Svátek má: Zita

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Petříček, Putin a covid-19

Ministr zahraničí Tomáš Petříček zveřejnil na blogu portálu Aktuálně.cz text, který pojednával o společenské odolnosti a také o tom, jaká existují možná řešení dopadů koronavirové epidemie.

Všem lidem také vzkázal, ať jsou naladěni, protože tohle je teprve začátekPrávě proto jsem před časem dal neformálně dohromady skupinu významných odborníků z různých profesí a disciplín, abychom probrali konkrétní problémy společenské odolnosti a možná řešení z různých úhlů pohledu. Jinak to totiž nejde.

Nemám právo hodnotit rozhodnutí ministra, beru si ale právo do ruky zveřejnit reference, které později umožní čtenářům srovnávat slova a činy, metodické myšlení ministra a jeho skupiny odborníků ve věci. Pro srovnání uvedu ruský příklad hledání pravdy formou jednání prezidenta Putina. Vše psané a nenapsané má totiž jedno společné. Tím jedním je morálka.

Lawrence Kohlberg, Carol Gilliganová a morální vývoj

Lawrence Kohlberg (1927–1987) byl americký psycholog, 30. nejcitovanější ve 20. století. Je známý svým studiem morální výchovy, morálního zdůvodňování a morálního vývoje v kontextu Jean Piagetovy (1896–1980) teorie kognitivního vývoje. Kohlbergova práce byla rozšířena a upravená mimo jiné známou feministkou Carol Gilligan (1936). Ta si všimla během spolupráce a rozhovorů s Kohlbergem nesrovnalostí mezi chlapci a dívkami a paradoxů vyplývajících ze způsobů morálního uvažování, například dívek. Ve své knize Jiným hlasem: o rozdílné psychologii žen a mužů (1993, v češtině 2001, Portál) prezentuje vlastní pětistupňovou vývojovou teorii morálky péče, která má být typickou pro ženy.

Jako Kohlbergova stadia morálního vývoje se označuje šest hypotetických stadií, kterými prochází lidé v průběhu svého morálního vývoje. Šest stadií se ještě rozčleňuje do tří skupin. První dvě tvoří prekonvenční úroveň morálky, další dvě konvenční úroveň morálky a poslední dvě postkonvenční úroveň morálky. Lidský morální vývoj se ale nemusí vyvinout až k šestému stadiu. Dnes víme, že člověk nemusí procházet všemi stadii tak, jak jdou za sebou.  Například Esther Blank Kurtinesová a William Greif přinesli důkazy, že člověk nějaké stadium v průběhu vývoje přeskočit může. Také procentuální zastoupení lidí u jednotlivých stadií je uvedenými autory napadáno. Podle mého přesvědčení proto, že nemají nic lepšího co nabídnout a kritika se sluší. Proč se zmiňuji o morálním vývoji?

Kohlberg tvrdil, že nezáleží ani tak na tom, jaký názor máme, ale spíše jakým způsobem jsme k němu dospěli. Jinými slovy: pokud chlapec rozbije talíř ve spíži, nezáleží na tom, zda jej potrestáme či ne. Rozhodující jsou totiž aspekty situace: zda chtěl donést matce chléb, nebo ze spíže kradl čokoládu; zda se přiznal, nebo nehodu zatajil. V kontextu pandemie strachu z mutujícího covid-19 představuje pro skupinu odborníků ministra Petříčka otázka morálního vývoje, když ne prioritu, tak, zcela určitě s ní spojený klíč k pravdě. Proč?

Každý dospělý žil na prekonvenční úrovni morálky. Ta je orientovaná na trest a na odměnu. Po té se dostal na konvenční úroveň morálky. Tu charakterizuje orientace na to být hodným dítětem a orientace na řád a zákon. Dnes lze tvrdit, že se mladá generace nevyvíjí tímto směrem. Je proto zcela nepravděpodobné, že generace, X (30–50), Y (20–29), Z (15–19) se mohou vyvinout na postkonvenční úroveň morálky již proto, že ta je orientována na společenskou smlouvu a stádium univerzální etiky. Proto i za předpokladu, že snaha ministra Petříčka je upřímně míněna a podpořena osobní morální hodnotou, lze s pravděpodobností hraničící s jistotou ji označit za boj s větrem, bez naděje na úspěch a jako pokrytectví. Proč?

1) Hlavním heslem období orientace na řád a zákon je: co by se stalo, kdyby každý ve vaší situaci porušil zákon, protože by si myslel, že k tomu má dobrý důvod? To vyjadřuje, že lidé v tomto stadiu se cítí být podřízeni zákonům a svým závazkům, kterým jsou do jisté míry vydáni na milost a nemilost. Člověk v tomto stadiu není zodpovědný za nespravedlivé zákony, je zodpovědný pouze za to plnit je. Zákon musí být silnější než citová touha porušit jej kvůli osobě nebo mezilidským výhodám. Mluvíme o tzv. právním pozitivismu: Řádně nastolené zákony mají bezpodmínečnou platnost. Předpoklady tohoto stadia využívá na nižší úrovni například český právní řád. Britské zvykové právo je bližší pátému stadiu.

