Výrok lobbisty a poradce prezidenta Petra Koláře o možnosti hlavy státu odvolávat premiéra či členy vlády vyvolal ostré reakce mezi vládními politiky. Politolog a poslanec SPD Tomáš Doležal mluví přímo o „protiústavním vyhrožování“ a odmítá představu, že by prezident mohl předsedu vlády nebo ministry odvolávat z vlastní vůle.

Spor vychází z téměř čtyřicetiminutového rozhovoru Petra Koláře pro Seznam Zprávy. Kolář v něm hovořil o postavení prezidenta a připomněl článek 62 Ústavy, který se týká mimo jiné jmenování a odvolávání předsedy vlády a dalších členů kabinetu. Upozornil přitom, že u těchto prezidentských pravomocí není kontrasignace.

Kolář se v této souvislosti vrátil také do doby prezidenta Miloše Zemana a připomněl někdejší debaty o rozsahu pravomocí hlavy státu. „Jedna z věcí, které si pan premiér možná neuvědomuje, u článku 62 o jmenování a odvolání premiéra a ministrů není žádná kontrasignace,“ uvedl. Připomněl také, že za Zemana se o podobném výkladu diskutovalo a ústavní právník Aleš Gerloch podle něj zdůvodňoval, že takový postup je možný.

Současně výslovně řekl, že prezident Pavel nic takového nedělá. Hned poté však svůj výklad spojil přímo s premiérem: „Nic takového prezident nedělá, ale myslím si, že pan Babiš by měl začít brzdit,“ prohlásil Kolář.


Jiní oslovení politici byli výrazně ostřejší. Advokát, poslanec a předseda PRO Jindřich Rajchl, zvolený za SPD, Kolářova slova za hrozbu označil a spojil je se svou dlouhodobou kritikou jeho vlivu na Pražském hradě. Podle Rajchla se Kolář snaží získávat další podíl na moci a posouvat Českou republiku směrem k prezidentskému systému.

Poslanec ANO Denis Doksanský zase připomněl parlamentní charakter českého politického systému. Také on Kolářův vzkaz interpretoval jako možnou výhrůžku a odmítl představu, že by hlava státu měla mít volnou možnost sesadit premiéra či člena vlády.

Doležal: Prezident nemůže odvolávat podle své vůle

Podrobně se k věci vyjádřil politolog a poslanec SPD Tomáš Doležal. Jeho reakce míří přímo na otázku prezidentských pravomocí a podmínek, za kterých podle něj může hlava státu předsedu vlády nebo některého z ministrů odvolat.

Doležal odmítá, že by absence kontrasignace znamenala, že prezident může příslušnou pravomoc použít podle vlastní politické vůle. Kolářův vzkaz proto hodnotí mimořádně ostře.

„Jde o protiústavní vyhrožování. Prezident může dle Ústavy předsedu vlády a ministry odvolat jen v přesně ústavně vymezených případech, nikoli o své vůli,“ uvedl Doležal.

U jednotlivých členů kabinetu podle něj platí jasná podmínka. Prezident nemůže sám rozhodnout, že některého ministra ve funkci nechce, a následně jej odvolat. „Ministra může prezident odvolat pouze tehdy, navrhne-li mu to předseda vlády,“ zdůraznil poslanec.

Ještě podrobněji Doležal rozebírá postavení samotného premiéra. Také zde odmítá možnost, že by prezident mohl předsedu vlády odvolat kvůli politickému konfliktu nebo proto, že nesouhlasí s jeho postupem.

„Předsedu vlády může prezident odvolat jen v naprosto výjimečném případě, že vládě, kterou vede, byla vyslovena Sněmovnou nedůvěra, anebo jí nebyla vyslovena důvěra, a tato vláda, včetně předsedy, nepodala poté demisi, ačkoli je to její ústavní povinnost,“ vysvětlil Doležal.

Jeho odpověď tak míří přímo proti možnosti používat odvolání premiéra nebo ministra jako nástroj politického tlaku. Podle Doležala jsou pravomoci prezidenta v těchto případech vázány konkrétními podmínkami a hlava státu nemá volnou možnost rozhodnout o konci předsedy vlády či člena kabinetu.


„V jiných případech prezident člena vlády ani premiéra odvolávat nesmí a nemůže tím tedy ani vyhrožovat, jakkoli by se tak dělo prostřednictvím jeho poradců a vodičů,“ uvedl Doležal.

Svou reakci uzavírá stejně kategoricky. Podobné vyhrožování podle něj „svědčí o jediném, o neznalosti české ústavy a prezidentských kompetencí“.

Nejasnosti a spor o postavení Petra Koláře

Vedle samotného výkladu prezidentských pravomocí se v reakcích objevuje také dlouhodobě diskutovaná otázka Kolářova postavení v okolí Petra Pavla. Prezident jej označoval za „přítele po boku“, zatímco ve veřejné debatě bývá bývalý diplomat označován také jako prezidentův poradce.

Právě na tuto okolnost upozornila senátorka a advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. Ptala se, zda je Kolář skutečně formálním poradcem prezidenta s odpovídajícím právním postavením, a zpochybnila nestandardní charakter jeho působení v blízkosti hlavy státu. Také ona Kolářova slova směrem k premiérovi vyložila jako výhrůžku.

„Ano, Petr Kolář podle mne premiérovi vyhrožuje,“ uvedla senátorka. Za podstatnou považuje rovněž otázku, za koho Kolář při podobných veřejných vystoupeních mluví a jaký je jeho skutečný vztah k prezidentovi.


Právě proti tomuto spojení se Doležal vymezuje. Podle jeho výkladu nemůže prezident možnost odvolání premiéra či ministra používat jako prostředek politického tlaku, protože je při výkonu těchto pravomocí vázán dalšími ústavními podmínkami.

Proti sobě tak stojí dva výrazně odlišné pohledy. Kolář připomíná článek 62, absenci kontrasignace a někdejší debatu z éry Miloše Zemana, současně říká, že Pavel nic takového nedělá, a Babišovi doporučuje, aby „začal brzdit“. Doležal jeho slova naopak označuje za „protiústavní vyhrožování“ a tvrdí, že prezident nemůže premiéra ani ministry odvolávat podle své vůle.