Mezi ně v Praze  přišel v úterý 20. října 2026 se svým otcem, aby vyprávěl, co jej čeká a nemine.  

„Zatím doufám, že dobře, ale už mi začíná příprava na ni i na přijímačky na vysokou školu.  Nejsem úplně učební typ, že bych ležel v knížkách, spíš ty texty hodím do chatu, ať mě zkouší, a zatím to funguje."

„Šel bych spíš do Brna. Tam mají pro nevidomé učebnice, celkově je škola pro nás lépe uzpůsobená, ale kdybych udělal přijímačky na obě školy, tak bych si vybral Prahu."

„Už sonduju i u kámošů, jak to dělají a jak se orientují ve velkých městech. Já se naučím pár cest, které pro mě budou hlavní. Z hlavního nádraží na byt, do školy a na bazén, pak už to bude na mně. Máme vysílačku VPN, pomocí níž si hledáme třeba číslo tramvaje a směr. Navíc Praha i Brno jsou pro nevidomé dobře připravené, v Tachově všude přechody uzpůsobené nemáme."

„Oni chtějí do Brna se mnou na ten rok před paralympiádou. Já bych ale chtěl být sám, s tím, že za nimi budu samozřejmě jezdit."

„Bylo to boží. Naposledy jsem s nimi plaval někdy v deseti letech a ta atmosféra byla bomba. Čtyřstovka se mi docela povedla. Zatím jsem pod hranicí, co by vzali na mistrovství republiky, ale chceme se s trenérem pokusit se kvalifikovat i na krátkém bazénu. Potřebuju se vyzávodit. Trenér říká, že v tréninku plavu super, ale když přijde závod, nějaké chyby tam jsou. A ty závody s vidícími mi pomáhají."

„Každá drobná ztráta je znát. Když narazím do dráhy, nepovede se mi ideálně obrátka, nebo pomaleji vystartuju, hned je to znát. Obrátky jsme zlepšili, ale pořád je stovka kraulem v pětadvacetimetrovém bazénu masakr, ta rychlost byla obrovská,"  řekl  plavec z Halže u Tachova, který  startoval na plzeňských sprintech mezi plavci bez handicapu, aby tam v krátkém bazénu na západě Čech dosáhl i osobního rekordu.  

---