Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner přichází s dalším zjištěním o systému pronájmu hasičských vrtulníků spojených s podnikatelem Jaroslavem Strnadem. Navazuje přitom na práci slovenského Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK), které už v červnu 2025 upozornilo, že Česko a Slovensko měly nasmlouvané stejné stroje pro hasičskou pohotovost. Paukner nyní tvrdí, že objevil další podobný překryv, tentokrát mezi Slovenskem a Kyprem.

Jádrem jeho zjištění jsou dva vrtulníky UH-60L Black Hawk s registračními značkami OM-BHD a OM-BHE. Po předchozím odhalení ICJK byly podle zveřejněných informací doplněny mezi stroje určené pro slovenský kontrakt. Jenže oba se nyní podle Pauknera nacházejí také na Kypru, který si je pronajal pro vlastní požární sezonu. U stroje OM-BHD je situace obzvlášť zajímavá: slovenské ministerstvo vnitra jej totiž podle stanoviska zveřejněného ICJK označilo za vrtulník „prioritně“ určený pro Slovenskou republiku. Paukner přitom tvrdí, že právě tento stroj se nyní nachází tisíce kilometrů daleko na Kypru.

„Slováci platí přes 9 milionů eur za pohotovost Strnadova vrtulníku, který se ale nachází na Kypru. Tam za stejný stroj platí jakbysmet. Češi dopadli nejlépe, což původně nebylo v plánu,“ shrnuje na svém facebookovém profilu Paukner svoji tezi.

Podstatná je přitom samotná povaha služby, kterou si stát objednává. Nejde pouze o možnost vrtulník někdy využít. Podle Pauknerova čtení smluv má být v určeném období v pohotovosti a při akutním nebezpečí požáru platí reakční doba 45 minut. Pokud se tedy vrtulník prioritně určený pro Slovensko ve stejné době skutečně nachází na Kypru, nabízí se otázka, jak by mohl takovou podmínku splnit.

Jeden vrtulník, dvě země. Problém odkryli slovenští investigativci

Současná Pauknerova investigace začíná ve skutečnosti už v červnu 2025. Investigativní centrum Jána Kuciaka tehdy zveřejnilo reportáž, podle níž si Česká republika a Slovensko pronajímaly totožné vrtulníky společnosti Heli Company, přestože měly podle smluv držet hasičskou pohotovost ve dvou různých zemích.

„Tamní novináři totiž v červnu roku 2025 odkryli, že si Česká republika i Slovensko pronajímají totožné stroje Jaroslava Strnada dvakrát a dvakrát za ně také platí,“ připomíná Paukner.

Problém podle jeho interpretace nespočíval v tom, že jeden vrtulník během roku létá pro různé zákazníky. Zásadní měl být překryv období, v němž byl konkrétní stroj smluvně veden jako připravený k zásahu pro dva státy současně. Dodavatelem byla společnost Heli Company.

„Dodavatelem pronajatých strojů, které měly být v pohotovosti na dvou místech najednou, byl totiž Jaroslav Strnad a jeho společnost Heli Company. Stejná firma dodává hasící stroje a jejich pohotovost také České republice,“ píše Paukner.

Po zveřejnění reportáže ICJK následovala na slovenské straně změna. Do smluvního uspořádání byly podle informací zveřejněných centrem doplněny dva další vrtulníky UH-60L Black Hawk s registračními značkami OM-BHD a OM-BHE. Slovenské ministerstvo vnitra tehdy vysvětlovalo jejich přidání jako možnost technické náhrady.

„Boli doplnené ďalšie dva vrtuľníky UH-60L Black Hawk, ktoré môžu z technických príčin nahradiť pôvodný vrtuľník,“ uvedlo ministerstvo.


Česko smlouvy prodloužilo

Zatímco na Slovensku předchozí investigace vedla ke změně, v České republice podle Pauknera srovnatelná politická reakce nenastala. Upozorňuje naopak na pokračování spolupráce a prodloužení smluv na další období.

„V České republice se nic nestalo. Kauza nevypukla a fakt, že si dodavatel české hasičské pohotovosti nechával proplácet jeden vrtulník dvakrát od dvou států, kde měl držet pohotovost, byl politiky zcela ignorován,“ tvrdí.

Paukner současně upozorňuje na podmínky českých a slovenských smluv, které podle jeho interpretace neumožňují, aby byl vrtulník během sjednané pohotovosti jednoduše sdílen s jiným státem.

