Lékař a poslanec hnutí ANO Jiří Mašek se ostře pustil do případu deseti dronů Osprey-H, které si Ministerstvo obrany objednalo pro pyrotechniky Vojenské policie, ale nikdy je neobdrželo. Stát zaplatil zálohu 17,6 milionu korun. Vojenská policie případ několik měsíců prověřovala, podvod ani zpronevěru však nezjistila a věc odložila.

„Jak jako ‚nenašli trestný čin‘? Někdo ho hledal? Někdo přece tu smlouvu podepsal, stát poslal 17,6 milionu a někdo za ty prachy nedodal to, co měl. Tečka,“ reagoval na sociálních sítích Mašek.

Zakázka vznikla v roce 2023 za působení ministryně obrany Jany Černochové z ODS. Ministerstvo objednalo deset amerických dronů Osprey-H za 29,3 milionu korun bez DPH u společností Summit Defense a Summit Advanced Systems spojených s česko-izraelským podnikatelem Doronem Schulzem. Zakázku zadalo bez otevřené soutěže v jednacím řízení bez uveřejnění. Výběr zdůvodňovalo unikátností výrobku a tím, že Summit Advanced Systems je jeho výhradním dodavatelem v Česku.

Ministerstvo poskytlo dodavateli padesátiprocentní zálohu 17,6 milionu korun. Drony měly dorazit do poloviny června 2024, nestalo se tak ale ani po prodlužování termínu. Resort nakonec od smlouvy odstoupil. Obě dodavatelské společnosti skončily v insolvenci a ministerstvo v ní přihlásilo pohledávku přesahující 70 milionů korun, která vedle zálohy zahrnuje také smluvní pokuty. Právě poměr mezi zaplacenými penězi a nedodaným zbožím je pro Maška jádrem celého případu.


Vojenská policie začala případ prověřovat na konci února 2026. Zabývala se možným podvodným jednáním dodavatelských společností, po čtyřech měsících ale dospěla k závěru, že trestný čin spáchán nebyl. Z komunikace aktérů podle jejího usnesení vyplynulo, že firmy usilovaly o splnění kontraktu, americký výrobce Easy Aerial jim však objednané drony nedodal. Podle policejního dokumentu chtěly prověřované firmy naplnit smysl smlouvy, nikoli zpronevěřit peníze. Právě tato argumentace Maška rozčílila.

„A úplně nejvíc mě vytáčí formulace, že firmy ‚chtěly naplnit smysl smlouvy‘. To je snad vtip. Smlouvy se neposuzují podle dobrých úmyslů, ale podle toho, jestli byly splněny,“ píše.



„A ještě větší absurdnost je, proč Ministerstvo obrany, které má armádu úředníků, právníků, nákupčích a specialistů, vůbec nakupuje přes nějaké prostředníky?“ ptá se.

Současně připouští, že nejde o praxi spojenou pouze s předchozí vládou. „Vím, dělalo se to i za předchozích vlád, i za té naší. Ale snad jsme se za ty roky poučili.“

„K čemu tam potom všichni ti lidé jsou?“ dodává s tím, že využití prostředníka by mělo mít pro stát jasný ekonomický smysl.

„Prostředník by měl smysl jedině tehdy, když státu prokazatelně zajistí stejnou nebo lepší kvalitu za nižší cenu, než kdyby nakupoval přímo. Jinak je to jen další článek v řetězci, který si ukousne svou marži a zdraží celý nákup,“ píše.


Resort zároveň podle zveřejněného vyjádření nezjistil při zakázce pochybení svých zaměstnanců, které by vedlo k personální či jiné odpovědnosti. Uvedl, že zakázka prošla standardním akvizičním procesem a nebylo zjištěno porušení právních předpisů ani interních pravidel.

Mašek se v závěru vrací k tomu, co považuje za základní absurditu případu: stát peníze vydal, objednané drony nedostal a trestní prověřování skončilo bez zjištění trestného činu.

„Drony nikde, peníze nikde, ale vlastně je všechno v pořádku, protože úmysly byly čisté? My zíráme, vy zíráte, bohužel i vojenská policie jen zírá, drony nemaje. To už si z lidí fakt dělají srandu, ale kdo vlastně. Politici? Úředníci?“

„No, shodneme se, budou to určitě šmejdi. Ale tady nejde o zázračné hrnce, ovčí deky, vysavače…, tady je to o ‚level výš‘,“ uzavírá Jiří Mašek.