Ještě před rokem bylo jejich politické postavení mnohem jednodušší. SPD i Motoristé mohli říkat, co by udělali, kdyby dostali moc. Nemuseli hledat většinu pro státní rozpočet, obhajovat kompromisy s koaličními partnery ani vysvětlovat vlastním voličům, proč některý z výrazných volebních požadavků nelze uskutečnit.

Po volbách se situace obrátila. SPD získalo 7,78 procenta hlasů a 15 poslanců, Motoristé 6,77 procenta a 13 poslanců. Poprvé se obě uskupení stala součástí vládní většiny. Společně s ANO disponuje koalice 108 mandáty.

Rozložení sil uvnitř ní je však velmi nerovnoměrné. ANO má samo 80 poslanců, zatímco SPD a Motoristé dohromady 28. Dominantní postavení Andreje Babiše tak není pouze politické, ale vyplývá přímo z volební aritmetiky. ⁠

Právě zde začíná politický experiment, jehož první výsledky lze po půl roce hodnotit. SPD a Motoristé získávali významnou část své podpory kritikou dosavadní politiky. Jejich voliči je neposílali do vlády jen proto, aby spravovali existující systém. Očekávali změnu směru.

Jenže právě vládnutí ukazuje rozdíl mezi třemi věcmi, které v politické debatě často splývají: volebním slibem, bodem koaličního programu a skutečně uskutečněnou politikou. A podle tohoto měřítka je první půlrok obou stran mnohem zajímavější než jednoduchá otázka, zda ve vládě „uspěly“, nebo „neuspěly“.

SPD musí spojit protestní minulost s vládní odpovědností

Pro SPD je přechod z opozice do vlády pravděpodobně větší změnou než pro Motoristy. Hnutí dlouhodobě postavilo svou identitu na několika výrazných tématech: odporu proti migračnímu paktu a Green Dealu, kritice evropské integrace, požadavku na nižší ceny energií, změnách důchodového systému a především na přímé demokracii a obecném referendu.


Programové prohlášení Babišovy vlády obsahuje řadu požadavků, které jsou s politikou SPD slučitelné. Vláda odmítá zavedení eura, chce zásadní změny evropské migrační a klimatické politiky, odmítá ETS2 a slibuje změny v důchodové, energetické i sociální oblasti. 

SPD tedy rozhodně nelze hodnotit tak, že by vstupem do vlády svůj politický vliv ztratilo. Je ale nutné rozlišovat mezi tím, že se některý požadavek dostal do programového prohlášení, a tím, že byl skutečně uskutečněn.

Právě tady začíná problém každé protestní strany, která se stane vládní stranou. V opozici může požadovat maximum. Ve vládě musí vysvětlovat kompromis. A čím déle bude SPD součástí vlády, tím obtížnější bude současně vystupovat jako protest proti politickému systému, za jehož fungování samo převzalo část odpovědnosti.

Vývoj preferencí zatím nenaznačuje zhroucení jeho voličské základny. Proti volebním 7,78 procenta se v některých povolebních modelech pohybuje níže, stále však nad pětiprocentní hranicí. Z jednotlivých průzkumů nelze vyvozovat, že voliči SPD už vládní angažmá odmítají. Důležitější bude dlouhodobější trend.


Motoristé dostali témata do vlády, ale mohou o ně přijít

Motoristé vstupovali do vlády z jiné situace. SPD mělo za sebou dlouhá léta parlamentní opozice. Motoristé byli novou politickou silou, která se během krátké doby dostala z okraje politické scény až k 6,77 procenta hlasů a třinácti poslancům.

Jejich program měl přitom několik velmi snadno identifikovatelných bodů. Odmítání eura, kritiku Green Dealu, odpor proti ETS2, důraz na automobilový průmysl, technologickou neutralitu a odpor proti tomu, aby evropská klimatická politika administrativně vytlačovala spalovací motory.