2) V období orientace na společenskou smlouvu dochází ke kontroverzi mezi pozitivistickým právem (juspozitivismus) a právem stojícím nad zákony (takzvaným přirozeným právem, jusnaturalismus). Toto vývojové stadium lze krátce popsat tvrzením: Zákony byly udělány pro člověka, ne člověk pro zákony. Osoba v tomto stadiu ví, že zákon nelze vzít do vlastních rukou, ale že je možné přijmout perspektivu nadřazenou právu a tak rozeznat, kdy vede použití práva k bezpráví. Kohlberg zastával názor, že některé instituce svobodných demokratických států (např. ústavní soud) mají charakter pátého stupně vývoje morálky. Jde tedy o institucionalizovanou formu pohledu stojícího nad běžným zákonodárstvím.

3) Univerzální etika je spojena s orientací osoby na svědomí či principy. Vhodnějším se mi jeví název orientace na nadindividualitu. To je kategorie, kdy se morálka řídí sadou hluboce individuálních zásad vedoucích k přesvědčení, že každý jednotlivec má právo na život, svobodu a spravedlnost. Ve společnosti, v níž pokrytectví (elit) je jedním ze tří základních kamenů moci, svědomí a principy morálky nic neznamenají. A tím i hodnota jediného života.

Vezmu-li v kontextu covid-19 a následků jeho působení k určení stadia morálního vývoje, ve kterém se ten který člověk a tím i společnost nachází pouze Kohlbergova tzv. morální dilemata (jednoduché příběhy s morální zápletkou a dvěma možnými konci) dojdu k výsledku, který opravňuje veřejný zájem se dovědět, jakým způsobem, kým byli vybráni a jak budou odměňováni členové skupiny ministra Petříčka, kdo formuloval zadání, za jak dlouho má být úkol splněn a jakou metodou a kdo bude posuzovat výsledek práce skupiny.

Jeden ze známých příkladů morálního dilematu, Heinzovo dilema se nabízí pro pandemii strachu z mutujícího covid-19 a následného testování a očkování: V jedné zemi umírala žena. Onemocněla zvláštním druhem rakoviny. Existoval lék, o němž si lékaři mysleli, že by mohl ženu zachránit. Šlo o určitou formu radia, kterou jeden lékárník v tomtéž městě právě před nedávnem objevil. Výroba byla velmi drahá, avšak lékárník požadoval desetkrát víc, než kolik jej stála výroba. Za radium zaplatil 200 USD a za malou dózu s lékem požadoval 2000 USD. Heinz, manžel nemocné ženy, vyhledal všechny své známé, aby si půjčil peníze a usiloval i o podporu úřadů. Shromáždil však jen 1000 USD, tedy polovinu požadované ceny. Vyprávěl lékárníkovi, že jeho žena umírá a prosil jej, aby mu lék prodal levněji nebo ho nechal zaplatit později. Lékárník však řekl: „Ne, já jsem ten lék objevil a chci na něm vydělat nějaké peníze.“ Heinz tím vyčerpal všechny legální možnosti; je zcela zoufalý a uvažuje, zda by se neměl do lékárny vloupat a lék pro svou ženu ukrást.


Putin v roli Sherlock Holmese k pravdě o covid-19

Jednou z nejzajímavějších událostí tohoto týdne – kromě pochopitelného (pro znající princip moci), představitelného (pro znající slabosti zahraniční politiky RF), ale mnohými neočekávaného víceúrovňového boje s překážkami o trůn prezidenta v Bělorusku byla videokonference prezidenta Putina na téma hygienicko – epidemiologické situace v RF. Ta se setkává s pokryteckým nařčením Západu, že se nedělí se světem o data, včetně výzkumu léků a testovacích systémů. Ty mimo jiné prověřují 17, možná i více druhů respiračních virů a zůstanou bezplatné pro obyvatele RF. Ti nebudou podléhat povinnosti očkování.

Formát videokonference s pravděpodobností hraničící s jistotou ovlivnil i postoj prezidenta Lukašenko ke covid-19. Jinak si nedovedu vysvětlit přítomnost všech ministrů a úředníků současně již nepředstíraně představujících zájmy SZO (WHO) s referáty na téma covid-19. Premiér Michail Vladimirovič Mišustin (1966), vicepremiér Andrej Removič Belousov (1959), kteří by zcela určitě měli co říci o stavu hospodářství a přijatých rozhodnutích na řešení následků pandemie, nereferovali. A prezident od nich nic nepožadoval. Věděl proč tak činí a proto nechal mluvit věřící SZO. Formulovat otázky tak, aby se člověk přiblížil pravdě a myšlení odpovídajícího je umění. V něm je prezident Putin mistr. Proto dokázal během videokonference mj. tři důležité věci:

1) Videokonference se zřejmě konala na popud a v zájmu SZO při pomoci ministrů a úředníků jí věrných nebo jinak od ní závislých, či s ní spojených. 2) Odpovědi na Putinovy otázky indikují důkaz, že svět vládnoucích elit je založen na penězích, konexích a strachu. 3) Putinem zvolená formulace definovaní cíle videokonference – předmětné ohodnocení toho, co je nezbytné dodatečně udělat na úrovni federální, regionální a místní pro zlepšení situace, protože po hodnocení specialistů se situace v podzimním a zimním období v RF může přiostřit, přinutila zástupce zájmů SZO vytahovat zpod koberce pravdu. Pro znající ruštinu bude více než zajímavé si prostudovat stenografický zápis videokonference, zveřejněný na webové stránce Kremlu. Již za tento výsledek v nekonečném boji s covid-19 si prezident Putin zaslouží, upřímné děkuji a vděk.  

První vystoupení měla místopředsedkyně vlády RF pro sociální politiku, práci, zdravotnictví a důchodové zabezpečení Tatjana Goliková (1966). Z vystoupení stojí za zmínku: 1) Letálnost covid-19 v RF je menší než 2,5%. 2) Mezi slovy vyslovené zjištění, že v RF neexistuje SZO vyhlášená pandemie. 3) Nehledě na uvedené, je potřeba přijmout vše nezbytné k zabránění šíření nové koronavirové infekce pomocí profylaktických opatření. Jinými slovy: Je léto, připravte si sáňky a brusle na zimu. 4) Proto je nutné v mezi-epidemickém období (!), tj. létem a podzimem testovat obyvatelstvo na 17 respiračních virů, včetně chřipkových А, В a covid-19. Jinými slovy: Goliková klamala, možná že i vědomě lhala. Protože po mezi-epidemickém období přichází epidemické, a to se bude nazývat druhá vlna. Přesto je nutné poděkovat i Tatjaně Golikové. Proč? Nabídla mnoho otázek a munice pro příští konferenci nejenom prezidentovi, ale i všem bojujícím za práva člověka a změny v ministerské džungli s osobními a finančními zájmy úředníků a s nimi spolčených podnikatelů majících za cíl jediné: obohatit se v době nouze, bez ohledu na morálku.

Druhé vystoupení měl ministr zdravotnictví, gynekolog Michail Albertovič Muraško (1967). Ten neudivil nejenom mne v roli žongléra se statistickými daty, ale i mnoho ostatních pozorovatelů již osmou verzí samo-vzdělání covid-bojovníků, tj. lékařů bez speciálního epidemiologického vzdělání. Ministr zapomněl, že nejenom autor příspěvku, ale i mnoho ostatních se nenarodili včera a přesto jsou jejich hlava a mozek v pořádku. Počet samo-vzdělávacích verzí je totiž totožný s množstvím léčebných algoritmů onemocnění covid-19. Přidám – li k hodnocení vystoupení ministra analýzu části referátu týkající se informačních zdrojů, umožňujících monitorování koronavirové infekce u pacientů, vychytrale nazvané sociálním monitoringem, a celý systém jako nový krok v řízení procesu onemocnění a plány na výrobu vakcín spojených s certifikací a existující korupcí, mohu si představit blížící se konec kariéry ministra, připravujícího se již dnes řídit další vlny pandemie strachu z mutujícího covid-19. Jinými slovy: Věčný covid-19 se transformuje do vděčného pokrytce bez morálky.

Třetí vystoupení měla Anna Jurevna Popova (1960), lékařka, epidemioložka, hygienička, profesorka a šéfka Rospotrebnadzoru. To je federální úřad pro kontrolu a ochranu práv občanů a hygienických norem. Tato dáma to vzala od samotného začátku podle pravidla: žena si vybírá muže, o kterém si myslí, že může. Vážené dámě, se zachtělo vést konferenci a prezidenta Putina. Z jejího referátu vyplývá dokonce, že existují již 2 tisíce výzkumných zpráv a doporučení spojených s covid-19 v mořské, pitné a odpadové vodě, na povrchu a v potravinářských produktech. Přiznala současně, že existence covid-19 v uvedeném seznamu nebyla potvrzena. Přesto ale paní profesorka riskla prozradit (především analytikům), že SZO má již viry, které ještě neexistují. Možná, že to nebude dlouho trvat a lékařka sama se obrátí o pomoc k psychoterapeutu. Jinými slovy: historická a neporazitelná korupce v ministerstvech se bude dál snažit o oficiální přiznání věčného covid-19 s cílem výroby a prodeje testů a vakcín, aby zkorumpovaní úředníci a výrobci mohli vyjadřovat vděčnost loutkovodičům a Bůh ví komu, za objev covid-19.

Přeji ministrovi Petříčkovi a jeho skupině významných odborníků z různých profesí a disciplín, aby při probírání konkrétních problémů společenské odolnosti a představení možných řešení z různých úhlů pohledu nemuseli lhát sobě a veřejnosti, a aby nebyli tázáni osobou podobnou prezidentu Putinovi, chtějí li zůstat u moci. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell