Svátek má: Matěj

Zprávy

Velikost textu:

Švýcarský historik: OH již dávno nejsou symbolem míru!

Švýcarský historik: OH již dávno nejsou symbolem míru!

Nastolení míru ve světě prostřednictvím sportu - deklarované principy olympijských her, nejsou ve skutečnosti nic víc, než iluzí, napsal sportovní historik Patrick Clastres pro švýcarské vydání Le Temps.

Ilustrační foto
9.únor 2018 - 11:04

Na pozadí prázdných prohlášení MOV o neutralitě a apolitičnosti olympijských her, byly po celou dobu své existence arénou konfrontace světových mocností, poukázal odborník.

Když baron Pierre de Coubertin poprvé začal mluvit o obnovení olympijských her v roce 1892, tak se mu zdálo, že duch atletiky přispěje k nastolení míru v Evropě, uvedl historik na univerzitě v Lausanne Patrick Clastres. Mladým zástupcům evropské elity se amatérský sport s „rytířskou etikou fair play" zdál být protipódem profesionálních sportů s fanoušky hazardních hráčů, mimo národ.

Nicméně, jak konstatuje historik, olympijské hry se brzy staly arénou konfrontace mezi národy. V roce 1908 na Olympijských hrách v Londýně se sportovci již neúčastnili na základě vlastního jména a nikoli jménem svých klubů. Stali se členy národních týmů. Konkurence mezi Británií a Spojenými státy (a to jak na stadionu, tak i v hledišti) pak byla tak zuřivá, že biskup Pennsylvanie byl nucen přednést svůj slavný projev, že „to hlavní je účast“, připomněl historik.

„Po celou dobu XX století, se bombastický nacionalismus staré Evropy střetával s diktátorskými režimy, jakož i s imperiálními demokraciemi, a měnil Olympijský stadion na oblíbené divadlo mezinárodního boje,“ uvedl Clastres.

Rusko zuří: Nestydatá diskriminace, rasismus MOV a dopingový teror!
 
Výsledek toho, jak se na olympijském stadionu uplatňuje „realpolitik“, svět viděl v roce 1936 v Berlíně, v roce 1968 v Mexico City, v roce 2008 v Pekingu, a v roce 2014 v Soči, poukázal historik. A vše, na co se zmohl Mezinárodní olympijský výbor (MOV) v odporu, byla prázdná slova o nastolení míru prostřednictvím sportu, neutrality a apolitické povahy olympijských her, poznamenal expert.
 
Během studené války se MOV snažil prosazovat myšlenku vytvoření společného olympijského týmu pro rozdělené státy. „Když byla dvě Německa zastoupena v roce 1956, 1960 a 1964 jediným týmem, tak jen proto, že MOV nechtěl uznat olympijský výbor východního Německa," připomíná Clastres. Nicméně tato „fikce sjednoceného Německa" nezabránila výstavbě Berlínské zdi v roce 1961, ani vytvoření „státního dopingového systému" v NDR.
 
Pokud jde o nadcházející představení Severní a Jižní Koreje pod sjednocenným znamením na zahájení olympijských her v Pchjongčangu, švýcarský sportovní historik připomíná, že tento případ není první. Už dva týmy prošly pod sjednoceným znamením na olympijských hrách v letech 2000, 2004 a 2006, ale ke smíření obou zemí to vůbec nepomohlo.
 
Jediným příspěvkem, který se podařilo MOV učinit jako vklad míru je, že OSN v roce 1993 získala právo každé dva roky vyhlašovat olympijské příměří, uvedl expert. Přičemž, podle něj, byla tato tradice vymyšlena a ve starověkém Řecku nikdy neexistovala.
 
Olympijské usmíření Severní a Jižní Koreje vedlo řadu lidí k tomu, že MOV v tomto ohledu může kandidovat na Nobelovu cenu míru. Nicméně, podle Clastrese by se musel „olympijský mír" přeměnit na skutečný smír mezi oběma státy. Kromě toho je autor článku přesvědčen, že na nominaci ceny míru by MOV mohl doufat jen tehdy, když bude vybírat své členy na základě jejich oddanosti společenským ideálům a nezávislosti na moci a kapitálu.

 
Skepticismus u experta vyvolává i rozhodnutí MOV vytvořit ženský hokejový tým se sportovkyň Severní a Jižní Koreje. Skutečnost, že iluze sjednocené Koreje vytvoří na úkor hokejistů a trenérů, donucených na poslední chvíli vytvořit tým z cizích a neznámých vůči sobě hráčů, neposílá nejlepší signál Nobelově výboru, dodal autor.

(kou, prvnizpravy.cz, letemps.ch, foto: arch.)