelensky přivezl falešnou patronu (12,7 mm místo snajperské 7,62, kterou byl zastřelen operní pěvec Vasilij Slepak). Viděl jsem na video, že Ivanka bez podprsenky při vstupu do OSN udala tón a návod manželce ukrajinského prezidenta: přišla na oběd prvních dam v tričku. Tak málo stačí lidem láskou slepým. Komu z vyvolených je to málo, může si užívat v OSN Hry na vůdce. 

V Praze pokračuje Hra o budoucnost české kotliny na ministerstvu školství. To plánuje do budoucna šíři rámcových vzdělávacích programů osekat. Prý proto, aby žákům zbyly po odchodu ze školy dovednosti a znalosti v kontextu. A ne jen střípky jmen a dat. Když probíráte Máchu jako představitele romantismu, tak už nemusíte říkat, že byl ve Francii ten a ten a v Rusku Puškin. Můžete to zmínit, ale už nemusíte vykládat: Puškin se narodil, umřel, mezitím napsal a ještě mezitím byl ve vyhnanství. Záleží na učiteli, co chce žákům předat, hlásá do světa paní ředitelka Kmentová své pojetí kontextu.

V takovém pojetí kontextu a prostředí se rodí nové pokolení crooks – sněženek, jako houby po dešti. Mocní crooks senioři pomáhají růstu vysoko nad námi a hluboko v podsvětí. Drží nás – směs všeho dobrého i zlého pohromadě, jako rozkrojená houska zvaná (ham)burger. Název housky je odvozen od německého města Hamburk, častého místa emigrace do USA.

Crooks ve vedení automobilových koncernů Fiat Chrysler, Mazdy, Suzuki, Nissan, Renault, Peugeot, Citroen, Daimler a VW, abych jmenoval ty hlavní, se dostali do hledáčku prokuratur všude ve světě. V Braunschweigu šéf koncernu, předseda dozorčí rady a ex- GŘ koncernu VW, ve Stuttgartu šéfové Daimleru. O dalších se nebudu zmiňovat. Společnosti platí obrovské pokuty, domlouvají mimosoudní dohody bez kontroly akcionářů a veřejnosti, současně platí manažérským guru amorální platy, prémie a privátní výlohy v naději, že vše dopadne dobře. Kážou vodu, pijí víno a cognac. Nedávno jsem viděl jednu láhev, vzpomínám li si dobře, z roku 1848. Je pojištěna inu za maličkost – 100 milionů korun českých. 

Crooks jsou také ve vedení bank. Kdysi slavná, půl století mnou osobně respektovaná a mne nad vodou držící Deutsche Bank (DB) platí miliardové pokuty a právníky v USA, SRN a jinde. A aby toho nebylo málo, dnes musí DB vysvětlovat, jak a s jakou pomocí prala špinavé peníze s mini-bankou Danske Bank. Vím, že Ariel to nebyl. O dění v ECB lépe nepsat.

Thomas Cook se bude asi otáčet v nebi, pekle nebo v hrobě, až se doví, že švýcarský guru Peter Frankhauser, který vedl poslední roky jím založenou společnost, dostával pouhých 8.3 milionů GBP z cca 20 milionů GBP, které si vyplácelo vedení společnosti, než ohlásilo bankrot. V SRN to vypadá na pomoc státu. Němci by se mohli v době voleb zlobit…i na EU.

Ta bude platit znovuzrození Ukrajiny, nebo zrození něčeho jiného, co neumím pojmenovat. (Znovu) zrození se uskuteční z peněz daňových poplatníků EU, především Němců. Přitom vysoké platy a další materiální a nemateriální výhody bruselských úředníků budou i nadále stoupat. Protože se ve dvou lépe maká, šlape a vydírá, NATO se bude podílet na odstupném pro Turecko. To nabídl prezident Trump svému kolegovi Erdoganu pro případ zřeknutí se ruských S 400. Tradovalo se, že kdo objedná muziku, platí. Jeví se mi, že dnes to neplatí.

Ke štěstí nebudeme nic platit fyzioterapeutům za kurzy etiky stání na pohyblivých schodech (eskalátorech). V Japonsku jako prvním státu na světě zakazují pohyb na eskalátoru! Prý se zraní při pohybu 1.400 lidí ročně jenom v Tokiu. Ano, takové starosti mají v Japonsku.

Jiné starosti mají ve Španělsku. Tam se rozhodli nenechat v klidu nebožtíka generála a diktátora Francisco Franco (1892-1975). Jeho exhumaci posvětil (24.9) Španělský nejvyšší soud, k neradosti rodiny, ale k radosti advokátů. Proč? Spor bude potřebovat mnoho siest.

