A tím, že prý „řada vládních poslanců, senátorů i náměstků poskytuje rozhovory serveru 42TČen, který BIS označila za pokračovatele zakázaného ruského Sputniku. Podle bývalých šéfů zpravodajských služeb, Jana Berouna a Karla Randáka, významně pomáhají ruské propagandě, která je vůči Česku nepřátelská.“

Bezpečnostní informační služba (BIS) podle Brodníčkové Novinkám potvrdila, že web je pokračovatelem Sputniku. „NeČT24 je jednoznačně a prokazatelně pokračovatelem Sputniku. Je to dlouhodobý nástroj ruské propagandy. O tom svědčí nejen propagandistický obsah, ale i složení redakce,“ řekl mluvčí BIS Ladislav Šticha. Otázku, jak BIS nahlíží na to, že proruskému webu politici dávají rozhovory, však komentovat odmítl s tím, že to informační službě nepřísluší, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Bývalý šéf Vojenského zpravodajství a náměstek Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Jan Beroun by očekával ve věci zásah BIS, která by měla udělat osvětu. „Měla by říkat novým poslancům, aby nenaskakovali na takové věci. Druhá věc je, že by měla u poslanců zapracovat přirozená inteligence a zdravý rozum,“ dodal. „Měla by politiky varovat, aby rozhovory webu nedávali. Aby se nemohli vymlouvat, že tak konají nevědomě,“ řekl Novinkám. „Pokud to dělají vědomě, tak je to neomluvitelné. V lepším případě jsou padlí na hlavu, horší případ nechci ani definovat,“ dodal Beroun. „Je to legitimizace propagandy země, která nás označuje za nepřátele a která nám vyhrožuje, že bude útočit na naše továrny na drony,“ zdůraznil.

Podle bývalého ředitele ÚZSI Karla Randáka tím poslanci legitimizují celý server. „Určitě by se to nemělo dít,“ řekl Novinkám.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, kterou Brodníčková v onom článku jmenovala, adresovala řediteli BIS Koudelkovi výzvu, aby se k věci vyjádřil. Požádala ho o sdělení, zda se BIS jako kontrarozvědná zpravodajská služba s působností na území České republiky vyslovila, že jmenovaní představitelé významně pomáhají ruské propagandě. 

Pokud ano, požádala o plný text stanoviska, které BIS vydala, a vysvětlení, jaké k tomu měla důvody. Jaká právní norma BIS opravňuje takto hodnotit práci mj. ústavních činitelů. Jak oblast podobných veřejných rozhovorů spadá do oblastí činností BIS. Zda a kde je v ČR veden seznam serverů, kterému je doporučeno a kterému není doporučeno poskytovat standardní rozhovory a kde má podobná činnost oporu v právním řádu. Po obdržení daných informací pak senátorka hodlá vyvodit patřičné důsledky vůči odpovědným osobám, včetně serveru Novinky.

Pokud podobné stanovisko proti této skupině osob BIS nevydala, žádá senátorka o výslovné potvrzení, že se tak nestalo. V takovém případě doporučuje vyvodit důsledky ze závažného snižování důvěryhodnosti BIS, která by se měla proti tomu sama bránit.

Senátorka soudí, že článek, tak jak jej zveřejnily Novinky, je naprostá nehoráznost, překročil veškeré meze, a nikdy neměl být zveřejněn. Článek směřuje k omezování svobody slova v České republice. Pokud bude poskytnutí rozhovoru na aktuální téma označováno za „pomoc ruské propagandě“ jen podle toho, kde je rozhovor publikován, je zřejmé, že cílem je respondenta poškodit pro výstrahu ostatním. K tomu nelze mlčet.

Listina základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku, v čl. 17 uvádí, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, a že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu, a že tuto svobodu lze omezit pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Jaká je minulost Karla Randáka a Jana Berouna z hlediska prosazování hodnot, zakotvených v Listině, že jsou si tak jistí ve svých odsudcích? Svoboda projevu se totiž probojovává nikoliv řečmi o prosazování hodnot, ale jejich prosazováním, tedy neustálým bojem proti cenzuře a jakýmkoliv projevům autoritářství či dokonce totalitarismu, omezujícím svobodu slova. V minulém režimu to znamenalo prosazování svobody slova od domova počínaje, přes veřejný prostor, až po různé studijní skupinky (bytové semináře), vyhledáváním, pořizováním, rozšiřováním, půjčováním úzkoprofilové literatury, hudby, výtvarného umění, filmů a nikoliv v poslední řadě též účinnou obhajobou a pomocí těm, kteří za toto byli postihováni.

V jedné z nejhanebnějších kapitol novodobé historie, v březnu 2022, byl (jak s neskrývanou chutí píše novodobě normalizační Právo) „zakázán ruský Sputnik“. Žil jsem v dojmu, že se tehdejší ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun nepodílel na ostudném dopisu jemu podřízené Národní centrály kybernetických operací (NCKO) z 25. února 2022 provozovateli webů, doporučujícím znemožnit činnost vyšmírovaných webů. Nyní, s ohledem na jeho lidsky i profesně ubohé vyjádření, si už nejsem zcela jist, že v tom neměl prsty. Nevím, která varianta byla horší – zda to byl tak slabý ředitel, že si jeho podřízení dělali, co chtěli, anebo zda to je tak ubohý charakter, že to dopustil.

Každopádně lze proti tomu postavit vyjádření mluvčího BIS Ladislava Štichy, který uvedl to, co BIS (ať už oprávněně či nikoliv) pokládá za fakta, ale odmítl celou situaci „hodnotově“ komentovat. To je v pozitivním rozporu s aktivistickým a zcela neprofesionálním postojem Jana Berouna, podle něhož by BIS poslance dokonce měla varovat a dělat jim osvětu! Jestli takto ředitelé zpravodajských služeb chápou zákon, pak už se nelze divit všem těm skandálům, co se v této branži stávají, a ještě asi stanou!

To by mělo být silným argumentem pro vládu, aby v této velmi citlivé oblasti neprodleně udělala pořádek, přesně ve smyslu premiérem chápané eticky i pragmaticky vyvážené politiky státu. (Ano, i toto premiérovo uvážlivé vyjádření neonormalizačně aktivisticky překroutila tatáž Karolína Brodníčková, ale to už bylo v jiném článku, a bylo by to na další únavnou glosu.)