Česká televize a Český rozhlas hospodaří každoročně s více než 11 miliardami korun, převážně získávanými prostřednictvím povinných poplatků. Přesto Nejvyšší kontrolní úřad nemá pravomoc provádět komplexní kontrolu jejich hospodaření a nakládání s vlastním majetkem. Změna přitom již prošla Senátem, získala souhlas vlády i doporučení sněmovních výborů. Poslanecká sněmovna však dosud potřebnou ústavní novelu neschválila.

Veřejná debata se mezitím soustředí na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich případné nahrazení financováním ze státního rozpočtu. Otázka hospodářské kontroly zůstává v pozadí, přestože jde o samostatný problém. Nezávislost veřejnoprávních médií totiž nemusí znamenat omezení kontroly jejich výdajů. Stejně tak kontrola hospodaření nesmí sloužit jako prostředek politického ovlivňování redakčního obsahu.

Česká televize má na rok 2026 schválený rozpočet přibližně 8,54 miliardy korun. Český rozhlas po zářijové úpravě snížil svůj rozpočet na 2,716 miliardy. Obě instituce tak společně hospodaří s více než 11,2 miliardy korun ročně. Převážná část těchto prostředků pochází z televizních a rozhlasových poplatků, jejichž placení ukládá zákon.

Právní postavení obou institucí je však odlišné od běžných státních organizací. Česká televize i Český rozhlas jsou samostatné právnické osoby zřízené zákonem a hospodařící s vlastním majetkem. Podle článku 97 Ústavy kontroluje NKÚ hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Majetek veřejnoprávních médií však není automaticky majetkem státu.

Kontrolní úřad proto nemůže v současnosti plošně prověřovat jejich hospodaření. Určité dílčí pravomoci přitom již v minulosti měl. V roce 1997 například kontroloval televizní poplatky vybírané na základě zákona. To ovšem není totéž jako kontrola hospodárnosti celého provozu, investic, smluv nebo nakládání s majetkem.


Rozdíl spočívá v rozsahu a povaze kontroly. Účetní audit se zaměřuje především na správnost účetního výkaznictví. Rady vykonávají dohled v rozsahu stanoveném zákonem. NKÚ by mohl nezávisle prověřovat také hospodárnost, efektivnost a účelnost využití prostředků. Samotná existence smlouvy, její zveřejnění nebo správné zaúčtování totiž ještě neprokazují, že byla uzavřena za ekonomicky přiměřených podmínek. Zde existuje prostor pro další nezávislou kontrolu.

Senát změnu schválil. Sněmovna stále nerozhodla

Legislativní cesta k rozšíření pravomocí NKÚ začala v říjnu 2025. Senát následně 26. listopadu schválil návrh ústavní novely, která má umožnit kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu v televizním a rozhlasovém vysílání.

Návrh byl předložen Poslanecké sněmovně jako tisk číslo 47. Vláda k němu vydala souhlasné stanovisko a příslušné sněmovní výbory doporučily jeho schválení. Druhé čtení skončilo 13. května 2026. Podle parlamentní evidence však k 8. listopadu stále neproběhlo závěrečné hlasování.


Ústavní novela vyžaduje kvalifikovanou většinu, tedy podporu nejméně 120 poslanců a příslušné většiny v Senátu. To znamená potřebu širší politické dohody. Samotná procedurální náročnost však nevysvětluje, proč projednávání trvá několik měsíců, přestože vláda i výbory vyjádřily podporu. Z dostupných podkladů nelze určit jedinou příčinu odkladu ani prokázat, že konkrétní politická strana změnu úmyslně blokuje.

Zajímavé je stanovisko samotného NKÚ. Úřad v lednu uvedl, že případné rozšíření kontrolní působnosti dokáže zvládnout se současnými zaměstnanci. Nepředpokládá tedy automaticky potřebu přijímat další kontrolory. Současně však přiznal, že nemá zvláštní schválenou metodiku, která by při kontrolách veřejnoprávních médií vymezovala hranici mezi posuzováním hospodárnosti a respektováním redakční či programové nezávislosti. Její příprava bude důležitá pro praktické uplatňování nové pravomoci.

Kontrolovat miliardy ano. O vysílání musí rozhodovat média

Základní hranice by měla být jednoznačná. NKÚ může prověřovat ekonomickou stránku hospodaření, dodržování právních předpisů, smluvních pravidel a přiměřenost výdajů. Nemůže však nahrazovat redakční vedení nebo rozhodovat, které pořady mají Česká televize a Český rozhlas vysílat.

Praktickým příkladem jsou sportovní přenosy. Kontrola může posuzovat cenu vysílacích práv, smluvní podmínky nebo hospodárnost výroby. Rozhodnutí, zda má veřejnoprávní televize vysílat hokej, atletiku nebo menšinové sporty, však patří do její programové odpovědnosti a musí vycházet ze zákonného poslání veřejné služby.


Veřejnoprávní média navíc nelze hodnotit pouze podle komerčních měřítek. Kulturní, vzdělávací, regionální nebo menšinové pořady mohou mít nižší sledovanost, přesto jejich existence odpovídá poslání veřejné služby. Nízká ekonomická návratnost proto automaticky neznamená nehospodárnost. Kontrolovat lze přiměřenost nákladů, nikoli nahrazovat programové priority čistě ekonomickými kritérii.

Tento princip odpovídá také Evropskému aktu o svobodě médií. Nařízení požaduje redakční a funkční nezávislost veřejnoprávních médií a současně transparentní, objektivní a předvídatelné financování. Nezávislá hospodářská kontrola s těmito požadavky není v rozporu, pokud respektuje zákonné poslání kontrolovaných institucí.

Připravovaná změna financování České televize a Českého rozhlasu tak nesmí zastínit otázku odpovědnosti za využívání získaných prostředků. Financování prostřednictvím poplatků ani případným příspěvkem ze státního rozpočtu samo o sobě neurčuje kvalitu hospodaření. Rozhodující jsou jasná pravidla, nezávislý dohled a transparentní vyhodnocování výdajů.

Důležité bude rovněž stanovit, jak se případné kontrolní závěry promítnou do odpovědnosti vedení a příslušných rad. NKÚ může upozorňovat na pochybení, ale jeho úlohou není odvolávat vedení médií nebo měnit jejich program.

Česká televize a Český rozhlas již dnes podléhají několika kontrolním mechanismům. Jejich hospodaření však dosud nepodléhá obecné nezávislé kontrole NKÚ. Parlament má přitom připravené návrhy, které mohou tento stav změnit. Rozhodující bude jejich přijetí a přesné vymezení pravomocí. Hospodárnost veřejných prostředků a redakční nezávislost se nemusí vylučovat. Obě hodnoty lze chránit současně, pokud budou zákonná pravidla dostatečně jasná.



Zdroje: 1. Poslanecká sněmovna – Sněmovní tisk 47, novela Ústavy ČR⁠; 2. Poslanecká sněmovna – Sněmovní tisk 217, novela zákona o NKÚ⁠; 3. NKÚ – Kontrola hospodaření České televize a Českého rozhlasu⁠; 4. NKÚ – Dosavadní kontrola televizních poplatků⁠; 5. NKÚ – Metodiky budoucích kontrol veřejnoprávních médií⁠; 6. Česká televize – Rozpočet na rok 2026⁠; 7. Rada Českého rozhlasu – Aktualizace rozpočtu; 8. Evropská unie – Evropský akt o svobodě médií⁠