Ruským hokejistům se po více než čtyřech letech otevírá cesta zpět na světové šampionáty. Rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže CAS však místo uklidnění situace vyvolalo jeden z nejvážnějších sporů v mezinárodním hokeji posledních let. Zatímco arbitři dospěli k závěru, že Mezinárodní hokejová federace IIHF dostatečně neprokázala důvody pro pokračující vyloučení ruských reprezentací, několik evropských zemí už oznámilo, že proti Rusku odmítne nastoupit. Do diskuse vstoupili politici, sportovní funkcionáři i pořadatelé šampionátů. A svůj pohled nabídli také čtenáři serveru Prvnízprávy.cz. Jejich hlasování ukázalo, že ani mezi účastníky ankety nepanuje na návrat Rusů jednotný názor.

Výsledek přichází v okamžiku, kdy se světový hokej ocitl před neobvyklým problémem. Jedna z nejúspěšnějších reprezentací jeho historie získala právní rozhodnutí umožňující návrat do soutěží, ale řada potenciálních soupeřů s ní odmítá hrát. Vzniká tak situace, kdy sportovní arbitráž stanovila právní rámec, jehož praktické naplnění může zásadně změnit podobu připravovaných turnajů. Spor přitom dávno přesáhl otázku, zda ruský tým nastoupí na led. Dotýká se samotného smyslu sportovních sankcí, odpovědnosti sportovců za jednání jejich státu i toho, kdo má v mezinárodním sportu poslední slovo.

CAS rozhodl proti IIHF. Čtyřletý zákaz neobstál

Mezinárodní sportovní arbitráž se sídlem ve švýcarském Lausanne rozhodla 30. října 2026 ve prospěch Ruské hokejové federace, která napadla pokračující vyloučení svých reprezentačních týmů ze soutěží IIHF. Arbitři dospěli k závěru, že mezinárodní federace nepředložila dostatečné důkazy, které by odůvodňovaly další zákaz účasti ruských reprezentací z bezpečnostních důvodů.

Rozhodnutí se týká pěti světových šampionátů v roce 2027. Vedle mužského mistrovství světa v Německu zahrnuje také juniorský šampionát v Kanadě, mistrovství světa žen a oba světové turnaje hráčů a hráček do osmnácti let. Nejde tedy o symbolické gesto ani o rozhodnutí týkající se několika jednotlivců. CAS otevřel otázku návratu celých ruských reprezentačních výběrů do mezinárodního hokeje.

Rusko bylo ze soutěží IIHF vyloučeno po zahájení rozsáhlé invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Mezinárodní federace tehdy argumentovala především bezpečností účastníků a ochranou integrity soutěží. Zákaz byl v následujících letech prodlužován a ruská reprezentace tak chyběla na světových šampionátech i dalších významných turnajích. Pro zemi, která patří k historicky nejúspěšnějším hokejovým velmocím, šlo o mimořádně citelný zásah.


Tento rozdíl je podstatný. Sportovní federace mohou přijímat opatření na ochranu bezpečnosti svých soutěží, jejich rozhodnutí však musí obstát také z hlediska pravidel a přezkumu. Pokud je zákaz odůvodňován konkrétními bezpečnostními riziky, nestačí pouze obecné přesvědčení, že účast určitého týmu je nežádoucí. Je nutné doložit, proč jsou daná opatření potřebná a přiměřená.

Ruská strana rozhodnutí přivítala jako významný úspěch. Ministr sportu Michail Děgťarjov označil verdikt za konec diskriminace ruského hokeje a návrat na místo, které podle něj Rusku právem náleží. Moskva dlouhodobě tvrdí, že ruští sportovci nemají být vylučováni z mezinárodních soutěží kvůli rozhodnutím politického vedení své země.

Mezinárodní hokejová federace reagovala opačně. Ve svém oficiálním stanovisku vyjádřila nad rozhodnutím zklamání a zdůraznila, že původní opatření považuje za nezbytná k ochraně bezpečnosti účastníků a regulérnosti soutěží. Současně potvrdila, že autoritu CAS respektuje a bude postupovat v souladu s jeho verdiktem.

Právní rozhodnutí však podle IIHF neodstraňuje organizační komplikace, které návrat Ruska přináší. Přípravy některých šampionátů jsou již v pokročilé fázi, rozdělení účastníků bylo stanoveno a pořadatelé pracují s konkrétním harmonogramem zápasů. Zařazení další reprezentace může vyžadovat změny soutěžního formátu, cestovních plánů, ubytování i bezpečnostních opatření.

Příkladem je mužské mistrovství světa 2027 v Německu. Turnaj má již určené účastníky a mezi kvalifikovanými zeměmi figuruje také Ukrajina, která se do elitní skupiny vrací po dvaceti letech. Případné zařazení Ruska tak vytváří nejen organizační problém, ale také mimořádně citlivou politickou a bezpečnostní situaci.

Otevřená zůstává rovněž otázka, jak by se ruská reprezentace do soutěží konkrétně začlenila a jaké podmínky by se vztahovaly na její vystupování. Samotné rozhodnutí arbitráže totiž automaticky nevyřešilo všechny praktické otázky účasti. Verdikt CAS tak znamená významný právní posun, nikoliv záruku, že se ruský tým bez dalších komplikací objeví na každém z dotčených šampionátů. O to složitější je situace, když proti jeho návratu vystupují samotní účastníci turnajů.

Češi, Finové i Švédové odmítají hrát. Hokej stojí před problémem

Reakce evropských hokejových svazů přišla bezprostředně po zveřejnění rozhodnutí. Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Lotyšsko a Česká republika daly najevo, že proti ruské reprezentaci na mistrovství světa 2027 nehodlají nastoupit. Jejich představitelé argumentují pokračující válkou na Ukrajině a odmítají návrat Ruska do mezinárodního hokeje za současných okolností.


Podobně reagovalo Finsko, jehož hokejová federace oznámila, že proti Rusku nebude nastupovat, dokud bude pokračovat válka na Ukrajině. Švédský svaz rovněž odmítl možnost vzájemných zápasů za současné situace. Norsko a Dánsko se připojily s argumentem, že návrat Ruska by mohl narušit důvěryhodnost mezinárodních soutěží.

Odmítavý postoj má také německý hokejový svaz, přestože právě Německo má v květnu 2027 pořádat mužské mistrovství světa. Jeho předseda Frank H. Lutz upozornil, že účast Ruska by měla pro pořadatelskou zemi vážné bezpečnostní, politické i ekonomické důsledky. Německá federace proto začala vyhodnocovat další postup včetně dopadů na samotné pořádání turnaje.

Tady se ukazuje největší komplikace celého případu. Mezinárodní hokejová federace má respektovat rozhodnutí arbitráže, ale současně musí zajistit regulérní průběh soutěží. Pokud několik reprezentací odmítne nastoupit proti jednomu z účastníků, vzniká otázka kontumací, možných disciplinárních postihů a zachování sportovní spravedlnosti vůči ostatním týmům.

Nelze přitom předem tvrdit, že odmítnutí zápasu bude bez následků. Soutěžní řády obsahují pravidla pro nenastoupení k utkání a jejich použití by záviselo na konkrétních okolnostech i rozhodnutí příslušných orgánů. Pro IIHF by tak mohl vzniknout další spor, tentokrát nikoliv s Ruskem, ale s členskými federacemi, které se odmítají jeho návratu přizpůsobit.

Vedle evropských svazů se proti okamžitému návratu postavila také Kanada. Premiér Mark Carney dal najevo, že ruské a běloruské reprezentační týmy nemají za pokračující války na Ukrajině startovat na juniorském šampionátu pořádaném v Kanadě. Právě tento turnaj má přitom začít již 26. prosince 2026 a představuje první významnou praktickou zkoušku nového rozhodnutí.


Zastánci vyloučení připomínají, že reprezentace není pouze souborem jednotlivých sportovců. Na mezinárodních turnajích vystupuje pod státní vlajkou, zaznívá národní hymna a úspěchy mohou být využívány také k politické prezentaci. V případě Ruska navíc existuje dlouhodobé propojení vrcholového sportu se státní reprezentací a politickým vedením.

Odpůrci kolektivních zákazů naopak poukazují na to, že jednotliví hokejisté nerozhodují o zahájení války a jejich sportovní kariéry jsou časově omezené. Čtyřleté vyloučení může pro část hráčů znamenat ztrátu nejdůležitějších reprezentačních příležitostí, aniž by měli možnost ovlivnit důvody, pro které byl zákaz zaveden.

Právě zde se střetávají dva legitimní, ale obtížně slučitelné principy. Na jedné straně snaha zabránit tomu, aby se mezinárodní sport stal prostředkem politické prezentace státu vedoucího útočnou válku. Na straně druhé požadavek, aby sportovní sankce měly jasná pravidla, byly přiměřené a nepřenášely odpovědnost na jednotlivce bez dostatečného odůvodnění.

Debatu komplikuje také rozdílný přístup jednotlivých sportů. Ruští sportovci v některých disciplínách za stanovených podmínek nastupují jako neutrální jednotlivci, zatímco v jiných zůstávají reprezentační týmy vyloučeny. Ruští hokejisté současně působí v severoamerické NHL, kde se na ně nevztahuje stejný zákaz jako na ruskou reprezentaci v soutěžích IIHF.

NHL je ovšem profesionální klubovou soutěží, nikoliv turnajem národních týmů. Rozdíl v pravidlech proto sám o sobě nedokazuje nespravedlivý přístup. Přesto vyvolává otázku, zda lze v dlouhodobém horizontu udržovat výrazně odlišné podmínky pro sportovce podle toho, v jaké soutěži nastupují.

Pro fanoušky navíc představuje případný návrat Ruska také sportovní otázku. Ruský a předtím sovětský hokej patří k historicky nejúspěšnějším na světě. Souboje s Kanadou, Československem, později Českem, Švédskem nebo Finskem vytvářely významnou část historie světových šampionátů. Nepřítomnost ruské reprezentace proto změnila sportovní složení turnajů, přestože důvody jejího vyloučení sahají daleko za hranice stadionů.

