Svátek má: Teodor

Politika

Velikost textu:

Campbell: Kdyby USA měly stejný cíl, jako SSSR, mohli bychom žít v míru

Campbell: Kdyby USA měly stejný cíl, jako SSSR, mohli bychom žít v míru

Příspěvek představuje zkrácenou verzi obsáhlejšího zamyšlení nad 75. výročím kapitulací, Německa a Japonska, které bude zveřejněno Institutem české levice (ICL) na začátku května t.r., píše v úvodu Jan Campbell.

Jan Campbell
30. dubna 2020 - 06:20

Druhá světová válka (1939 – 1945) ve zkratce

Druhá světová válka byla pokračováním globálního konfliktu. Ve skutečnosti se jednalo o válku kořistnickou, v níž jakékoliv politické pohnutky sloužily pouze jako záminka k páchání zvěrstev. Konfliktu se účastnila většina států světa. S více než 72 miliony obětí se konflikt stal dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva.

V době mezi první a druhou světovou válkou Německo několikrát nabízelo Polsku domluvit se o režimu exteritoriálního tranzitu skrz jeho území. Polsko kategoricky tranzit odmítalo. Po jednom z odmítnutí řešit problém cestou dohody se Hitler rozhodl řešit problém silou. Byl přesvědčen o tom, že může bezpečně napadnout Polsko, protože předpokládal, že SSSR ani Velká Británie nebudou intervenovat.

Proto Hitler vydal první rozkaz k invazi 29. srpna 1939. Zveřejnění podpisu 25. srpna o vzájemné pomoci mezi Velkou Británií a Polskem ho přinutilo oddálit invazi. 31 srpna 1939 v 12:40 hodin vydal Hitler druhý rozkaz na příští ráno se začátkem invaze v 4:45 hodin. Velká Británie a Francie vyhlásili Německu válku 3. září v 11:00 a 17:00 hodin respektive. Druhá světová válka v Evropě, zatím bez SSSR, začala.



Velká vlastenecká válka (1941 – 1945) ve zkratce

Velkou vlasteneckou válku je nutné posuzovat i v kontextu současného módního přepisování dějin sovětsko – německé - dohody o nenapadení, známé jako Molotov - Ribbentrop pakt.  

Podrobněji o paktu pojednává plná verze zamyšlení. Dnes lze i bez složitých interpretací dokázat hlavní výhodu dohody pro SSSR. Ta spočívala ve skutečnosti, že v důsledku jejího uzavření se buržoazní demokracie Západu ocitly ve válečném stavu s Německem dříve, než SSSR.  Proto při začátku války s Německem se SSSR automaticky stával spojencem de-facto všech států, které vedly boj proti Německu a jeho spojencům, nezávisle na právní formalizaci vztahů.


Současně historie dokázala, že kdyby druhá světová válka začala jako válka mezi SSSR a Německem, opakoval by se scénář první světové války. USA a Velká Británie by získaly čas na sledování a hodnocení průběhu války, aby později mohly ovlivnit její výsledek a poválečné uspořádání systému mezinárodních vztahů výlučně ve svůj prospěch.

Dnes, v době systémové krize USA, Velké Británie a EU víme dost pro to, abychom si mohli uvědomit význam skutečnosti, že v USA a dalších státech té doby byla aktivní pokolení, která viděla realitu a důsledky minulé války v Rusku i Německu. Historie dokazovala, že nejlepší časy života byly tehdy, když mezi státy panovaly vzájemně výhodné obchodní vztahy a kulturní výměna. Komplementární tvůrčí potenciál lidí, přejících vyhnout se novému válečnému střetnutí byl realitou na obou stranách. Nedostávalo se mu ale využití a podpory státní politiky. Nehledě na to lze předpokládat, že Rusko a Německo byly stoupenci dobrých vztahů a kulturního sblížení národů obou zemí. Z uvedených důvodů, kterých bylo mnohem více, a o kterých se dnes nebudu zmiňovat, odkrývala sovětsko - německá dohoda o nenapadení možnost nepřijatelné změny globálního rozdělení ekonomicko - vojenské moci USA a Velké Británie ve světě a řízení světa podle hlavního principu: rozděl a panuj.


Hlavní výsledky války, krátce

Po čtyřech letech války SSSR (1 418 dní) bylo dosaženo vítězství. Válka podle upřesněných statistik z roku 2001 a později si vyžádala na sovětské straně 6 800 000 padlých v boji, 4 400 000 vojáků zahynulo v zajetí a celkové ztráty na životech sovětských občanů se odhadují na přibližně 26 600 000 osob. Tj. více než 10 procent celkové populace SSSR. Nezanedbatelné jsou rovněž tzv. nepřímé demografické ztráty, se kterými se SSSR potýkal až daleko do 70. let 20. století. Celkový počet obětí druhé světové války se odhaduje na min. 72 milionů.

