Evropská unie si pro příští roky vytvořila mimořádně dlouhý seznam priorit. Chce více investovat do obrany, zvýšit konkurenceschopnost průmyslu, podporovat čipy a umělou inteligenci, zabezpečit kritické suroviny, chránit hranice, financovat energetickou transformaci, podporovat Ukrajinu a připravovat další rozšiřování Unie. Současně chce zachovat silnou zemědělskou a kohezní politiku. Teď přichází podstatně nepříjemnější část celé debaty: kdo to zaplatí.

Evropská komise navrhla pro období 2028 až 2034 víceletý finanční rámec v objemu téměř dvou bilionů eur v běžných cenách, což odpovídá v průměru 1,26 procenta hrubého národního důchodu EU. Německý kancléř Friedrich Merz však ve středu po jednání s předsedou Evropské rady Antóniem Costou požadoval škrty v řádu stovek miliard eur. Podle Merze by návrh Komise znamenal přibližně šedesátiprocentní nominální nárůst proti současnému sedmiletému rozpočtu. V době, kdy členské státy samy hledají úspory, jej označil za finančně neúnosný.


Dva biliony a stále příliš mnoho požadavků

Komise svůj návrh představuje jako rozpočet odpovídající nové geopolitické situaci. Vedle tradičních politik má výrazněji podporovat konkurenceschopnost, bezpečnost, obranu, digitální technologie a odolnost evropské ekonomiky. Nový Evropský fond pro konkurenceschopnost má soustředit podporu strategických technologií a průmyslových odvětví od umělé inteligence a polovodičů přes obranu a vesmír až po biotechnologie a dekarbonizaci průmyslu. Rozpočet má zároveň financovat ochranu hranic, migraci, připravenost na krize, zahraniční politiku a pokračující podporu Ukrajiny.

Do stejného rozpočtu se však musí vejít také zemědělství a hospodářská, sociální a územní soudržnost. Komise navrhuje velkou část prostředků spravovaných členskými státy spojit do národních a regionálních partnerských plánů. Pro méně rozvinuté regiony přitom počítá s minimálními zárukami a příjmová podpora zemědělců má být vyčleněna. Současně bude evropský rozpočet v příštím období nést splácení společného dluhu vytvořeného prostřednictvím NextGenerationEU.


Kdo zaplatí obranu a konkurenceschopnost

Zde začíná skutečný rozpočtový konflikt. Čistí plátci v čele s Německem tlačí na nižší celkový účet. Řada dalších států má naopak silný zájem na zachování peněz pro regionální rozvoj, zemědělství a další tradiční evropské politiky. Evropská komise se část problému pokouší řešit novými vlastními zdroji. Navrhuje například větší podíl příjmů z emisního systému ETS a uhlíkového vyrovnání CBAM, nový zdroj založený na nerecyklovaném elektroodpadu, příspěvek velkých společností působících v EU a příjem navázaný na spotřební daně z tabáku.

Komise tvrdí, že nové příjmy mají financovat evropské priority, pomoci splácet NextGenerationEU a současně omezit tlak na národní rozpočty. Ani to ale není politicky bezbolestné. Předseda Evropské rady Costa po jednání v Berlíně uvedl, že nelze jednoduše požadovat stále vyšší příspěvky od členských států a že Unie potřebuje nové vlastní zdroje. Merz naopak zdůraznil nutnost výdajových škrtů a odmítl další společný dluh.


Konečné rozhodnutí nebude jednoduché. Víceletý finanční rámec musí jednomyslně schválit všech 27 členských států a následně s ním musí vyslovit souhlas Evropský parlament. Evropská rada chce politickou dohodu do konce roku 2026, aby bylo možné během roku 2027 přijmout potřebnou legislativu a nový systém spustit od ledna 2028.

Česko stojí na obou stranách sporu

Pro Českou republiku nejde o vzdálenou účetní debatu mezi Berlínem a Bruselem. Česko má zájem na pokračování evropských investic do regionů a infrastruktury a současně potřebuje silnější evropskou obranu, konkurenceschopný průmysl, energetickou bezpečnost a investice do strategických technologií. Česká pozice proto dobře ukazuje celý problém.

Česká republika může oprávněně požadovat více evropských prostředků na obranný průmysl, energetiku nebo technologie. Pokud ale Německo a další čistí plátci zároveň prosadí výrazné snížení celkového rozpočtu, bude stále obtížnější všechny dosavadní i nové priority financovat ve stejném rozsahu. Česká diplomacie tak nebude vyjednávat pouze o tom, kolik peněz do země přijde. Bude muset řešit také jejich strukturu, tedy zda jsou pro českou ekonomiku cennější tradiční kohezní prostředky, nebo nové evropské programy zaměřené na obranu, průmysl a technologie a jak mezi nimi nastavit poměr.


V tomto bodě se spor o dva biliony eur mění ve spor o budoucí podobu Evropské unie. Evropa totiž dnes nemá nedostatek strategií. Má strategie pro obranu, průmysl, čipy, umělou inteligenci, kritické suroviny, energetiku, migraci, Ukrajinu i další rozšíření. Chybí odpověď na jednodušší a tvrdší otázku: které z nich je skutečně ochotna zaplatit, když nebude možné zaplatit všechny.

Merz tento problém nevytvořil. Pouze ho postavil před evropské vlády v číslech. Pokud Německo prosadí škrty v řádu stovek miliard eur a současně bude požadovat více peněz na obranu a konkurenceschopnost, skutečný boj nezačne u konečné velikosti rozpočtu. Začne ve chvíli, kdy bude nutné říci, které politiky dostanou méně. Pro Českou republiku bude tato odpověď důležitější než samotné číslo dva biliony eur.



Zdroje: 1. Reuters – Germany calls for hundreds of billions of euros in cuts to EU budget⁠; 2. Evropská komise – EU budget 2028–2034⁠; 3. Rada EU – Dlouhodobý rozpočet EU na období 2028–2034