Svátek má: Petra

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Zpětná vazba

Děkuji všem čtenářům za zájem, toleranci, akceptování formulačních deficitů, reakce, otázky a přání k novému roku 2022, které dostávám.

K posledním třem příspěvkům – Kdo se bude smát (1), (2) a Kazachstán se nás netýká, reaguji stručně na dotazy následovně:

Příspěvky zveřejňované na serveru Seznam, které mi někteří příznivci posílají s prosbou okomentovat je, nečtu. S regionem Centrální Asie jsem se prvně seznámil před cca 40 lety, později v rámci přípravy na pracovní pobyt v regionu. Před 31 roky jsem pracoval v Biškeku, založil Koordinační kancelář TACIS EK a byl jejím vedoucím do naznačení do funkce osobního poradce dvou premiérů se smlouvou s EK. S ex-prezidentem Kyrgyzstánu Askar Akajevič Akajevem (1944) jsem se setkával pravidelně většinou ve dvou, s ex-prezidentem Nursultan Abišuly Nazarbajevem (1940) nepravidelně.

Mnoholetá účast v Eurasijském ekonomickém fóru Astana, které spoluinicioval bývalý rektor Uralské státní ekonomické univerzity v Jekaterinburgu Michal Vasijevič Fjodorov (1951), na které jsem mj. přednášel podobně jako na státní univerzitě Al-Farabi v Almaty a jinde, různé dotazy a prosby delegace EP a jiných evropských institucí, včetně návštěv a jednání v čínském Urumči, hlavním městě dnes západem kritizované Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, mně dovolili obohatit se oficiálními a neoficiálními informacemi, dojmy a zkušenostmi, které v současné EU, včetně české kotliny paradoxně nikoho nezajímají.

Co se týče hodnocení dění především v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a samozřejmě i severozápadu ČLR dovoluji si doplnit aspekty, které jsem vědomě podrobněji nepojednával v příspěvcích: Turecko, Olympijské hry v ČLR, již zmíněná Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang a jednání RF s USA a NATO, bez EU. Zkušenost a vývoj v regionu mi dovolují tvrdit, že v Kazachstánu se jedná o pokus zabít dvě mouchy jednou ranou: velmi šikovně, poměrně účinně a především načasovaně, aby se jednalo o běh na delší trať (pro RF) nehledě na to, zda se podaří rychle uklidnit a vzít plně pod kontrolu situaci a dobře organizované demonstrace.

Co se týče aspektu Turecko, nevylučuji, že Ankara má podezření, že určitá část kazašské elity hraje hru. Jakou? Turecko má pro podezření jistě své důvody. Neznám je, proto nebudu spekulovat. Vím ale, že v Turecku existuje potenciál, který může také rychle a neočekávaně vzplanout a vybouchnout. Obsahuje mj. inflaci, sucho, ropu, plyn, vícesměrnost zahraniční politiky, hru s ohněm na Ukrajině, Kavkazu a Balkánu. Zmíněné doplňuje očekávané předání prezidentské moci a vedoucí role Turecka ve Svazu turkických států (STS), někdy zvaném také Unie turkických států (UTS).

Deník Daily Sabah píše, že image (Kazachstánu) dlouho považovaného za jednu z nejstabilnějších bývalých sovětských republik ve Střední Asii dostala velkou ránu. Takové konstatování nutí ptát se: Od koho byla rána, jaký směr udeřenému napovídá nebo dokonce určuje? V kontextu citátu a otázky připomínám listopadový summit (2021) Svazu turkických států (STS). Na něm bylo jasně vysloveno přání zformovat hospodářkou a vojensky – politickou alianci Kazachstán-Turecko. Prezident Erdoğan v této souvislosti předložil tezi šesti států a jednoho národa. Proto asi turecký politolog Benjamin Eshil tvrdí, že ti, kdo si myslí, že prostřednictvím Kazachstánu určité síly zasáhly pouze Rusko, aby ho oslabily a torpédovaly integraci v postsovětském prostoru, se mýlí. Podle něj úder je namířen i proti Turecku. STS se tak i tak musí hodnotit také jako jeden s několika nástrojů Západu proti RF a ČLR.




Takové hodnocení potvrzují turecké noviny Habertürk, které otevřeně píší, že věci teprve začínají a Východní Turkestán se brzy stane dějištěm velké hry.

V závěru dnešní zpětné vazby uvádím krátký výtažek z příspěvku z roku 2018, se kterým doporučuj seznámit se, a dvě krátké zkušenosti, beze jmen osob a jeden příklad z Balkánu.

Tři důvody cesty do Kazachstánu (zveřejněn 23.4.2018): GP Kazachstánu začala v dubnu 2017 realizovat dvouletý projekt nazvaný Ke společnosti bez týrání. Projekt je založen na německém modelu vyšetřování. Pro informaci uvádím: V dubnu 2018 se nacházelo v Kazachstánu celkem 3670 osob ve vyšetřovací vazbě, z nich 505 na dobu 72 hodin, 3143 na dobu 48 hodin a 22 mladistvých osob (do 18 let) na dobu 24 hodin…Projekt navazuje na Koncepci 10 opatření ke snížení počtu vězněných v Kazachstánu (z roku 2013). Jedním z problémů, který osobně vidím, je, že hospodářská kriminalita nepodléhá zatčení podezřelých s výjimkou 7 kategorií, které je velice obtížné a nákladné dokázat, není-li politická vůle a ochota na geopolitické úrovni: raidering, money laundering, counterfeit money, forcing to make deal, pyramid scheme, smuggling and organized crime .

Osobní zkušenosti: 1) Když jeden z bývalých šéfů KNB (analog KGB, BIS) předložil – podle slov rodinného příslušníka, kterého jsem znal deset let, prezidentovi Nazarbajevovi přehled životopisů cizinců, včetně britských, kteří vedli univerzity a podobné instituce, bylo mu řečeno, že to není jeho věc. Byl odvolán a převeden do Moskvy, pokud si vzpomínám, EAHU. Proč?

Většina životopisů neodpovídala pravdě, mj. neobsahovala vzdělání a práci v západních bezpečnostních složkách. 2) Před jedním vystoupením prezidenta Nazarbajeva v rámci Astaninského ekonomického fóra seděl zástupce Exxonu, myslím dokonce prezident společnosti, se zkříženými nohami a ukazoval podrážku svých nových a drahých polobotek. Při vstupu prezidenta se mu nechtělo ani vstát. Takové chování v Asii je rovno urážce. Proto jsem oslovil jednoho člena ochranky prezidenta a požádal sdělit mu, že od této chvíle považuji Exxon za více mocného v Kazachstánu, než je prezident, a proto se nebudu dále angažovat. Mé rozhodnutí se obešlo bez následků. Příklad z Balkánu: Když Angloamerická koalice ukončila plánování konečného řešení otázky Srbska, šéfem CIA se stal George John Tenet (1953). Za pozornost stojí dvě věci: 1) GJT se narodil v rodině migrantů (Evangelia a John Tenet), přičemž jeho otec se narodil  Northern Epirusa, dnes část Albánie. 2) Po jmenování GJT šéfem CIA se aktivovala v celé Evropě, včetně ČR albánská mafie. Nemám pochyb, že tuto skutečnost zaregistrovali i někteří občané, BIS a další služby ČR. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell