Volby v Bosně a Hercegovině nepřinesly zásadní změnu politického uspořádání země. Předběžné výsledky po sečtení více než 95 procent volebních míst ukazují, že v tříčlenném státním předsednictvu zasednou představitelé rozdílných politických směrů a v Republice srbské si silné postavení udržel SNSD spojený s dlouholetým bosenskosrbským lídrem Miloradem Dodikem.

Bosenské křeslo v předsednictvu míří k dosavadnímu členovi Denisu Bećirovićovi ze sociálnědemokratické SDP. Mezi chorvatskými kandidáty vedla Darijana Filipovićová z nacionalistické, ale proevropsky orientované HDZ BiH. Srbské místo podle předběžných výsledků obhájila Željka Cvijanovićová z SNSD se ziskem 55,41 procenta hlasů v Republice srbské. Volební účast dosáhla pouze 42,02 procenta. Nízká účast přichází v době dlouhodobé politické stagnace, pomalého hospodářského růstu a nespokojenosti s vleklým procesem přibližování země k Evropské unii.

SNSD zůstává klíčovou silou Republiky srbské


Výsledek je důležitý především kvůli zahraničněpolitické orientaci vedení SNSD. Dodik dlouhodobě prosazuje těsné vztahy se Srbskem a Ruskem a krátce před volbami znovu navštívil Moskvu, kde jednal s Vladimirem Putinem. Rusko jej podporovalo také během konfliktu bosenskosrbského vedení s institucemi centrálního státu a mezinárodním vysokým představitelem.

Moskva má zájem zachovat svůj vliv v Republice srbské a brzdit další přibližování Bosny k západním strukturám. Zachování silných pozic SNSD proto znamená, že ruský politický vliv v jedné ze dvou bosenských entit nekončí. Zároveň ale výsledek nelze interpretovat jako celkové vítězství proruského směru. V bosňácko-chorvatské části země zůstávají silné strany podporující členství v Evropské unii a evropskou integraci podporují také některé hlavní chorvatské politické síly.

Evropská cesta zůstává pomalá

Bosna a Hercegovina získala status kandidátské země Evropské unie v prosinci 2022. Evropská rada v březnu 2024 rozhodla o otevření přístupových jednání a pověřila Evropskou komisi přípravou vyjednávacího rámce. Faktická jednání však dosud nezačala.


Tento systém pomohl udržet mír, zároveň ale umožňuje jednotlivým politickým blokům blokovat rozhodnutí na státní úrovni. Evropská integrace proto nezávisí pouze na deklarované podpoře členství, ale na schopnosti soupeřících stran shodnout se na konkrétních zákonech a institucionálních změnách. Volby tuto základní překážku neodstranily. Vznikne-li opět složitá koalice založená na dohodě etnických a regionálních stran, bude rychlost evropských reforem záviset na jejich ochotě ke kompromisu.

O Bosnu soupeří EU, Rusko i Spojené státy

Politický význam Bosny přesahuje její velikost. Evropská unie považuje integraci západního Balkánu za součást své bezpečnostní politiky. Rusko se naopak snaží udržet svůj tradiční vliv především prostřednictvím Republiky srbské a vazeb na Srbsko.


Washington a Brusel se navíc v posledním období rozcházely také v pohledu na budoucnost úřadu vysokého představitele, který dohlíží na civilní část Daytonské dohody. Bosna se tak nestává jen prostorem soupeření mezi Západem a Ruskem, ale v některých otázkách také místem rozdílných zájmů Spojených států a Evropské unie.

Výsledek voleb tuto rovnováhu zásadně nemění. Proevropské síly zůstávají významnou součástí centrální politiky, zároveň však SNSD udržel rozhodující pozice v Republice srbské. Další postup Bosny směrem k EU proto bude záviset především na tom, zda jednotlivé části země dokážou překonat dlouhodobé blokády.

Pro Evropskou unii včetně České republiky je vývoj důležitý i z širšího hlediska. Pokud chce Brusel skutečně dokončit integraci západního Balkánu, Bosna bude jedním z nejtěžších testů. Třicet let po Daytonské dohodě totiž stále zůstává zemí, v níž se domácí etnické rozdělení prolíná se soupeřením Bruselu, Moskvy a Washingtonu.