„Česká i slovenská smlouva přitom ‚sdílení‘ vrtulníků s jinou zemí kategoricky vylučuje. Dodavatel má jasně dané období pohotovosti a reakční čas 45 minut při akutní hrozbě požáru,“ píše.

Příběh se však následně paradoxně obrátil. Slovenská změna měla vyřešit problém s vrtulníky překrývajícími se s českým kontraktem. Paukner nyní tvrdí, že stroje doplněné pro Slovensko se objevují v obdobném souběhu v jiné zemi.

Po Česku přichází Kypr

„Na co již Investigativné centrum Jána Kuciaka nepřišlo, je kyperský kontrakt Strnadovy Heli Company. Ten celé anabázi dodává nový a poměrně kontroverzní rozměr,“ píše Paukner.

Kypr si podle jím citované dokumentace pro požární sezonu 2026 objednal od Heli Company čtyři vrtulníky. Jde o dva stroje EH-60A a dva UH-60L. Samotná Heli Company podle Pauknera zveřejnila také registrační značky strojů nasazených na ostrově: OM-BHD, OM-BHC, OM-BHE a OM-BHA. A právě zde podle něj vzniká nový překryv.

OM-BHD je podle dřívějšího stanoviska slovenského ministerstva vnitra vrtulník prioritně určený Slovensku. OM-BHE je druhý UH-60L, který byl doplněn do slovenského uspořádání jako možná technická náhrada. Obě registrační značky se však současně objevují mezi stroji nasazenými na Kypru.

„Opakuje se totiž totožný trend. Vrtulník OM-BHD, který slovenské Ministerstvo vnitra zmiňuje jako primární stroj v pohotovosti, je totiž zároveň ve stejném čase požární pohotovosti v obou zemích pronajat kromě Slovenska také Kyperské republice,“ tvrdí Paukner.

Jeho argumentace je jednoduchá: jeden konkrétní vrtulník nemůže být fyzicky připraven k rychlému zásahu současně na Slovensku a na ostrově vzdáleném tisíce kilometrů. Právě proto se znovu vrací ke smluvní reakční době 45 minut.

Šest strojů, ale sedm nasazení

Paukner následně skládá jednotlivé kontrakty vedle sebe. Česká republika má mít v roce 2026 pronajaty dva stroje UH-60A. Black Hawk OM-BHB drží podle jeho rekonstrukce pohotovost v Mělníku, zatímco OM-BHK v Přerově. Slovensko má jako prioritní stroj určený UH-60L OM-BHD, zatímco Kypr si současně pronajal čtveřici OM-BHD, OM-BHC, OM-BHE a OM-BHA.

Paukner v aktuálním slovenském leteckém registru při filtrování společnosti Heli Company napočítal šest příslušných strojů. Pokud se však jednotlivá nasazení podle kontraktů sečtou, vychází jich sedm. Důvodem je právě OM-BHD, který se objevuje dvakrát.

„Jaroslav Strnad vlastní pouze 6 strojů, nikoli 7, které aktivně pronajímá. Tím, že je slovenský vrtulník OM-BHD na dvou místech vzdálených tisíce kilometrů od sebe zároveň, existuje vážné riziko,“ píše Paukner.

Samotný počet ještě nevypovídá o všech detailech smluvního plnění, pro Pauknera je ale důležitým vodítkem. Nejde totiž o dva podobné Black Hawky, které by bylo možné zaměnit, ale o jednu konkrétní registrační značku figurující ve dvou souběžných kontraktech.

„Slovenský“ OM-BHD na Kypru

Publicista své tvrzení neopírá pouze o kontrakty a letecký registr. Polohu jednotlivých strojů kontroloval také prostřednictvím veřejně dostupných dat o leteckém provozu. Právě zde podle něj přichází jeden z nejsilnějších momentů celé investigace.

„Například nyní, v době psaní textu, je stroj pronajatý Slovenské republice na Kypru,“ píše Paukner o OM-BHD a odkazuje na data služby Flightradar24.

Podle jeho zjištění se na Kypru nachází také druhý UH-60L, tedy OM-BHE, který byl doplněn mezi stroje schopné v případě technických problémů zastoupit původní vrtulník.


