Německo se dostává do nepříjemného střetu s pravidly evropského bankovního trhu. Evropská centrální banka 15. října povolila italské skupině UniCredit překročit třicetiprocentní vlastnický podíl v Commerzbank a dále jej zvyšovat bez stanoveného limitu. Rozhodnutí otevírá cestu k ovládnutí jedné z nejvýznamnějších německých bank navzdory odporu spolkové vlády i současného vedení společnosti.

Nejde přitom pouze o vlastnickou transakci v hodnotě desítek miliard eur. Spor ukazuje, jak obtížně evropské státy přijímají důsledky společného finančního trhu, pokud mohou ztratit vliv nad institucemi důležitými pro vlastní hospodářství.

Italská UniCredit vedená Andreou Orcelem usiluje o získání kontroly nad Commerzbank již více než dva roky. V červenci dokončila veřejnou nabídku na převzetí německé banky, kterou ocenila přibližně na 45 miliard eur, tedy 1,1 bilionu korun. Podle tehdy zveřejněných výsledků vlastnila přímo 26,77 procenta akcií, na dalších 3,22 procenta měla nárok prostřednictvím finančních nástrojů a akcionáři jí nabídli k převodu dalších 17,6 procenta.

Celkově si tak zajistila přístup k 47,59 procenta akciového kapitálu, což odpovídá přibližně 49,65 procenta hlasovacích práv. Převod části akcií však dosud podléhá zbývajícím regulatorním schválením. Rozhodnutí ECB proto neznamená dokončené převzetí, ale odstranění jedné z jeho nejdůležitějších překážek.


Významné je také stanovisko samotné Commerzbank. Její vedení upozorňuje, že nabídka UniCredit získala pouze omezenou podporu nezávislých institucionálních a drobných investorů. Italská skupina naopak zdůrazňuje, že postupuje v souladu s právními předpisy a její plán může zvýšit výnosnost banky.

Berlín brání banku, která financuje německý průmysl

Německá vláda se proti nepřátelskému převzetí Commerzbank dlouhodobě staví. Spolkové ministerstvo financí již v březnu označilo takový postup za nepřijatelný a zdůraznilo podporu samostatné strategie banky. Německý stát přitom stále vlastní přibližně 13,3 procenta jejích akcií, které získal v souvislosti se záchranou finančního sektoru během krize.

Pro Berlín nejde pouze o prestiž. Commerzbank představuje důležitého poskytovatele financování německým podnikům, zejména středně velkým průmyslovým společnostem. Ty tvoří základ německého exportu a významnou část evropských výrobních řetězců. Německá vláda proto požaduje zachování centrály ve Frankfurtu, ochranu pracovních míst a pokračování úvěrování domácího hospodářství.

UniCredit naproti tomu argumentuje potřebou vytvořit silnější evropskou bankovní skupinu schopnou konkurovat velkým americkým finančním institucím. Orcel chce zvýšit ziskovost Commerzbank, omezit provozní náklady a postupně propojit její činnost s dalšími podniky skupiny. Plnou integraci však podle Reuters odkládá až na období let 2029 až 2030.


Celý spor odhaluje zásadní rozpor evropské hospodářské integrace. Evropská unie dlouhodobě podporuje přeshraniční bankovní spojování, které má vytvořit silnější finanční instituce a omezit roztříštěnost evropského trhu. Pokud však takový proces zasáhne banku důležitou pro národní ekonomiku, začínají členské státy hájit vlastní strategické zájmy.

ECB při posuzování transakce hodnotí především regulatorní a finanční předpoklady, nikoli politické požadavky jednotlivých vlád. Německý stát proto nemůže převzetí automaticky zastavit pouze svým nesouhlasem. To je pro Berlín nepříjemná skutečnost zejména v době, kdy německý průmysl čelí vysokým výrobním nákladům, rostoucí čínské konkurenci a tlaku na modernizaci.

Změny mohou zasáhnout také české bankovnictví

Případné ovládnutí Commerzbank má význam i pro Českou republiku. UniCredit zde působí prostřednictvím UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia. Commerzbank má vlastní pobočku v Praze a kancelář v Brně, kde se zaměřuje především na financování firem a mezinárodní obchod. Německá skupina navíc vlastní polskou mBank, která poskytuje bankovní služby také českým zákazníkům.


Pro český průmysl je důležitá především vazba na Německo. Tuzemské podniky jsou součástí dodavatelských řetězců německých výrobců automobilů, strojů a průmyslových zařízení. Pokud by se v budoucnu výrazně změnila úvěrová politika vůči německým firmám, mohlo by to nepřímo ovlivnit také jejich české dodavatele. Takový vývoj však zatím nelze považovat za prokázaný důsledek připravovaného převzetí.

Případ Commerzbank proto přesahuje hranice Německa a Itálie. Ukazuje, že evropský bankovní trh se postupně koncentruje do větších finančních skupin, jejichž rozhodování může ovlivňovat hospodářství několika členských států současně. Zastánci této integrace očekávají větší konkurenceschopnost a efektivnější využití kapitálu. Kritici upozorňují na možnost oslabení národního vlivu nad financováním strategických podniků.

Německo nyní stojí před důsledky evropské integrace, kterou samo dlouhodobě podporuje. Bankovní trh má fungovat bez národních hranic, ale vlády současně chtějí chránit instituce důležité pro vlastní hospodářství. Rozhodnutí ECB posunulo tento spor do nové fáze. Commerzbank ještě převzata nebyla, avšak Berlín již nemá v rukou všechny nástroje, kterými by mohl italský postup zastavit. O budoucnosti banky budou rozhodovat především evropská pravidla, zbývající regulatorní schválení a samotní akcionáři.



Zdroje: 1. Reuters – UniCredit získala souhlas ECB k převzetí kontroly nad Commerzbank⁠; 2. UniCredit – Oficiální oznámení o souhlasu ECB; 3. UniCredit – Výsledky nabídky na převzetí Commerzbank; 4. Commerzbank – Stanovisko k výsledkům nabídky UniCredit; 5. Evropská komise rozhodne o převzetí Commerzbank; 6. Německá spolková vláda – Stanovisko k převzetí Commerzbank