Pro srovnání uvádím hlavní celková data obětí první světové války, 12 států – účastníků: zabito 8 538 315, zraněno 21 219 452, zajato 7 750 919. Celkem: 37 594 186 obětí. Z toho Rusů - 9 150 000. Zmiňuji se o obětech válek, protože probíhající válka bude mít v konečném výsledku mnohem více obětí než všechny dokumentované války dohromady.

Pokud jde o hmotné škody způsobené nepřítelem na sovětském území, vojska nacistického Německa zničila více než 1 700 sovětských měst a více než 70 000 vesnic. Úplně nebo částečně bylo zničeno téměř 32 000 průmyslových závodů, přes 65 000 km železničních tratí, 2 890 strojních traktorových stanic. Celková hodnota hmotných ztrát SSSR ve Velké vlastenecké válce se odhaduje na min. 679 miliard předválečných rublů. (James R. Millar and Susan J. Linz, The Journal of Economic History, Vol. 38, No. 4 (Dec., 1978), pp. 959-962). To znamená cca 2.551 rublů na pracujícího člověka z počtu obyvatel SSSR v roce 1940.

Velká Británie - Nehledě na stoleté zkušenosti dobývat cizí území, efektivně řídit kolonie a v neposlední řadě dvě vítězství ve světových válkách minulého století, Britské impérium se rozpadlo. Rozpadlo se především proto, že řízení koloniemi a hospodářstvím na mnoho zaostalo za systémy řízení státu a hospodářství USA a SSSR. Neviditelná moc lidí bez duše ale přežila a působí dodnes. Přežila především díky tomu, že kontroluje finanční toky, umí tvořit pasti založené na bohaté historické zkušenosti, tradici a schopnosti tvořit závislosti na základě využití slabostí charakteru člověka. O síle a vlivu utajovaných nebo zcela tajných společenství nemluvě. Zainteresovaní čtenáři najdou mnoho zajímavého na příklad v historii Admiralty. Její počátky sahají až do cca roku 1400. Její historii lze pro snadnější pochopení rozdělit například na periody do 1546 – 1707 – 1801 a novodobé 1964 – 1997.

USA - Po taktickém vítězství USA ve druhé světové válce bylo ihned započato s realizací strategického cíle USA. Ten byl demonstrován svržením atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu v konci války a Studenou válkou. Kdyby USA měly stejný cíl, jako měl SSSR (ukončit válku proti nacismu, ne Evropanům), mohli bychom žít dnes v míru. Nikomu by nepřišlo do hlavy přepisovat historii, bourat sochy, (doposud beztrestně) zneužívat nouzový strach a rozeštvávat národy. Protože však USA svrhly v poslední fázi války atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, což představovalo strategický cíl USA, musel také Stalin definovat strategický cíl SSSR. Jinými slovy: Atomová bomba zformulovala novou strategickou výzvu, určila priority vývoje, včetně antagonismu ve vztahu SSSR – USA. Ale ani rozpad SSSR nepomohl USA transformovat řízení státu a hospodářství na vyšší úroveň. Výsledky tohoto zaostání můžeme sledovat denně v přímém přenosu na příkladu vztahů USA a ČLR.

SSSR – Nehledě na materiální ztráty a lidské oběti SSSR rozšířil svoji moc ve střední a východní Evropě, umožnil získat moc komunistickému hnutí v ČLR a podstatně ovlivnil politické dění ve světě tak, že se stal vedle USA a Velké Británie velmocí. I proto docházelo k odklonění mnoha států světa od Západní Evropy a polarizaci mezi SSSR a USA. V mnoha zemích se dokonce zaváděly prvky socialistického společensko-ekonomického zřízení, které se úspěšně osvědčily v SSSR a hitlerovském Německu: plánový - regulační vliv státu na úrovni makroekonomiky, rozvoj systému sociálního zabezpečení mládeže a také starších a těch, kdo přišel o zdraví. Mnoho západních univerzit desítky let ignorovalo, dokonce i trpělo marxistickou propagandu trockistického typu v akademickém prostředí.

Hlavní téze přímých následků druhé světové války – Železná opona ((1945 – 1991) – Marshallův plán (1948 – 1952) – NATO (1948 - ????) – Varšavská smlouva (14. května 1955 – 25. února 1991) a hlavní trendy vývoje ve světě během současné formálně nevyhlášené víceúrovňové války pojednává nezkrácená verze zamyšlení.