Svátek má: Vratislav

Zprávy

Velikost textu:

Dopisy z Vídně: Tentokrát zelené….

Dopisy z Vídně: Tentokrát zelené….

Už šest týdnů se o této hororové vizi denně píše, čte, diskutuje - a „sonduje“. A pořád nevíme na čem jsme. Neví to občané, neví to médiá, neví to zřejmě ani samotni politici, píše naše dopisovatelka z Vídně,

Werner Kogler a Sebastian Kurz
12. listopadu 2019 - 07:20

Plácáme se v tom tentokrát jednotně, což ale neznamená, že se stejnými pocity.

Normální občan se plácá v tomhle politickém marastu s bezmocností. A zuřivostí nad tím, že z něj  „ti tam nahoře“ zase udělali blbce. Holt, lidská masa není určena k přemýšlení, ta je určena k manipulování. A k tomu se zase rodí géniové, kteří to s ní umí.

Ale osud hodí někdy klacek pod nohy i svým oblíbencům, kterým doposud jenom šance přihrával. To se stalo našemu „mladému“ ex-kanzléři Sebastianu Kurzovi, šéfovi lidové partaje. Původně se jí říkalo „černá“. Tu změnil na „tyrkysovou“ aby ukázal, že se na svět nedívá černě.  Vzal si za úkol, dodat mu  „transparenci“.
Ve slovníku znamená toto slovo „průsvitnost, přehlednost“… Z jeho politické strategie se hned po uzavření koalice s liberální partají, tzv. modré, hodně z tohoto  barevného oživení zratilo.

Naopak, nikdy nebyla politika v Rakousku tak nepřehledná a neprůhledná, jako po rozchodu s koaličním partnerem, „pravičáckým“ Strachem. Konec barevnosti, konec transparence. Dalo by se říct že od té doby, co se video s tímto   politikem , „který  se nevešel do své kůže“ použilo k rozmetání celé, bezvadně fungující partaje a po prvé po dlouhé době i  vlády, která skutečně pracovala pro blaho národa více než pro své vlastní, se rakouská politika octla v neprůhledné mlze. Která ten vídeňský Olymp dosud zahaluje.

Šest týdnů uplynulo od voleb, kde se „pastýři všech partají“ pokoušeli odloudit ovečky z cizího stáda a nahnat je  do svého vlastního „ovčína“ . Každý svými metodami, které se moc od sebe nelišily. Ale předčící  i ty nejhorší dřívější předvolební údery pod pás. Fantasii se meze opravdu nekladly. Také na tu slibovanou transparenci došlo: všechny intriky a úklady vůči FPÖ, straně liberální,  byly průhledné až „k neuvěření“, přesto účinné natolik, že partaj  ztratila polovinu svých voličů.

Na Hofburgu se tedy sonduje. Diskutuje. Zkoumá. Ale ze všeho nejvíc:  koumá…. Ani po šesti týdnech se nenašlo žádné řešení, kde by se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Nenašel se žádný pevný základ, na kterém by se dal postavit ten nový projekt šíleného architekta: tyrkysově-zelený barák… Jak si ho rozdělit, kdo bude bydlet v patře, kdo v přízemí?  Zatím se o tom jedná za zavřenými dveřmi. S vyloučením veřejnosti.

Dokonce  ostřílení politologové si nedovedou představit, jak se těmto dvěma stranám, s  jejich   absolutně protikladnými ideologiemi,  podaří najít pár bodů, na kterých by se shodly, nebo které by alespoň mohly vydávat za tak  věrohodné, aby jejich představitelé neztratili přitom tvář. Tedy… její zbytek.

Dne 8.11.2019 mělo být sondování mezi lidovcemi a zelenými ukončeno, a mělo se přejít k serioznímu jednání,   s konkrétními návrhy  pro  koalici  mezi Sebastianem Kurzem ÖVP (lidová partaj) a Wernerem Koglerem  („Zelení“). Včera,11.listopadu, Sebastian Kurz sice nadále truchlí nad FPÖ, ale už oficiálně oznámil že chce jednat se Zelenými.

Jediná informace, která k mediím po šesti týdnech jednání „pronikla“ je, že Werner  Kogler zkusil nastolit možnost nového zákona o prodloužení legislativní periody z pěti na deset let. Pochopili jsme, že ho k tomuto návrhu vedl pud sebezáchovy a že to tudíž není nutno brát vážně. Všichni občané počítají s tím, že kdyby k tyrkysově-zelenému paktu  skutečně došlo, dojde automaticky  za dva roky také k novým volbám.  Ale stejně nás představa i těch dvou let vyděsila….

Zelená partaj může za svůj nynější úspěch děkovat malé Gretě Thurnberg. Naskočila na tu její zelenou vlnu a ta je vynesla tam, kde teď jsou.

A nějaký čas vystačí vzít to surfování za hlavní program….to budou teď dělat všechny partaje, už se nebude posuzovat konkrétní angažovanost nebo výsledky. Na své úspěchy upozorní, při neúspěchu se „ztratí v davu“.



