Tato slova, stejně jako nadšení vítězné opozice, se mohou zdát přehnané. Reálně se po těchto volbách na politické scéně změní jen málo. Opozice Senát pevně ovládala před volbami a na tom se po volbách  nic nezmění. V jeho čele zůstane symbol progresivistického úpadku ODS Miloš Vystrčil a senátorský klub ANO bude mít místo 15 současných členů pouze 14 z celkového počtu 81. Takže nic nového pod sluncem.

Přesto však tento volební debakl ANO, který je pro zdaleka nejsilnější politickou sílu v zemi nevídanou porážkou, vede k hlubším úvahám o slabinách a limitech Babišova hnutí.  Je pravdou, že se jednalo o významem menší volby v průběhu volebního cyklu, v nichž obvykle dochází k posílení opozice a korekci politického trendu nastoleného parlamentními volbami.  Nespokojení voliči opozice jsou motivováni dát najevo své preference a přicházejí volit v hojnějším počtu, zatímco voliči vládních stran propadají uspokojení a zůstávají více doma. To je obvyklý vývoj, ale v tomto případě byl nedostatek voličské podpory pro kandidáty ANO alarmující, i když připustíme, že dvoukolový systém nevyhovuje společnost silně polarizujícím politickým silám, kterými hnutí ANO a především osobnost Andreje Babiše nepochybně jsou.

Proběhlé volby ukázaly, že identifikace voličů s hnutím ANO není příliš silná. Babišův politický projekt přes svou dominantní pozici na politické scéně je stále velmi početně malým uskupením. Počet jeho členů se pohybuje kolem 3-4 tisíc osob, což je pro politické pokrytí celé republiky zjevně nedostatečné. Pro jeho fungování i image v politice a společnosti je zcela rozhodující osoba jeho zakladatele, předsedy a současného premiéra. On ho vybudoval, na každodenní bázi řídí a dává jeho politice ad hoc směr a obsah.  Hnutí ANO je ideově nevyhraněné, účelově pragmatické a před ideovým zakotvením dává přednost technokratickým přístupům a politickému marketingu.

Voliči a podporovatelé se proto s hnutím ANO neidentifikují jakožto s vlastním projektem, který by vyjadřoval ideály a hodnoty, které sdílejí, ale zastávají spíše pozici jakýsi klientů nebo zákazníků úspěšného byznysmena, který jim slibuje splnit jejich přání, priority a zájmy. Chybí zde ideové pouto mezi voliči a politickou stranou, které je v politice podstatné, přesvědčení a identifikace voliče s politickou stranou, jíž dává hlas. V případě ANO žádný takový ideový obsah neexistuje.

Hnutí proto v jeho relativně dlouhé historii nedělalo problémy přecházet z levice na pravici a zpět, slibovat všem všechno a brát voliče konzervativcům i socialistům. Obzvláště úspěšné bylo v levé části politického spektra, kde přebralo voliče a přivedlo do politického propadliště tradiční levicové strany jako je ČSSD a KSČM. ANO se stalo na této straně politického spektra dominantní silou politické scény a především nadějí pro nejchudší regiony s největšími ekonomickými a sociálními problémy, jako jsou Karlovarsko a Ústecký či Severomoravský kraj, nebo obecně venkov.  Tam byla a je jeho hlavní voličská základna a tam také vždy spolehlivě vítězilo.

Dnes v senátních volbách neuspělo nikde, ani tam. Prohra na Chebsku, v Karviné, v Ostravě, v komunálních volbách v Ústí nad Labem a jinde ukazuje na zklamání, které se po roce vlády ANO v jeho tradičních volebních baštách šíří. Klientský vztah mezi voličem a politikem začíná selhávat, šíří se zklamání a deziluze, politik nedodává, co sliboval, a volič zůstává doma. S hnutím ANO se identifikuje slabě, není totiž s čím, a to jak personálně, tak ideově.

Ekonomická a politická realita nejsou pro plnění slibů a nadějí příznivé. Hnutí ANO chce rozdávat, ale není z čeho. Schodek připravovaného rozpočtu je sice rekordní, ale heslem doby není rozdávání, ale šetření, škrty a ve vzduchu visí zvyšování daní. Situace v EU, Německu a na Ukrajině i Blízkém východě je neutěšená, hrozba inflace akutní, úroky vysoké, budoucnost velmi nejistá.