ECB v uplynulém týdnu jasně dala najevo, že vnímá inflační tlaky spojené s koncem pandemie jako dočasné a nehodlá na ně nijak reagovat. V podobném duchu se nesla i slova šéfa polské NBP - první středoevropské centrální banky, která již v červnu měla zasedání. Útlum nákupů vládních dluhopisů vysvětlil guvernér sezónností v nákupech a zatím odmítá hovořit o obratu v měnové politice.

Tento týden je na programu “nejtěžší váha” mezi centrálními bankami - americký Fed. Na jedné straně počítáme také s tím, že jeho šéf Jerome Powell bude zdůrazňovat přechodnost inflačních tlaků s odkazem na velkou zásobárnu nevyužitých pracovních sil. Na druhé straně Spojené státy mají přece jen pracovní trh v lepší kondici než eurozóna, o poznání silnější jádrové inflační tlaky a také daleko výraznější (a bezprecedentní) rozpočtový stimul. I když tedy rétorika Fedu zůstane holubičí, bude hodně zajímavé sledovat dvě věci. Za prvé, jak se změní prognóza inflace (ta na konci roku 2023 byla lehce na d prognózou). A za druhé, jak se změní odhad sazeb centrálních bankéřů (tzv. dot-plots) - ty ukazovaly na březnovém zasedání na stabilitu sazeb do konce roku 2023. Uvidí se, zda poslední nárůst inflace přece jen některé bankéře nezvyklá.

Následující týden pak bude na programu zasedání ČNB a maďarské NBH. Obě centrální banky berou inflaci o poznání víc vážně než ECB. Což je dáno na jedné straně vyššími inflačními tlaky (při porovnání s eurozónou) a současně také výrazně napjatější situací na trhu práce, která zvyšuje rizika průsaku “dočasně” vyšší inflace do inflačních očekávání a mzdových vyjednávání. I proto očekáváme první růst úrokových sazeb v Maďarsku již v červnu. ČNB pravděpodobně bude v červnu také vážně zvažovat růst sazeb, a i když se k němu podle našich odhadů odhodlá asi až v srpnu, její postup “vpřed” pak bude v rámci regionu nejrychlejší. I proto jsme posílili náš výhled na korunu a do konce roku se podle nás může dostat pod 25,00 EUR/CZK.