Svátek má: Jitka

Zprávy

Velikost textu:

Hongkong: Analytička Sinopsisu doufá v masakr?

Hongkong: Analytička Sinopsisu doufá v masakr?

Není nic strašnějšího než se radovat z povstání proti vládě, a vidět, že povstání chcípá na úbytě.

Ilustrační foto
10. listopadu 2019 - 09:01

Demonstrace proti pročínské správě Hongkongu udržují při životě již jenom zuřiví odpůrci Číny. Lidé v Evropě vůbec netuší, že již nejde o demonstrace, ale začala v Hongkongu válka nízké intenzity proti Číně.

Včera jsme upozornili, že demonstrace v Číně na autonomním území Hongkongu trvají tak dlouho (přes 5 měsíců), že protestanti již ztratili šanci, že něco z toho, co chtějí, dosáhnou. Liberální superhumanisté doufají, že přece jenom dojde ještě k výbuchu velkých agresivních demonstraci, upozorňuje František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz. Mají vyprovokovat čínskou vládu k násilným útokům proti protestantům.


Protičínští liberálové v Evropě byli rozkoší bez sebe, když během prvních protestů v červnu podle odhadu bylo v ulicích na 2 miliony lidí, ze 7,5 milionu oficiálně žijících v Hongkongu.  Jenže, první masové protesty odezněly během června a července. Signály zvětšující se agresivity se objevily především v červenci a narostly během srpna. Podobné to je s nárůstem počtu zadržených osob policií.

Začátkem srpna bylo jasné, že demonstrace ztratily dynamiku. Vykolejit pekingský režim může jenom násilí. Byla to lákavá představa založená na vzpomínce na pekingské náměstí Nebeského klidu.

V dubnu 1989 začaly protivládní protesty na pekingském náměstí Nebeského klidu a skončily 4. června 1989 smrtí stovek, snad i tisíce, snad i ještě více osob. Byl to unikátní zásah. Málo kdy vyčistí ulice od demonstrantů tanky a mrtvol je požehnaně.

Doufala v to americká tajná služba a agresivní liberálové, kteří uznávají, že pro úspěch revoluce je nutné někdy využít i krveprolití nevinných – demonstrantů? Kdo ví.

Jisté je, že to je špatná kalkulace. V roce 1989 byla úplně jiná situace než v roce 2019.

V roce 1989 USA a státy EU potřebovaly co nejvíce investovat v Číně, protože tehdy to byl pro ně investiční a obchodní ráj.  Čínské vedení vědělo, že si západní firmy oddechly, že čínská armáda udělala pořádek. Řada demonstrantů sice zemřela, ale konečně obchody, a především investice, mohly probíhat v klidu dál v politicky čitelném prostředí pevného čínského režimu.
„…nikdo ze zpravodajských důstojníků, podnikatelů ani jejich vlád nehodlal riskovat vlastní zájmy jen proto, aby čínským studentům zajistí úspěch…“ (Gordon Thomas, Prameny draka, Nakl. Brána-Knižní klub, Praha 2002, str. 196 – 197)

V roce 2019 naopak USA vedou s Čínou obchodní válku. Kvůli masakru v Hongkongu by dnes měly USA záminku vyprovokovat velký soubor sankcí a dohnat k tomu i své kámoše z NATO a další státy světa, kterou jsou příliš závislé na spolupráci s USA.

Proto naopak v roce 2019 udělají čínské bezpečnostní síly vše proto, aby násilnému střetu zabránily nebo je korigovaly. Ostrá střelba ze strany policie zazněla jenom v případě přímého ohrožení policistů.

Proto k eskalaci násilí dochází v Hongkongu ze strany demonstrantů, ne bezpečnostních sil.

Válka nízké intenzity

Političtí a mediální liberální blbečkové vzdychají nad nutností vyšetření policejního násilí v Hongkongu. Ale nikdo v EU neinformuje o tom, že nejde o demonstrace, ale již o akce plánovitě přecházející v agresivní blokády a devastace. Defacto začala válka nízké intenzity.  

Hongkongská vláda spočítala, že od června do konce října letošního roku bylo asi 850krát poškozeno až zničeno 460 sad semaforů, bylo poškozeno 40 pouličních lamp, zničeno 45 600 metrů zábradlí podél chodníků a vytrháno téměř 3 000 metrů čtverečních dlažebních kostek. Protestanti poničili také 670 kontejnerů na odpadky.

Rozbíjeny byly i bankomaty, nahlášeny jsou stovky útoků na obchody, banky, restaurace a různá zařízení státní správy, která byla po ruce. K devastacím došlo i na univerzitním majetku.

Za 5 měsíců do rozsáhlých škod na zařízeních železničních stanic, kterých je v oblasti Hongkongu 161, se poškození vztahovalo na 145 stanic. Podle tajemníka pro bezpečnost  Johna Leeho velké množství staničních zařízení bylo demolováno, včetně asi 1600 útoků na  vstupy do železničních stanic.

Demolováno bylo 960 automatů na jízdenky a na dalších zařízeních v zákaznických střediscích, 915 dalších evidenčních přístrojů jízdného, 1 100krát bylo zaútočeno na kamery, 75krát na eskalátorech, asi 50krát na výtahy, asi 1 060krát to odnesly skleněné panely, 130krát se protestanti podepsali na zabezpečení vstupů nebo východů z nádraží.

Oddělení dálnic (HyD) nahlásilo zničení přes 900 dočasných plastových bariér a 1 500 bariér (barelů) naplněných vodou. Během 5 měsíců musely kvůli tomu na údržbu vydat více než 10 milionů dolarů.

Od června za 5 měsíců průvody a protesty ovlivnily zařízení spravovaná departmentem volného času a kulturních služeb (LCSD), včetně veřejných plaveckých bazénů, sportovních středisek, sportovních areálů, parků atd. Byly dočasně uzavřeny ve více než 1 900 příležitostech. Kulturní místa LCSD, včetně koncertních míst, muzeí, knihoven atd. byla dočasně uzavřena při více než 500 příležitostech.

Až do konce října bylo ovlivněno 300 autobusových linek, více než 300 tzv. zelených minibusů a všechny tramvajové trasy byly zkráceny nebo odkloněny. Statistiky o počtu uživatelů nejsou k dispozici, ale u tramvají byl pokles výkonu o 19,3%.

Cílem demonstrací je ochromení Hongkongu. Existuje představa, že potom by musela pekingská vláda vyjednávat, nebo tvrdě zasáhnout, a tím vytvořit mezinárodní politickou krizi.



Jedna z posledních šancí

Mediální ptáci z ČT 24 kvičeli 8.11.2019 v    21:31 hod. v pořadu Horizont, že demonstranti obviňují policii z příliš tvrdého postupu proti účastníkům protestů. Násilí v Hongkongu roste. Ani slovo o kolosálním ničení ze strany demonstrantů.

Pro Kateřinu Procházkovou, analytičku Sinopsisu v pořadu Horizont je fajn zprávou, že teď svitla naděje na eskalaci protestantů. Zemřel dvaadvacetiletý Alex Chow, student hongkongské vědeckotechnické univerzity. Ze střechy třetího patra parkovacího domu spadl do druhého patra a utrpěl při pádu poranění mozku a od pondělí 4. Listopadu byl v kómatu. Zemřel v pátek 8. listopadu ráno.

Policie sice na místě zasahovala slzným plynem proti davu protestantů, ale nebylo prokázáno, že na jeho pádu ze střechy měla nějaký podíl policie.

Přesto pro Procházkovou to je dobrá zpráva – naděje, že začne větší mela:
„…určitě je to velice důležitý milník tady těchto hongkongských protestů, protože lidé vyšli opět do ulic dnes odpoledne večer, vzpomínali, demonstrovalo se. Je to takový katalyzátor toho, co se děje, podle mě, takže určitě zítra o víkendu, si myslím, lidé budou v ulicích opět, budou určitě agresivnější… Vidí to jako svou poslední šanci, myslím.“

Slova Procházkové jsou jasná. Když spadl student ze střechy, je to pro demonstranty dar boží: „…určitě je to velice důležitý milník…, může to být přesně ten katalyzátor, zlom, který vtáhne (lidi) opět do ulic.“
A jasně uvedla: „…určitě ta smrt je důležitá pro to, jak se bude dál hongkongská demonstrace vyvíjet…“
Náhodná smrt mladíka je šancí na agresivní nepokoje. Analytička Sinopsisu doufá v masakr?

Ještě 8. listopadu se mohli protestanti pochlubit tím, že poničili kampus hongkongské vědeckotechnické univerzity, kterou zesnulý student navštěvoval. Zdemolovali tamní Starbucks a obchod. Vandalský útok postihl i rezidenci vedení univerzity jenom kvůli tomu, že prý vedení univerzity podle protestantů nedostatečně odsoudilo policejní zákrok, který prý vedl ke smrti studenta. Také jeden dobrý příklad demokratického jednání, končí komentář pro Prvnízprávy.cz František Roček.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)