Když speleologové v lednu 1987 prozkoumávali jeskynní systém na Mount Owen na novozélandském Jižním ostrově, objevili pozůstatky velkého nelétavého ptáka. Na některých kostech se stále zachovala kůže a svalová tkáň a nejpůsobivějším nálezem byla téměř kompletní levá noha. Patřila horskému moa Megalapteryx didinus. Radiokarbonové datování kostního kolagenu určilo stáří na přibližně 3350 ± 70 let BP, tedy více než tři tisíciletí. Přesto se na noze zachovaly měkké tkáně, kožní šupiny i části svaloviny.

Pozůstatky ležely v suti v místě, kde se Blowhole Cave spojuje s Whalesmouth Cavern, zhruba 1160 metrů nad mořem. Nešlo o kompletní kostru uloženou na jednom místě, jednotlivé části těla byly rozptýlené v několika metrech sedimentu. Za mimořádné zachování pravděpodobně vděčily specifickému mikroklimatu. Silný proud suchého vzduchu mezi jeskyněmi tkáně postupně vysušil a zabránil jejich úplnému rozkladu. Tam, kde proudění nepůsobilo, se měkké části nedochovaly.


Moa tvořili skupinu velkých nelétavých ptáků, kteří žili výhradně na Novém Zélandu. Dnes vědci rozlišují devět druhů v několika rodech. Velikostí se výrazně lišili, od menších forem až po obří moa rodu Dinornis, jejichž samice mohly vážit přes 200 kilogramů a při vztyčeném krku dosahovat výšky kolem tří metrů. Jejich anatomie byla mezi ptáky výjimečná. Moa ztratili křídla natolik, že na rozdíl od pštrosů či emu neměli ani běžně patrné zakrnělé přední končetiny.

Na Novém Zélandu, kde před příchodem člověka nežili velcí původní suchozemští savci, plnili moa roli velkých býložravců. Jednotlivé druhy obývaly prostředí od nížinných lesů po horské oblasti. Megalapteryx didinus patřil k menším, horským druhům. Zachované pozůstatky naznačují, že měl peří sahající nízko po nohách, což mohlo být přizpůsobením chladnému vysokohorskému prostředí. Jeho hlavním přirozeným predátorem byl Haastův orel, jeden z největších známých orlů, který byl schopen lovit i velmi velkou kořist.


Právě mumifikované nálezy ale umožňují rekonstruovat vzhled moa mnohem přesněji než u většiny dávno vyhynulých zvířat. Nezůstaly po nich pouze kosti, ale také kůže, peří, svalovina a šupiny. Noha z Mount Owen je jedním z nejpůsobivějších příkladů. V suchém jeskynním prostředí přežila více než tři tisíce let a zachovala podobu zvířete, které dnes známe už jen z kostí, rekonstrukcí a několika mimořádně vzácných přírodních mumií.



Zdroje: 1. Birds New Zealand – Mummified moa remains from Mt Owen, northwest Nelson⁠; 2. Te Papa – Upland moa Megalapteryx didinus⁠; 3. Nature Communications – An extremely low-density human population exterminated New Zealand moa⁠