V okamžiku, kdy se spoluzakladatel společnosti Palantir Technologies Peter Thiel objevuje v Buenos Aires a jedná s prezidentem Javierem Mileiem, nelze tuto událost redukovat na běžnou podnikatelskou návštěvu. Ve hře je mnohem víc než investice nebo osobní sympatie. Ve hře je samotný charakter státní moci v digitálním věku.

Podle serveru Naked Capitalism proběhla jednání nejen s prezidentem, ale i s klíčovými postavami argentinské vlády, včetně poradců a architektů deregulace. Obsah schůzek zůstává neveřejný, což samo o sobě vyvolává otázky. Pokud totiž Thiel jedná jménem společnosti Palantir Technologies, pak nejde o standardní byznys. Jde o export technologické infrastruktury, která zásadně mění způsob řízení státu.

Milei, který sám sebe označuje za anarchokapitalistu, hovoří o „skvělém rozhovoru mezi anarchokapitalisty“. Jenže právě zde se objevuje zásadní rozpor. Lidé, kteří deklarují odpor ke státu, současně aktivně spolupracují na jeho technologické transformaci do podoby, která může být ještě centralizovanější než kdykoli předtím.

Algoritmy místo politiky

Podstata technologie Palantiru spočívá ve zpracování obrovského množství dat a jejich propojení tak, aby bylo možné optimalizovat rozhodování. Na první pohled jde o efektivitu. Ve skutečnosti však dochází k zásadní změně. Rozhodování se přesouvá z lidské roviny do roviny algoritmů, které jsou pro běžného člověka nepochopitelné.


Zásadní otázka zní, kdo tyto algoritmy vytváří a s jakým cílem. Nejde totiž o neutrální nástroje. Jsou výsledkem práce konkrétní skupiny lidí, kteří mají své ekonomické i politické zájmy. Jak připomíná kybernetik Stafford Beer, „účel systému je to, co dělá“. Pokud tedy systém posiluje kontrolu a dohled, pak je jeho skutečným účelem právě kontrola, bez ohledu na deklarovanou rétoriku.

To staví do ostrého světla i ideologii samotného Mileieho. Jeho radikální ekonomické reformy, které rozkládají sociální stát, probíhají paralelně s posilováním technologických nástrojů kontroly. Výsledkem není menší stát, ale stát jiného typu. Stát, který je méně viditelný, ale o to více závislý na technologických systémech.

Nová forma dominance

Historie nabízí paralely. V 19. století použily Spojené státy takzvanou „diplomacii dělových člunů“, aby otevřely Japonsko globálnímu obchodu. Dnes se podobný proces odehrává v digitální podobě. Místo lodí přicházejí datové platformy.

Palantir již uzavřel kontrakty s více než osmnácti státy. Kromě USA je hluboce integrován například ve Velké Británii, Německu, Francii či Izraeli. Další země jej využívají v různých sektorech. Tím vzniká nová forma závislosti. Stát, který přijme takový systém, postupně ztrácí schopnost rozhodovat bez něj.

Citace samotného Thiela z roku 2010 je v tomto kontextu mimořádně výmluvná: „Technologie je neuvěřitelnou alternativou k politice.“ Jinými slovy, místo přesvědčování voličů lze svět měnit prostřednictvím technologií.


Argentina se v tomto scénáři stává laboratoří. Zemí, kde se testují nové modely řízení, které mohou být později aplikovány jinde. Není náhodou, že podobné experimenty často probíhají v ekonomikách zatížených dluhy institucí jako Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka.

Výsledkem není osvobození trhu ani jednotlivce. Výsledkem je systém, který kombinuje deregulaci s technologickou kontrolou. Kombinace, která může být paradoxně stabilnější než tradiční stát, ale zároveň méně transparentní a hůře kontrolovatelná.

A právě v tomto bodě se ukazuje největší paradox celé situace. Ti, kteří hovoří o svobodě, budují infrastrukturu, která může svobodu zásadně omezit. Pokud totiž rozhodování přechází na algoritmy, které nelze veřejně kontrolovat, pak se moc přesouvá mimo dosah demokratických institucí.

Otázka tedy nezní, zda Palantir mění svět. Otázka zní, zda jej mění skutečně novým způsobem, nebo pouze posouvá staré mocenské struktury do digitální éry. A odpověď, soudě podle dostupných faktů, není pro zastánce svobody příliš povzbudivá.



Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/04/palantir-in-argentina-and-the-future-of-u-s-dominance.html