Svátek má: Bohuslava

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Strach z obnovy německého ovlivňování českých dějin je dodnes

Zbořil: Strach z obnovy německého ovlivňování českých dějin je dodnes

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli obzvláště dnes připomenout atentát na Reinharda Heydricha z 27.května 1942.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
27. května 2020 - 03:20

Co vy na to pane Zbořile, pamatujete si události?

„Pravda je, že mi byly čtyři roky, když k tomu došlo, ale nepamatuji si vůbec nic, pamatuji si ale pak strach, který zejména ke konci války se vytvářel v souvislosti s heydrichiádou,“ říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Heydrichiáda a strach…

„Ten název heydrichiáda se asi letos nebude připomínat, protože už jsme zažili zprávu v Lidových novinách, že Edvard Beneš poslal  zabijáky z Londýna zavraždit Reinharda Heydricha a přitom se natočil sporný český film, nemyslím tím film Atentát z šedesátých let, který je nejpřesnějším popisem událostí. Samozřejmě se také objevuje tvrzení, a to je i  v tom sporném českém filmu, že ti co přiletěli z Londýna do protektorátu byli nezodpovědní, protože si neuvědomili, že může dojít k vypálení Lidic a k perzekucím, což je taková oblíbená teorie různých revizionistů příběhů 2.světové války a při té příležitosti se dokáže zapomenout, že nejenom byly vypáleny Lidice a Ležáky ale také v Mauthausenu v srpnu bylo popraveno asi 130 odbojářů a příslušníků rodin parašutistů a že to byla jedna z velkých masových vražd v době protektorátu.

Zapomíná se trošku v tom shonu přetváření dějin na ten lidský prožitek, kterým byl enormní strach, který si lidi táhli za sebou dokonce i v poválečných  dobách, kdy ten strach z obnovy nějakého německého ovlivňování českých dějin je v podstatě přiživován až dodnes. Není to jenom zlá vůle těch lidí, ten strach byl mimořádný,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.


„Vzpomínám si na jeden rozhovor s hercem Radkem Brzobohatým, který hrál jednu z hlavních úloh ve filmu Atentát, kdy říká, že když ho vozili z Vinohrad do ateliérů na Barrandov Resslovou ulicí, tak že tam salutuje, jako voják československé armády zdraví ne oběti, ale hrdiny tohoto činu a to možná by si mohli ti lidé co tam budou klást věnce a chodit tam v zástupech jednou za rok, to by si mohli uvědomit, že ten čin hrdinství stále žije.

Pamatuji si na jednoho holandského profesora, který se chtěl jít podívat do Resslovy ulice a když přišel na místo, tak mu vhrkly slzy do očí a nebyl to žádný velký obdivovatel Československa , ale tvrdil, že pro něj je to mimořádný čin, na který by neměla Evropa zapomenout i ta západní.,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)