Svátek má: Mikuláš

Politika

Velikost textu:

Tošovský: Matiční je již jenom zlým snem

Tošovský: Matiční je již jenom zlým snem

<< MATIČNÍ - 20 LET (8) >> V říjnu tomu bylo již 20 let, co byl postaven v roce 1999 v Ústí nad Labem v Matiční ulici plot, který měl rodinné domky trochu hlukově odstínit od činžáků, kde žily desítky nepřizpůsobivých cikánů.

Starosta městského obvodu Pavel Tošovský z roku 1999 v Matiční ulici v roce 2018
25. října 2019 - 07:20

Pavel Tošovský, tehdejší starosta městského obvodu, kde leží Matiční ulice, si na to vzpomíná jako na zlý sen.

V rozhovoru s publicistou Františkem Ročkem bilancuje Tošovský po 20 letech kauzu Matiční ulice, a není to veselá inventura minulého:

„V roce 1998 začala hysterie romských aktivistů a Petra Uhla, a protože se jim nelíbilo, že v ústecké Matiční ulici chtěli domkaři postavit plot, aby trochu odstínili nepořádky, které dělali přes ulici Romové ve dvou činžácích. Hájil jsem stavbu plotu v Matiční tím, že ať si v té ulice zkusí na chvíli žít a potom kritizovat. Spadl jsem do kauzy Matiční ulice ze dne na den, protože do ODS jsem vstoupil až v roce 1998 a stal se starostou ústeckého městského obvodu Neštěmice.

Hloupá hysterická kauza skončila koncem roku 1999, když jsme plot skutečně postavili. Mediální šílenství skončilo tím, že byl z případu jako neschopný odvolán Petr Uhl a vláda přistoupila na naše požadavky.Vláda poskytla peníze na to, aby mohlo rodinné domky vykoupit a mohli domkaři utéci ze sousedství dvou činžovních domů plných nepřizpůsobivých obyvatel. Plot byl přestěhován a dodnes zdobí naši krásnou zoologickou zahradu jako připomínka těžkého boje za práva slušných lidí,“ vzpomíná Tošovský.


Když se šel po 20 letech podívat opět do Matiční ulice, našel mrtvou zónu.

„Nejen, že tam nebyl žádný plot, ale jeden vybydlený činžák byl již stržený a další domy jsou zazděné. Rodinné domky opačné straně ulice jsou opuštěné, chátrají. Jenom v jednom přežívá nízkoprahové centrum provozované neziskovkou Člověk v tísni. Ta část ulice se stala po hysterii tzv. aktivistů během let postupně mrtvou zónou. Díky hysterii aktivistů. Zóna bez života posloužila alespoň, když o 20 až 30 m dál bylo postaveno prodejní autocentrum firmy BMW, “ komentoval Tošovský  současný stav

Přitom Tošovského s Matiční ulicí spojují i jeho vlastní vzpomínky. Na jeden z vybydlených činžáků se podíval Tošovský s nostalgií.

Ukázal na činžák a řekl: „Když jsem byl malý, tady v Matiční v čísle 6 v prvním patře bydlela naše rodina. Žili jsme na klidném a tichém místě. Když jsem se vrátil jako starosta, z Matiční ulice se stalo království odpadků. Obyvatelé z činžáků odhodili kolem domů ročně až na 100 tun odpadu.“

Tošovský je po 20 letech opatrným optimistou, tedy mírným pesimistou: „Matiční je již jenom zlým snem, ale může se kdekoliv jinde opakovat v nových souvislostech, protože aktivisté jsou stejně nebezpeční jako tehdy, možná ještě více. A politici vždy kalkulují, co se jim momentálně vyplatí. Jestli podlézat aktivistům. Jako v letech 1998 a 1999, kdy vládla Zemanova ČSSD. Nebo se nějak vymezit proti jejich nátlaku.“

Tošovského slova jsou aktuální, neboť se bezmála po dvou desetiletích vrátil po komunálních volbách v roce 1998 opět do komunální politiky jako náměstek primátora.

Dvě vzpomínky na jednu ulici


Není od věci připomenout, že Matiční ulice se skládá ze dvou částí. V jedné části je mrtvo – tam stojí činžáky, kde žili divní lidé, kde byl postaven a potom demontován plot. V druhé části ulice oddělené od mrtvé části ulice výpadovkou na Děčín podél ústeckého přístavu, žijí stále lidé. A tam Tošovský potkal po 20 letech staro-usedlici Jiřinu Pulchartovou.

„Byl tady nekonečný křik, nepořádek a rvačky. Všechno zdemolovali. Sousedi bydlící naproti cikánským barákům chtěli alespoň pořádný plot,“ vzpomíná Pulchartová.

Dodnes Tošovský nechápe šílené aktivisty. Do klidné ulice se tehdy nastěhovala každý den auta novinářů a televizních štábů.

„Nemohli jsme ani jít na nákup, aby se na nás novináři nevrhli. Abych se jich zbavila, někdy jsem říkala – běžte vedle ke Kopeckým, ti vám toho řeknou víc. Vzpomínám si, že jsme s manželem šli na myslivecký den a známí si mě tam dobírali, že jsem televizní hvězdou. Jak jsem vystrčila nos z domu, byla jsem v televizních novinách. Totéž potkávalo i Kopecké od vedle a pár dalších sousedů kolem,“ dodává Pulchartová.

„Kvůli tomu, co se dělo přes ulici, nemohli sousedi prodat své domky a odstěhovat se. Byly neprodejné,“ vzpomíná Pulchartová.

Tošovský dodal, že v realitní kanceláři mu řekli, že rodinné domky bylo možné tehdy prodat asi za 1,5 milionu korun. Ale v Matiční ulici by nedostali za dům ani 100 000 korun.

Starousedlíci dostali zaplaceno za to, že z ulice utekli, cikáni vybydleli činžáky, byli odstěhováni jinam, tato část ulice je definitivně mrtvá. Aktivisté vyhráli? Jistě to je oslnivé vítězství…

(rp,prvnizpravy.cz,foto:fr)