Paukner následně formuluje svůj nejostřejší závěr: „Na Slovensku se však nyní nenachází žádný stroj z flotily Jaroslava Strnada. Slováci přitom za pohotovost i nyní platí v rámci 9milionového kontraktu.“ Pohyb jednotlivých vrtulníků lze podle něj průběžně kontrolovat prostřednictvím jejich registračních značek ve veřejných databázích leteckého provozu.

Slovensko platí až 9,3 milionu eur

Právě finanční rozměr posouvá Pauknerovo zjištění od technického problému s registračními značkami k otázce hospodaření s veřejnými penězi. Slovenský kontrakt podle něj dosahuje až 9,3 milionu eur.

Stát přitom neplatí pouze za samotnou existenci vrtulníku. Podstatou služby je jeho pohotovost a schopnost reagovat v požadovaném čase. Pokud je tedy prioritně určený OM-BHD skutečně na Kypru a na stejném místě se nachází také OM-BHE, vyvstává otázka, jakým strojem je slovenská pohotovost ve skutečnosti zabezpečena.

Paukner právě v tom vidí paradox celé kauzy. Investigace ICJK původně odkryla překryv mezi Českem a Slovenskem. Slovenská strana následně reagovala doplněním jiných strojů, jenže dva z nich se podle jeho současného zjištění objevují v kontraktu s Kyprem.

„Je paradoxem, že se díky práci ICJK ‚vyměnily‘ české vrtulníky za ty kyperské, a je to Slovensko, které dnes platí až 9,3 milionů eur za pohotovost vrtulníků, které se nachází na Kypru. Původní plán byl podle reportáže ICJK jiný – sdílet se měly právě české stroje,“ píše.

Češi paradoxně dopadli nejlépe

Výsledkem celé anabáze je podle Pauknera nečekaná situace. Česká republika, která byla součástí původního problému popsaného ICJK, dnes paradoxně vychází nejlépe. Pro českou hasičskou pohotovost mají být v roce 2026 vyčleněny dva UH-60A: OM-BHB v Mělníku a OM-BHK v Přerově. Problém s překrýváním se měl po slovenské reakci přesunout jinam.

„Češi dopadli nejlépe, což původně nebylo v plánu,“ poznamenává Paukner.

Český přístup však zároveň ostře kritizuje. Podle něj zde na rozdíl od Slovenska předchozí zjištění nevyvolalo odpovídající politickou reakci a spolupráce se Strnadem pokračovala.

„Buďme tak rádi, že se alespoň na Slovensku zachovala skutečná a poctivá investigativa, díky které se však, bohužel, celá anabáze omniprezentních vrtulníků obrátila proti samotným Slovákům,“ píše.

Kde je vrtulník, za jehož pohotovost stát platí?

Celá Pauknerova rekonstrukce nakonec směřuje k poměrně prosté otázce: co přesně stát kupuje, když platí miliony eur za vrtulníkovou pohotovost? Pokud je předmětem smlouvy schopnost zasáhnout v určitém čase, není poloha konkrétního stroje technickým detailem. Naopak se stává jednou z klíčových podmínek celé služby. Vrtulník nacházející se na Kypru může jen obtížně během 45 minut reagovat na akutní požár na Slovensku.

Stejně podstatná je otázka případného souběhu plateb. Paukner svou investigaci nadepsal jednoznačně: „Kypr, Slovensko, Česko. Strnad inkasuje několikrát za stejnou službu.“ Jde o jeho závěr postavený na propojení kontraktů, registračních značek, dřívějšího zjištění ICJK a aktuální polohy strojů.

Rozhodující proto není, že vrtulníky Heli Company během sezony působí v několika evropských zemích. To samo o sobě není ničím mimořádným. Podstatné je, zda se časově překrývají placené závazky pohotovosti konkrétních strojů a jakým způsobem je v takovém případě zajištěna služba, kterou jednotlivé státy nakupují.

Paukner v tom má jasno a svoji investigaci uzavírá výzvou směrem ke Slovensku: „Třeba se mi dnešním textem podaří Slováky pořádně nažhavit, aby ‚své‘ vrtulníky vrátili zpět do vlasti, nebo si pronajali takové, které neodletí na Kypr v době největšího ohrožení.“

Po předchozích otázkách kolem vrtulníku Čestmír tak Paukner znovu míří na letecký byznys spojený se Strnadem. Tentokrát je základní otázka ještě jednodušší: pokud Slovensko platí miliony eur za pohotovost konkrétního Black Hawku, proč je podle veřejně dostupných údajů tento vrtulník na Kypru?