Když jejich předvolební požadavky porovnáme s programovým prohlášením vlády, zjistíme, že významná část těchto témat se do společného programu skutečně dostala. Vláda odmítá přijetí eura během svého mandátu, vystupuje proti ETS2, požaduje změny evropské klimatické politiky a zdůrazňuje technologickou neutralitu. To je pro stranu se třinácti poslanci nezanedbatelný politický výsledek.

Současně ale vzniká paradox. Velkou část stejných požadavků dnes prezentuje jako svou politiku také ANO. Motoristé tak stojí před problémem, který bývá pro menší koaliční strany velmi nebezpečný.

Pokud se jim jejich program prosadit nepodaří, mohou být označeni za slabého partnera. Pokud se jim ho prosadit podaří, může si výsledek přivlastnit premiér a dominantní vládní strana. Pro voliče potom vzniká jednoduchá otázka: Co by bez Motoristů tato vláda dělala jinak?


U nové strany je to pochopitelné. SPD má dlouhodobě vybudované voličské jádro. Motoristé teprve zjišťují, zda jejich voliči hlasovali pro trvalou politickou značku, nebo především pro soubor témat, která nyní může převzít mnohem větší ANO.

Největším vítězem kompromisu může být ANO

Právě zde se ukazuje základní asymetrie současné koalice. ANO získalo ve volbách 34,51 procenta hlasů a 80 mandátů. SPD a Motoristé dohromady získali 14,55 procenta a 28 poslanců. 

To zásadně ovlivňuje schopnost jednotlivých stran přetavit svůj program ve vládní politiku. ANO potřebuje oba menší partnery pro většinu ve Sněmovně, ale každý z nich zároveň potřebuje ANO mnohem více, než ANO potřebuje právě jeho jednotlivě.

A z toho vyplývá další politický mechanismus. Když vláda prosadí populární opatření, nejviditelnějším představitelem úspěchu je zpravidla premiér. Když naopak vláda musí přijmout kompromis, menší partner vysvětluje svým voličům, proč nedokázal prosadit původní maximum. A když dominantní strana převezme téma menšího partnera, může postupně obsadit jeho politický prostor.

Motoristé jsou vůči tomuto mechanismu zranitelnější, protože jejich značka je mladší a jejich témata – Green Deal, ETS2, automobilismus nebo euro – může ANO poměrně snadno začlenit do vlastní politiky. U SPD je situace jiná. Jeho voličská základna je starší a politická identita výraznější. Největším rizikem proto nemusí být převzetí témat ANO, ale postupné oslabení protestní identity.


Je proto příliš brzy počítat „splněné sliby“ stejným způsobem jako na konci volebního období. Už nyní je ale možné hodnotit něco jiného: co vstup do vlády udělal s politickou rolí obou stran.

SPD musí poprvé dokazovat, že může být současně nositelem protestu i odpovědným členem vlády. Motoristé musí dokazovat, že jejich politická existence má smysl i ve chvíli, kdy jejich nejvýraznější témata převezme dominantní ANO. A Andrej Babiš může z obou situací těžit.

Pokud menší partneři prosadí populární část svého programu, stává se z ní politika Babišovy vlády. Pokud musí ustoupit, náklady kompromisu nesou především oni. Právě proto může být největší otázkou příštích tří let nikoli to, zda SPD a Motoristé dokážou něco ve vládě prosadit.

Mnohem důležitější bude, zda dokážou svým voličům ukázat, co by bez jejich účasti ve vládě prosazeno nebylo. V opozici totiž museli dokazovat, proč je špatná vláda. Ve vládě musí poprvé dokazovat, proč jsou potřební oni sami.



Zdroje: 1. Český statistický úřad – výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 2025⁠; 2. Vláda České republiky – Programové prohlášení vlády⁠; 3. SPD – volební priority před sněmovními volbami 2025⁠; 4. Motoristé sobě – volební program 2025⁠; 5. Median – aktuální volební modely⁠