Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zahájil v srpnu kontrolu správy daně z nemovitých věcí. Do července 2027 bude prověřovat Ministerstvo financí, Generální finanční ředitelství a finanční úřady pro Prahu, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Cílem je ověřit peněžní prostředky související se správou této daně a zjistit, zda Finanční správa postupovala v souladu s právními předpisy.

Na samotné kontrole není nic mimořádného. NKÚ správu daní prověřuje dlouhodobě a jeho předchozí kontroly odhalily konkrétní nedostatky v daňových procesech, informačních systémech i postupech finančních úřadů. Nová kontrola ale znovu otevírá otázku, která se v českém kontrolním systému objevuje překvapivě málo: kolik samotná kontrola stojí a jak stát měří, co za tuto cenu skutečně získal? Nejde pouze o rozpočet NKÚ. Návrh státního rozpočtu na rok 2027 počítá pro úřad s výdaji zhruba 718,5 milionu korun. Finanční správa má přitom na zabezpečení svých úkolů k dispozici přes 15 miliard korun.


Jedna kontrola znamená tisíce hodin práce

NKÚ sám uvádí, že kontrolní akce trvá v průměru deset měsíců a podle rozsahu se jí účastní pět až třicet kontrolorů. Příprava kontroly zabere v průměru dvanáct týdnů a podílí se na ní šest kontrolorů. Samotný výkon kontroly trvá v průměru patnáct týdnů a účastní se jej jedenáct kontrolorů. Z těchto údajů nelze jednoduše vypočítat přesný počet člověkohodin, protože pracovníci nemusí celou dobu věnovat pouze jedné kontrolní akci. Rozsah práce je ale zřejmý. Jen samotná kontrolní fáze představuje značnou personální kapacitu NKÚ a předchází jí několikaměsíční příprava.

Stejně důležité je to, co se děje na druhé straně. Kontrolovaná instituce musí určit kontaktní osoby, dohledávat dokumentaci, poskytovat data, vysvětlovat postupy, reagovat na zjištění a následně studovat kontrolní protokol. Může podávat námitky a po ukončení kontroly připravuje opatření k nápravě. Materiál potom může pokračovat na vládu a do Parlamentu. U současné kontroly daně z nemovitých věcí jde o pět institucí. Na součinnosti se proto mohou podílet pracovníci Ministerstva financí, GFŘ, tří finančních úřadů, metodici, právníci, analytici a vedoucí zaměstnanci. Jejich čas není zdarma. Pouze se nevykazuje jako výdaj NKÚ.


NKÚ chybu najde, peníze ale často vymáhá někdo jiný

Historie daňových kontrol NKÚ ukazuje, že jeho práce může mít významný systémový přínos. Při kontrole správy daně z příjmů fyzických osob například upozornil na složitost systému, problémy informačního systému ADIS i konkrétní nesprávné postupy finančních úřadů. Současně se pokusil hodnotit efektivitu samotné daňové správy: v roce 2015 připadalo u této daně na jednu korunu nákladů Finanční správy 156 korun příjmů, zatímco v průměru za všechny jí spravované daně to bylo 73 korun.

Další kontroly přinesly výrazná čísla u nástrojů proti daňovým únikům. NKÚ například popsal, že Finanční správa prostřednictvím kontrolních hlášení za šest let identifikovala přes deset milionů rizikových transakcí a doměřila téměř 11 miliard korun DPH. Zde je ale nutné udělat zásadní rozlišení. Těchto jedenáct miliard není výnosem kontroly NKÚ. Doměřila je Finanční správa pomocí svého vlastního kontrolního nástroje. NKÚ následně prověřoval, jak systém funguje a jaké výsledky přináší.


NKÚ uvádí, že vláda přijímá nápravná opatření k více než 85 procentům jeho kontrolních závěrů. Úřad následně jejich plnění sleduje a může provést následnou kontrolu. Sám NKÚ současně upozorňuje, že ne všechna přijatá opatření mají stejnou kvalitu a některá mohou být pouze formální. To je důležité. Přijaté opatření ještě není výsledek. Výsledkem je až chyba, která se neopakuje, nižší náklad, vyšší výběr, zabránění ztrátě veřejných prostředků nebo prokazatelně lepší fungování státu.

Navíc NKÚ není sankčním orgánem. Je orgánem nalézacím. Pokud například zjistí skutečnosti nasvědčující porušení rozpočtové kázně, sám neukládá odvod ani penále. Věc může následně řešit příslušný finanční úřad, a tím vzniká další správní proces. Jedno zjištění tak může postupně zaměstnat NKÚ, kontrolovaný úřad, Finanční správu a případně další odvolací či soudní orgány. Každý tento stupeň může být právně nezbytný. Každý ale spotřebovává další čas a peníze.

Stát měří chyby, hůře měří efekt samotné kontroly

Zde je slabina celého systému nejviditelnější. NKÚ vykáže počet kontrolních akcí, kontrolované objemy a zjištěná pochybení. Finanční správa vykáže počet daňových kontrol a doměřené částky. Ministerstva vykazují přijatá nápravná opatření. Mnohem obtížněji se hledá odpověď na prostou otázku: kolik stála kontrola od začátku do konce a co díky ní stát skutečně získal?


U některých kontrol může být výsledná bilance mimořádně příznivá. Pokud několik měsíců práce odhalí systémovou chybu, která by stát každoročně stála stovky milionů, je smysl kontroly zřejmý. U jiných může výsledek skončit u několika doporučení a rozsáhlého administrativního procesu bez snadno doložitelného finančního přínosu. Bez znalosti úplných nákladů a výsledků ale stát neumí obě situace objektivně porovnat.

To není argument proti NKÚ. Kontrola veřejných peněz je nezbytná a nezávislý kontrolní úřad má v systému státu důležitou roli. Proto však musí být legitimní klást i jemu stejnou otázku, kterou pokládá ostatním: je jeho činnost účelná, hospodárná a efektivní? Nová kontrola daně z nemovitých věcí může být dobrým testem. Až v roce 2027 skončí, nestačilo by znát pouze počet zjištěných nedostatků. Mělo by být možné říci také, co se v práci Finanční správy změnilo, zda se změna osvědčila a jaká byla cena celé kontrolní operace na obou stranách.

Pokud tuto odpověď stát neumí dát, nemůže spolehlivě říci ani to, zda byla kontrola levná, drahá, mimořádně účinná nebo jen administrativně náročná. To je paradox systému, jehož úkolem je měřit efektivní nakládání s veřejnými penězi. Stát velmi podrobně kontroluje, zda jsou efektivní ostatní. Mnohem hůře ale dokládá efektivitu samotného kontrolního řetězce.



Zdroje: 1. NKÚ – kontrola a průběh kontrolních akcí⁠; 2. NKÚ – kontrola 26/19 Správa daně z nemovitých věcí⁠; 3. NKÚ – plán kontrolní činnosti na rok 2026⁠; 4. NKÚ – správa daně z příjmů fyzických osob⁠; 5. NKÚ – výsledky kontrol opatření proti daňovým únikům⁠; 6. Ministerstvo financí – návrh státního rozpočtu na rok 2027⁠; 7. NKÚ – kontrolní standardy⁠