Lindgren předpokádá, že provokace pokračovaly celou neděli, takže Rusové začali střílet, zranili tři Ukrajince a zadrželi lodě.

Zároveň poznamenal, že Ukrajina nemá právo odvolávat se na Úmluvu o mořském právu z roku 1982, neboť porušila kritéria mírového průchodu lodí přes úžinu - například proto, že na palubě byl náklad se zbraněmi.

Autor také připomněl, že podle doložky Úmluvy o teritoriálních vodách z roku 1958 přijaté Ruskem a Ukrajinou „pobřežní státy mají právo stanovit postup pro získání průchodu cizích lodí přes své teritoriální vody", což potvrzuje legitimitu ruské pozice.

Lindgren je přesvědčen, že Kyjev nebude pravděpodobně moci uspět u pohraničního soudu zřízeného podle Úmluvy OSN o mořském právu, protože jde o průchod do vnitřních vod a Ukrajina navíc zrušila smlouvu o přátelství a spolupráci s Ruskem z roku 1997. Novinář také zdůraznil, že incident v Kerči nemůže být považován za porušení mezinárodního práva ze strany Moskvy, protože podle odstavce 51 Charty OSN o právech na sebeobranu může každý stát, jehož území bylo napadeno, využít právo na sebeobranu, a daném případě i za použití zbraní.

Navíc novinář vyčetl Švédsku dvojí metr ve vztahu k Rusko - dříve země prosazovala právo používat vojenské nátlakové akce k ochraně svých vod. Nicméně na Západě Moskvě takové právo nepřiznává. Podle autora to znovu potvrzuje logiku, která se již stala známou - při napadání Ruska lze použít cokoli.

„Dokonce můžete použít argumenty, které poškozují naše právo na sebeurčení a vystavují je jako lživou obranu proti našemu mocnému sousedovi," napsal rozhořčeně Lindgren.

Podle jeho slov podstata konfliktu spočívá v tom, že Rusko považuje Azovské moře za vnitřní, zatímco Ukrajina za mezinárodní. Lindgren se domnívá, že Kyjev chce odstoupit od uzavřených smluv, aby otevřel Azov pro NATO.

Podle autora šla Ukrajina na konkrétní provokaci, protože si byla jistá podporou západních zemí.