Předseda hnutí ANO Andrej Babiš dokáže každé volby prezentovat tak, aby hnutí ANO vyšlo v co nejlepším světle. Jenže výsledky letošních komunálních voleb ukazují také nepříjemnou skutečnost. ANO zvítězilo v šesti krajských městech, zatímco před čtyřmi lety v osmi. Počet zastupitelů nominovaných hnutím klesl z 1 748 na 1 650. V Praze se dokonce ANO propadlo ze druhého na čtvrté místo. To rozhodně není výsledek, který by nejsilnější vládní hnutí mohlo vydávat za jednoznačný úspěch.

Nabízí se přitom otázka, která může být pro Andreje Babiše nepříjemnější než samotná volební čísla. Nepodílel se na slabším výsledku přímo on sám? Před volbami totiž prosazoval, aby poslanci ANO nekandidovali do obecních zastupitelstev. Přinejmenším v Praze tak hnutí dobrovolně omezilo možnost využít známé politické osobnosti, které mohly jeho kandidátku významně posílit.

Již v dubnu Hospodářské noviny informovaly, že Babiš svým straníkům vzkázal, že nechce poslance na komunálních kandidátkách. Ti se měli soustředit na práci v Poslanecké sněmovně. Podle tehdejších informací mělo pravidlo platit přinejmenším pro Prahu, kde ANO usilovalo o návrat do vedení hlavního města.

Argument o odpovědnosti poslanců vůči Sněmovně může znít rozumně. Jenže kandidatura v komunálních volbách automaticky neznamená převzetí funkce starosty nebo primátora. Známý politik může svou účastí podpořit místní kandidátku, přitáhnout pozornost veřejnosti a pomoci méně známým kolegům. Právě takový postup jiné politické strany bez problémů využívaly.


Babiš však zvolil jinou cestu. Místo aby využil politický kapitál svých poslanců, rozhodl se jejich zapojení omezovat. Hnutí postavené do značné míry na popularitě svého předsedy tak nevyužilo jednu z možností, jak posílit vlastní kandidátky prostřednictvím dalších známých osobností.

Pokud mělo jít o boj proti kumulaci funkcí, existovalo jednodušší řešení. Babiš mohl požadovat, aby poslanci nepřebírali další výkonné funkce. Nemusel však odmítat jejich samotnou kandidaturu. Rozdíl mezi těmito dvěma věcmi je zásadní a předseda ANO jej zřejmě podcenil.

Praha je největším důkazem selhání volební strategie

V roce 2022 vedl pražskou kandidátku ANO Patrik Nacher. Hnutí tehdy získalo 19,34 procenta hlasů, čtrnáct zastupitelů a skončilo druhé. Letos obdrželo pouze 14,36 procenta, obsadilo jedenáct mandátů a propadlo se na čtvrté místo. Ztratilo téměř pět procentních bodů, přestože mělo jako opoziční síla dostatek příležitostí kritizovat problémy hlavního města.

Patrik Nacher tentokrát nekandidoval. Sám v červnu uvedl, že o vedení kandidátky neusiluje a má jiné priority. Nelze proto tvrdit, že jej Babiš osobně z kandidátky vyřadil proti jeho vůli. To však nic nemění na širší otázce, proč ANO nedokázalo do pražských voleb zapojit více svých známých představitelů. Výmluvná byla také debata o možné kandidatuře ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Babiš sám připustil, že jde o populárního politika v Praze, přesto jeho komunální kandidaturu odmítl. Hnutí tak nevyužilo ani tuto možnost.


Hušbauer tak vstupoval do rozhodující fáze kampaně se zpožděním a bez výrazné osobní známosti mezi pražskými voliči. Bylo by nespravedlivé přičítat porážku jemu. O personální strategii rozhodovalo především vedení hnutí, které mělo dostatek času připravit přesvědčivou kandidátku a vytvořit alternativy pro případ problémů původního lídra. Právě zde leží podstatná část Babišovy odpovědnosti. Předseda, který chce mít rozhodující vliv na personální podobu hnutí, nemůže po neúspěchu přehlížet důsledky vlastních rozhodnutí.

Babiš chce rozhodovat o všem. Pak musí přijmout i porážku

Přitom samotné ANO nabízí příklad, jak důležitá je síla místních osobností. V Plzni pod vedením dosavadního primátora Romana Zarzyckého získala kandidátka ANO s nezávislými 31,69 procenta hlasů a osmnáct ze sedmačtyřiceti mandátů. Hnutí zde dokázalo přesvědčivě zvítězit. Výsledek samozřejmě ovlivnily také místní poměry a rozdělení konkurence, ale význam dlouhodobě známého komunálního lídra je zřejmý.

Praha ukázala opačný obraz. ANO mělo silnou celostátní značku, premiéra, ministry a známé poslance, ale do voleb nakonec vstoupilo s kandidátkou, jejíž lídr musel veřejnou známost teprve získávat. Ve městě, kde je politická konkurence mimořádně silná, to byl značný handicap.


To ale není důvod jej z odpovědnosti vyvinit. Jestliže jiné strany využívaly známé poslance a předsedy ke zvýšení atraktivity kandidátek, zatímco Babiš takovou možnost vlastnímu hnutí omezoval, šlo o vědomé strategické rozhodnutí. A každé takové rozhodnutí musí být hodnoceno také podle výsledků.

Andrej Babiš dlouhodobě staví svou politickou sílu na centralizovaném řízení a osobní autoritě. Tento model mu přinesl řadu celostátních volebních úspěchů. V komunální politice však může být jeho slabinou. Voliči nevybírají pouze politickou značku nebo premiéra, ale především konkrétní lidi, kterým chtějí svěřit správu svého města.

Prohrál tedy Babiš hnutí ANO komunální volby vlastním rozhodnutím? V celé republice určitě ne. V Praze však mohl svým personálním omezením přispět k výsledku, který je pro ANO nepochybným neúspěchem. Největší problém přitom není samotná porážka. Tou prochází každá politická strana. Problém nastává ve chvíli, kdy vedení nechce připustit, že jednou z příčin může být jeho vlastní strategie.

Babiš si nemůže nárokovat zásluhy za všechna vítězství ANO a současně se tvářit, že za porážky odpovídají jen místní kandidáti, voliči nebo nepříznivá politická atmosféra. Kdo chce o všem rozhodovat, musí také nést odpovědnost. A v Praze by měl Andrej Babiš začít především u sebe.



Zdroje: 1. Česká televize – Nejvíce zastupitelů mají lidovci, STAN, ODS a ANO⁠; 2. Praha 7 – Oficiální výsledky komunálních voleb 2026 v Praze⁠; 3. iDNES – Výsledky komunálních voleb v Praze 2022⁠; 4. Hospodářské noviny – Babiš odmítá poslance na komunálních kandidátkách⁠