Zelení se dostali ke své nynější šanci skutečně jako „slepé kuře k zrnu“. Ničím si ho v posledních létech nevysloužili. Leda skandály. Jenom jeden z nich:
Před rokem se mladá zelená parlamentářka Sigi Maurer, rozloučila na svém facebooku před dovolenou k moři, se spoluobčany fotografií: v jedné ruce sklenka sektu, v druhé pozdvižený prostředník, neponechávající pochyby o jeho symbolice. Komentář obsahoval něco jako: “…a teď mi můžete, vy tupci….víte co … (nechci to doslova přeložit). Vyvolalo to obrovskou vlnu protestů a odvetných akcí. V mnoha veřejných lokálech  dostala tato odvážná dívčina zákaz vstupu. Stovky urážlivých komentářů, horších než ten její prostředník. Jeden majitel lokálu ji poslal e-mail s obsahem, který vlastně vyjádřil mínění široké veřejnosti. Žalobu, kterou na něj podala, soud zamítl. Její další odvolání také. Stala se, na jeden čas, personou non grata. Samozřejmě, že ne v parlamentu. Žádné pokárání zelených kolegů, žádné politické  ani finanční sankce.

A před týdnem  ji vidíme v televizi,  po boku zeleného šéfa - při predstavování „jeho týmu“!!!! Vítězoslavnou. Nepokořenou. Tak se prezentovala i v následném televizním interwiev, kde oznámila, že svoji „přímočarost“ si nedá vzít.

Znovu to těm tupcům rakouským ukázala.

Údajně se s ní počítá do funkce „Familien-Ministerin“. No bravo… naučí dětičky gestům, které si ještě nestihli osvojit…. třeba jim to v životě pomůže v kariéře .

Na sondování nebyla přítomná. Ale jedno jsem si při té „prezentaci“ týmu uvědomila: Pan Kogler si bude diktovat!  Nebude poslouchat. Bude to on, který si bude klást požadavky. Protože teď ho potřebují….Tohle  byla první věc, kde to jasně ukázal. A nebude tou poslední.

Sebastian Kurz, (člověk u něj skutečně neví, jestli je zase černý nebo pořád ještě tyrkysový nebo jestli přijde s nějakým novým barevným odstínem), kterého prezident pověřil sestavením nové vlády, si dává načas. Nemusí nic uspěchat.  Když něco trvá už tak dlouho, že si média připadají nezaměstnaná, vyšle zdvořilou prosbu ke svým voličům, aby měli „ještě chvilku strpení“. A pochopení. U červených médií se jim ho vždy dostane. To období beze zpráv a informací využívají na zdecimování posledních zbytku liberální partaje, kde se jim vždy nějak podaří najít nějaké důkazy svědčící o tom,  že jsou nebezpečím pro pokrok, humanitu a mír…

A pro image Rakouska na internacionálním parketu, hlavně bruselském, ostudou.


Prezident VdBellen udělal v této věci, co mohl, teď už jenom s potěšením sleduje, jak se celá věc vyvíjí dle jeho přání. A pokud vidí, že pro tu zelenou partaj ubývá  nadšení u stále více lidí, promluví sem-tam „spoluobčanům a spoluobčankám“ (jeho nejnovější oslovení národa v televizi, které určitě vejde do dějin),  do duše a upozorní je, koho volit mají a u koho je to nesmí ani napadnout, protože to v žádném případě nepřipustí… Podle princípů demokracie….
 
Šéfka socialistické partaje, Pamela  Rendi-Wagner prokoukla hned na začátku, že s těmi sondovacími dýchanky to Sebastian Kurz nemyslí vážně. Byla iniciátorkou vyslovení nedůvěry parlamentu vůči němu v době, když si uveřejněním kompromitujícího videa Stracheho právě dláždil cestu ke  korunovaci, a ona mu ji  překazila.   To ji nezapomněl a nikdy nezapomene. A tak po jednom „čaji o páté“ další setkání odmítla.


Šéfka NEOs, Beate Meinl-Raisinger odmítla tuto nabídku hned poté, co jí bylo jasno, jakou cenu by za ní  musela zaplatit.

Šéf lberální partaje, Norbert Hofer, který převzal přetěžké dědičství po neblahém hrdinovi z Ibiza-aféry  H.C.Strachem, ponuku na sondování o možné koalici, pod heslem „snad se zase udobříme“, vůbec nepřipustil.

Partaj bude fungovat jako opozice. A že případná tyrkysově -zelená vláda to s takovou opozicí nebude mít lehké, to je každému jasné.

Nutno ještě dodat, že při „zbližování“ dřívějších protivníků, teď budoucích partnerů, se údajně projednávájí otázky klímy, hospodářství, vnitřních záležitosti.

Největší noční můra Rakouska (asylová politika EU a z ní vyplývající problémy, hlavně  vzrůstající kriminalita), nepřišla vůbec na přetras.

Jak by také mohla, když se oba „partneři“ v náhledech na tuto část budoucnosti země od sebe liší tak diametrálně, že to víc ani nejde. Vlastně už jenom u nastolení tohoto jednoho jediného bodu, by muselo veškeré sondování vzít za své.

A to by se také stalo, kdyby se touha po moci za každou cesnu, nestala u některých politiků posedlostí.

Jeden kabaretista odpověděl  nedávno na otázku, co si myslí o vývinu v současné  politice:
„Počítám s nejhorším… doufám v nejlepší…. a vezmu to, co přijde…“


A nám nezbude zřejmě také nic jiného.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)