Siestu nedopřál Borisu Johnsovi Britský nejvyšší soud. Ten zkrátil pobyt Borise u přítele Donalda. Protože je Britský nejvyšší soud zajímavou institucí, a několik přátel se mě ptalo na specifiku britského právního systému, dovoluji si jako laik následující staccato otázek a paradoxů předtím, než krátce ohodnotím situaci v UK po rozsudku:

Byla vynucená pauza v práci Parlamentu – tzv. prorogace, zákonná v konstitucionální monarchii, kterou je Velká Británie, i když primát patří parlamentu? Může vůbec soud zasahovat? Tady se nabízí první logický paradox: Primát parlamentu nemá pevný konstitucionální obsah a princip (y), ve své podstatě může vše, ale jeho moc nepramení z ukotveného práva. V podstatě se jedná o používání konvence, tradice a historických faktů. Podle některých odborníků proto parlament může vše, kromě omezení sebe samotného. Proto se nabízí otázka: Nejedná se o čistě politickou otázku? A o divadlo s jiným cílem?

Když se mluví nebo píše o Her Majesty's Government nebo Queen in Parliament, mnozí si neuvědomují, že se nejedná o samotnou královnu, ale o úřad s funkcí. Přičemž se vychází z toho, že vláda má většinu, kontroluje parlament a soudní systém nemá právo na přezkoumání zákonů odhlasovaných v Parlamentu. Proto se nabízí srovnání s Federalist Papers zakladatelů USA a ústavou USA. Ve Velké Británii totiž neexistuje tak rozsáhlá možnost kontroly, jako v USA. Není tradicí ani zvykem, aby královna fungovala jako arbitr. 


Zajímavá je i struktura moci mezi Skotským soudem (který prohlásil prorogaci za nezákonnou - null and of no effect), Severo-irským a Londýnským. Ten označil prorogaci také za nezákonnou. Je tomu opravdu tak? Bude se premiér Johnson podřizovat rozsudku? Jaké jsou dnes jeho možnosti? 

Osobní hodnocení a krátké odpovědi: Skotské null and of no effect, bez dodatku, co se má po rozsudku dít, neznamená v podstatě nic, čeho by se Boris musel bát. Nebyl vydán příkaz konat, proto nemohla být prorogace anulována. Londýnské rozhodnutí je podobné kvality. Nemá z právního hlediska žádný vliv na brexit, kolem něhož se vše již roky točí. Ve vleku brexitu se jedná o osud kolébky demokracie a o následky pro EU. To potvrdilo jednohlasně 11 soudců včele s předsedkyní soudu Brendou Haleovou v samém začátku rozsudku. 

Ten byl označen jako singulární výjimka (singular exception). Zkráceně lze rozsudek interpretovat jako The King can´t do wrong! Král se nemůže mýlit. Proto rozsudek neodsoudil konání královny, tj. její souhlas k prorogaci. Soud, aby vůbec někam došel, šel oklikou. Ohodnotil žádost premiéra jako lstivou a klamoucí. Protože byla královna klamána, nemohla rozhodnout špatně. Kdo se diví, tomu není pomoci. Podobně jako tomu, kdo by se rozhodl řešit během jednoho života trojdílný paradox, který vejde do dějin: HM nemohla rozhodnout špatně, lstivý premiér nemůže být potrestán, Parlament musí opět pracovat.

Rozsudek dokazuje přesvědčivě, že britský parlamentarismus je v hluboké krizi. Současná Velká Británie představuje demokratické torzo a varování pro zastánce demokracie. Psaná, klíčové společenské zájmy zohledňující ústava je ve Velké Británii se současným politicko – hospodářským systémem prakticky nemožná. Nabízí se ale úvaha a srovnání: Století dlouhá politická stabilita Velké Británie bez ústavy, tvořící tradici a píšící historii versus politická nestabilita demokracií s ústavou, těžko dovolující civilizovanou rozpravu, diskuzi a naději na demokratická řešení. Odstavení sněmu (prorogace) je v kontextu úvahy nutno hodnotit jako čistě politickou záležitost. Tu si dovoluji obohatit několika slovy o předsedkyni soudu Brenda Hale, ve Velké Británii někdy zvané černá vdova, ale i královna spravedlnosti.

Brenda Hale je v historii britského Supreme Court první předsedkyní soudu Lordů. Má zálibu v brožích ve formě zvířat. Znamená to, že ví o symbolech. Při vynesení rozsudku si proto ne asi náhodou vybrala brož ve formě kapky vysazené drahokameny s osmi nohama. Jinými slovy, pavouka. 74 letá Baronka má na oficiální fotografii brož zobrazující stonožku. Na oficiální recepce nosí motýlka, žábu nebo libelu. Nedivím se proto, že se někdo ptá: What could Brenda Hale be telling us with her amazing giant spider brooch? A New York Times slaví rozsudek s titulkem The Brooch That Ate Brexit. A jeden obchodník již nabízí na Ebay trička s pavoukem. Proto je na místě otázka s mnoha odpověďmi: Jaký význam má pavouk pro rozsudek, diplomacii a ne zcela diplomatického britského premiéra?

