Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner se po roce vrací k miliardovému nákupu hasicích vrtulníků, který připravilo Ministerstvo vnitra za působení Víta Rakušana. Ve svém rozsáhlém příspěvku porovnává české ceny se zahraničními kontrakty, připomíná trestní oznámení a prověřování NCOZ a tvrdí, že část plánovaných nákupů se dosud neuskutečnila.

„Rakušanův tunel za 6 miliard dostal stopku – a nastalo peklo,“ otevírá v Deníku P Paukner svůj text. Kontrakty spojuje s koncem září 2025 a zdůrazňuje jejich časovou blízkost ke sněmovním volbám. Údaje v Registru smluv však u rámcových dohod uvádějí jiná data: část B byla uzavřena 31. srpna a část A 4. listopadu 2025. Celkem mělo jít až o šest vrtulníků za téměř šest miliard korun včetně DPH.

První část jeho rozboru se týká nových S-70M Firehawk. Paukner vychází ze zahraničních kontraktů a uvádí, že Rumunsko objednávalo nové S-70M přímo od výrobce PZL Mielec přibližně za 530 milionů korun za kus. Přestavba na hasičskou verzi Firehawk, kterou provádí americká společnost United Rotorcraft, podle jím citovaných kontraktů pro Los Angeles County a Orange County vycházela zhruba na dalších 110 až 130 milionů korun.

Česká cena je podle Pauknera výrazně vyšší. „Česká republika nakupuje totožné stroje od totožného výrobce PZL Mielec. Ty následně upravuje totožný úpravce, United Rotorcraft. Oproti zvyku v USA a Rumunsku ale do hry vstupuje Jaroslav Strnad v roli překupníka/‚integrátora‘,“ píše.

Za jeden český Firehawk počítá s cenou kolem 1,07 miliardy korun bez DPH, tedy přibližně 1,3 miliardy s daní. Rozdíl proti zahraničním nákupům vyčísluje na 420 až 450 milionů korun bez DPH za stroj a dovozuje z něj možnou marži až 1,3 miliardy korun bez DPH.

Ještě ostřeji hodnotí druhou část zakázky na modernizované UH-60L Black Hawk. Tyto vrtulníky se vyráběly v letech 1989 až 2007 a americká armáda je postupně vyřazuje. Paukner uvádí, že firma Jaroslava Strnada je pořizuje v průměru kolem 1,2 milionu dolarů za kus a následně je rekonstruuje a upravuje.

Pro srovnání uvádí Portugalsko, které podle něj pořizuje obdobné stroje pro hasiče za šest až osm milionů eur, tedy přibližně 150 až 200 milionů korun za kus. Slovensko mělo za vrtulníky ve vojenské konfiguraci zaplatit kolem 315 milionů korun za kus. Česká rámcová smlouva na tři modernizované UH-60L dosahuje přibližně 1,7 miliardy korun bez DPH, tedy zhruba 569 milionů korun na jeden stroj.

Paukner tvrdí, že sjednaná cena modernizovaného UH-60L je vyšší než cena, za kterou podle jeho srovnání Rumunsko pořizovalo nové stroje. Podle něj se cena českého modernizovaného UH-60L dokonce přibližuje částce, za kterou Američané pořizují nové S-70M Firehawk po odečtení cel a místních daní.

Do srovnání zahrnuje také pronájmy. Kypr si podle něj od Strnadovy firmy pronajímá čtyři UH-60L pro hašení lesních požárů a za jeden stroj včetně pilotů, údržby, paliva a dalších nákladů platí přibližně 48 milionů korun ročně. České resorty podle Pauknera platí rovněž kolem 48 milionů korun ročně bez DPH, ovšem za dva hasicí vrtulníky včetně posádek a souvisejících služeb při maximálním počtu nalétaných hodin.


Pak podle Pauknera přišel „skutečný blázinec“. Po zveřejnění jeho prvního článku 8. června se měl o zakázku začít zajímat současný ministr vnitra Lubomír Metnar. Paukner připomíná vystoupení novinářky Zdislavy Pokorné, která v podcastu popsala svůj rozhovor s ministrem.

„Když jsem se třeba bavila s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem o jedné zakázce, kterou popisoval na Ministerstvu vnitra, tak on ho bral jako relevantního člověka, jako relevantní zdroj,“ citoval Paukner Pokornou. Když měla ministra upozornit, že neví, kdo pod pseudonymem píše, Metnar jí podle jejího podání odpověděl: „Má tam pravdu, určitě. My jsme teď zadali audit a je to přesně tak, jak to píše. Je to divný.“

V červenci pak poslanec Jiří Mašek podal kvůli nákupu vrtulníků trestní oznámení. Případ se následně dostal k Národní centrále proti organizovanému zločinu. Paukner uvádí, že prověřování NCOZ nadále pokračuje.

Vedle samotných kontraktů popisuje také konflikt, který podle něj po zveřejnění kauzy následoval. Tvrdí, že jej tehdejší šéfredaktor Seznam Zpráv Robert Čásenský pozval na schůzku, kterou odmítl s tím, že jej více zajímá mediální pokrytí zakázky. Krátce nato se podle Pauknera na Seznam Zprávách objevila rozsáhlá reklamní a PR kampaň spojená s Jaroslavem Strnadem a jeho podnikáním.

„Vít Rakušan je v určitých médiích nedotknutelný – to je dnes už jisté. Tato média také nelze zařadit do kolonky ‚objektivních‘, natož pak nezávislých – to je taktéž jisté,“ píše Paukner. Celou zkušenost zároveň používá jako argument pro sílu sociálních sítí, které podle něj dokážou otevřít témata i bez podpory velkých médií.

Nakonec se vrací k vrtulníkům. Na dva nové S-70M už byly uzavřeny prováděcí smlouvy, třetí podle Pauknera zatím objednán nebyl. U modernizovaných UH-60L podle něj nebyl z plánovaných tří strojů pořízen ani jeden. Registr smluv skutečně eviduje dvě prováděcí smlouvy na S-70M, každou za více než miliardu korun bez DPH.

„Dá-li bůh a bude-li stále politická vůle, k tomuto nákupu snad ani nikdy nedojde,“ píše. Za první dva Firehawky podle svého srovnání počítá cenu zhruba o 450 milionů korun na kus vyšší, než považuje na základě zahraničních kontraktů za obvyklou. NCOZ podle něj mezitím věc dál prověřuje.

Vrtulníkovou zakázku Paukner řadí mezi své největší investigativní „velryby“ a vedle ní připomíná také prověřování dotací pro holding Solar Global evropskou prokuraturou. Několikaměsíční spor kolem své práce přitom považuje pouze za jednu etapu.

„Těch velryb, bohužel, zbývá až příliš mnoho. Od počátku jsem věděl, že to nebude běh, ale maraton s průběžnými ‚checkpointy‘. Tak s chutí do práce,“ uzavírá Thomas Paukner.