Návrat jedné hokejové velmoci by však za současných okolností mohl zároveň ohrozit účast několika dalších. Mezinárodní federace tak musí řešit situaci, v níž respektování rozhodnutí CAS nemusí samo o sobě zajistit bezproblémové uspořádání mistrovství světa.

Přes 96 tisíc hlasů. Čtenáři se v návratu Rusů neshodují

Do vyhrocené debaty vstoupila také anketa serveru Prvnízprávy.cz, která probíhala od 31. října do 5. listopadu 2026. Během šesti kalendářních dnů v ní hlasovalo 96 228 čtenářů. Takto vysoká účast ukazuje, že téma návratu ruských hokejistů vyvolalo mezi návštěvníky serveru značný zájem.

S rozhodnutím CAS souhlasilo 41 procent hlasujících, proti bylo 31 procent a dalších 28 procent odpovědělo, že neví. Souhlasná odpověď tak získala největší podporu, nepředstavovala však nadpoloviční většinu všech účastníků. Zároveň téměř tři desetiny hlasujících nezaujaly jednoznačné stanovisko.


Ani tento výsledek ovšem nelze interpretovat jako podporu ruské invaze na Ukrajinu. Hlasující odpovídali na otázku týkající se rozhodnutí sportovní arbitráže. Souhlas mohl vycházet z přesvědčení, že sportovci nemají nést kolektivní odpovědnost za jednání svého státu, z důrazu na právní pravidla nebo z čistě sportovního pohledu. Anketa však důvody jednotlivých odpovědí nezjišťovala.

Podobně ani nesouhlas s verdiktem CAS nemusí znamenat odmítání ruských sportovců jako jednotlivců. Může vycházet z přesvědčení, že reprezentační sport je neoddělitelně spojen se státem, jehož barvy hráči hájí, nebo z obav o bezpečnost účastníků a regulérnost soutěží.

Zvláštní pozornost si zaslouží 28 procent nerozhodnutých. U otázky, která propojuje sportovní pravidla, mezinárodní právo, válku a bezpečnost, nemusí být váhání překvapivé. Část účastníků může uznávat právo sportovců soutěžit a současně chápat důvody zemí, které proti Rusku odmítají nastoupit. Jiní mohou čekat na konkrétní podobu návratu a podmínky, za kterých by se uskutečnil.

Anketa Prvních zpráv je dobrovolným internetovým hlasováním, nikoliv reprezentativním průzkumem veřejného mínění. Její výsledky proto vypovídají o postojích zúčastněných čtenářů a nelze je automaticky vztahovat na všechny české občany ani na celou hokejovou veřejnost. Přesto představují konkrétní pohled na téma, které v posledních dnech vyvolalo mimořádně silné reakce.

Zásadní otázkou nyní zůstává, jak se IIHF s rozhodnutím CAS vypořádá. Mezinárodní federace už připustila, že musí hledat řešení ve spolupráci s národními svazy, pořadateli a příslušnými úřady. Vedle bezpečnostních opatření bude nutné řešit také víza, cestování, složení turnajů a možné následky odmítnutých zápasů.

Situaci dále komplikuje skutečnost, že světový šampionát není soutěží, v níž by pořadatel mohl jednoduše přidat jedno mužstvo bez dopadu na ostatní účastníky. Každá změna může zasáhnout rozlosování, systém skupin, délku turnaje i sportovní práva již kvalifikovaných reprezentací. Pokud se navíc některé země rozhodnou nenastoupit, bude nutné vyřešit, zda a jak lze soutěž zachovat v regulérní podobě.

Pro Českou republiku má spor také bezprostřední význam. Český hokej patří mezi federace odmítající návrat Ruska za současných okolností. Případné zařazení ruské reprezentace do turnajů proto může české funkcionáře postavit před konkrétní rozhodnutí, jak sladit vlastní postoj s pravidly mezinárodní federace a rozhodnutím sportovní arbitráže.

Zatím není jisté, jak budou jednotlivé šampionáty nakonec vypadat. Jisté je, že rozhodnutí CAS otevřelo otázku, kterou samotný právní verdikt nemohl definitivně uzavřít. Mezinárodní hokej musí najít způsob, jak respektovat závazná rozhodnutí, zajistit bezpečnost a současně zachovat smysluplnou soutěž.

Anketa Prvních zpráv ukázala, že mezi 96 228 hlasujícími převažuje souhlas s návratem ruských hokejistů na světové šampionáty, zatímco evropské hokejové svazy se proti němu výrazně stavějí. Rozhodnutí CAS přitom neukončilo spor o místo Ruska v mezinárodním sportu. Naopak jej posunulo do fáze, kdy budou muset funkcionáři převést právní verdikt do konkrétních pravidel a přijmout odpovědnost za jejich důsledky. Po čtyřech letech zákazů tak světový hokej stojí před otázkou, na kterou samotná arbitráž odpověď nedala: jak umožnit návrat jedné reprezentace, aniž by se rozpadla shoda potřebná k uspořádání společného mistrovství světa.