Jako pomůcku v hledání odpovědí nabízím brexit s problémem backstop, tj. pojistky spojené s Irskem. V mytologii pavouk, kvůli své technice lovu (vytváření sítí a čekání na kořist) symbolizuje trpělivost, na druhou stranu kvůli jedovatým (a někdy smrtelným) kousnutím symbolizuje krutost. Snování pavučin zapříčinilo spojení pavouků s mýty o stvoření. Pavouci jako by si vytvářeli vlastní světy. Proto se mi nabízí norny, dísy. Mezi nejdůležitější z nich patří tři sudičky: Urd, Verdandi a Skuld: na stromě osudu snují minulost, přítomnost a budoucnost. Možná i budoucnost prezidenta Trumpa a iniciovaného impeachmentu.

Jakou budoucnost má tento pár před sebou? Bude li prezidentovi Trump zdraví a fortuna sloužit, impeachment se bude podobat komedii. To prezidenta pobaví, nezastaví a pomůže mu to vyhrát příští volby. V takovém případě bude mít ve světě málo kdo klidné noci. Platí to pro samotné USA, americké Demokraty, ale i čekající na zelenou kartu nebo radu politikům v české kotlině. Ale i Grétu s čerstvou alternativní Nobelovou cenou a staro - známou nemocí.

Gréta přiznala na Twitteru a Instagramu, že před zahájením stávek se necítila psychicky nejlíp, ale nyní - podle svých slov našla v životě smysl. Kéž by to byla pravda. Podle mne Gréta bude muset s pravděpodobností hraničící s jistotou hledat s odbornou lékařskou, ne marketingovou pomocí, opravdový smysl svého života. Osoby s Aspergerovým   syndromem mají totiž prokazatelně sníženou emoční a sociální inteligenci a schopnost porozumět běžným společenským situacím. V důsledku špatného rozpoznávání záměrů a úmyslů ostatních mohou být nositelé této poruchy snadno manipulováni. Takové osoby mohou také manipulovat ostatními. Proto si mohu představit, že není daleko doba, kdy může Gréta obvinit svého otce, matku a manažera za to, že to byli oni, kdo ji vzali dětství a sny, a ne klimatické změny, ignorování vědeckých průzkumů a politici. S nimi se až na některé výjimky nedá soudit a nic dělat. Za to bude co dělat po otevření největšího letiště na světě: Pekingské letiště Dasin, vzdálené od centra města 46 km, nebo několik minut jízdy vlakem.
      
Letiště, představující investici 63 miliard USD a pět let práce si darovala ČLR k svátku 70 let od svého založení. Pro ČR a k výročí 70 let od založení diplomatických vztahů mezi ČLR a ČR, které se včera připomnělo na Žofíně v přítomnosti prezidenta Miloše Zemana, předsedy Senátu Parlamentu ČR, Jaroslava Kubery a velvyslance ČLR v ČR, JE Čang Ťine-Mina, a kterého jsem měl čest se zúčastnit, letiště představuje příklad investování do infrastruktury a makání, ve smyslu premiéra Babiše. Jak by taková investice dopadla v ČR, si dovedu představit lépe, než střechu letiště v rozměru 25 fotbalových stadionů bez fotografie. Letiště dovoluje ihned po otevření (30. září) 45, v roce 2025 - 72 a 2030 - 100 milionům cestujícím se bezpečně pohybovat a samozřejmě nakupovat v klimatizovaném prostředí, odlétat a přistávat na čtyřech startovacích a přistávacích drahách.

Zatímco budou na Východě makat, potírat korupci a přemýšlet o světlé a krásné budoucnosti vykreslené prezidenty Trump a Si Ťin-pching, my v Evropě budeme dál krmit strach z prezidenta Putina, aby neumřel. Smrt strachu z Putina by totiž mohl znamenat pro ješitné politiky - pokrytce studem málem do země se propadnout. Nebo přímo jejich smrt. Ta by dovolila znovuzrození naděje na přijetí návrhu moratoria prezidenta Putina o neumísťování raket v Evropě. Návrh byl přes noc odmítnut NATO s poukazem na nedůvěryhodnost. Proto nebudeme mít čas myslet o budoucnosti. Nejenom naší, ale i dětí a vnoučat s maturitou bez matematiky, za to s americkou angličtinou jako lingua franca. Souhlasu netřeba. 

Jan Campbell